Reakce Pekingu byla celkem předvídatelná. Mluvčí ministerstva zahraničních věcí ČLR obvinil USA z poškozování pozitivního vývoje ve vztazích mezi oběma zeměmi a varoval před důsledky pro vojenskou spolupráci mezi Pekingem a Washingtonem. Přerušení kontaktů na vojenské úrovni (jako prostředků budování vzájemné důvěry) následovalo i schválení zatím posledního zbrojního balíčku pro Tchaj-wan v lednu 2010.
Ani Čína však nemá úplně volné ruce. Tchaj-wan se nachází v kritické fázi předvolebního boje a v polovině ledna se rozhodne zároveň o složení parlamentu a obsazení pozice prezidenta. Peking by velmi rád viděl znovuzvolení kandidáta Kuomintangu (KMT) Ma Jing-ťioua, který prosazuje posílení vztahů s Pekingem a případné sjednocení s pevninskou Čínou. Opoziční kandidátka Cai Ing-wen naproti tomu reprezentuje Demokratickou pokrokovou stranu (DPP), jež dlouhodobě podporuje nezávislost ostrova. Příliš silná reakce ze strany Pekingu by dala DPP do ruky další argument o agresivních úmyslech ČLR, což si čínské vedení nemůže dovolit vzhledem k tomu, že předvolební průzkumy předvídají na Tchaj-wanu těsný souboj.
Administrativa prezidenta Ma však také nemůže být příliš spokojena. Modernizační balíček pro F-16A/B by požadovala stejně, protože prodej novějších verzí F-16 měl nahradit zastaralé F-5 ze 70. let. Od nástupu Ma Jing-ťioua do úřadu prezidenta v květnu 2008 se vztahy s Čínou značně zlepšily. Ani Ma ale nemůže ve světle předvolebního boje akceptovat image prezidenta, který rezignuje na efektivní obranu země proti případnému čínskému útoku. V tomto kontextu se vrací jako bumerang rozhodnutí KMT blokovat v parlamentu uvolnění rozpočtu pro nákup F-16C/D v roce 2006, kdy prezidentský úřad držela DPP. Po vítězství KMT v parlamentních a prezidentských volbách v roce 2008 byl stejný rozpočet rychle schválen, ale tehdejší prezident USA George W. Bush přenechal rozhodnutí svému nástupci.
Obama se nicméně k problému nepostavil příliš důsledně: poslední rozhodnutí Čínu neuchlácholí a zároveň Tchaj-wanu nepomůže výrazněji zvrátit nepříznivý vývoj poměru sil. Letouny F-16A/B sice budou modernizovány na standard poslední verze F-16C/D, jak argumentuje Washington, nicméně jejich trupy byly vyrobeny už na začátku 90. let a mají tedy za sebou značnou část ze své životnosti.
Prezident navíc čelí silné nadstranické lobby prosazující prodej posledních verzí F-16. Jeho zastánci argumentují nepolevujícím zbrojením Pekingu, včetně rostoucího počtu balistických střel mířících na ostrov (více viz pravidelná zpráva ministerstva obrany USA zde). Silným argumentem je v kontextu výrazné nezaměstnanosti v USA i odhad, že by prodej 66 F-16C/D vytvořil 23 tisíc pracovních míst. V obou komorách Kongresu proto vznikly bipartijní skupiny, které budou usilovat o přijetí legislativy, jež by administrativu k prodeji požadované verze letadel zavázala (na půdě Senátu jde o Taiwan Airpower Modernization Act, ve Sněmovně reprezentantů se připravuje novelizace Taiwan Relations Act z roku 1979).
Pokud některý z těchto legislativních návrhů projde, což není vzhledem k podpoře z obou stran nereálné, může se Obamova nerozhodnost proměnit v blamáž na domácí scéně i navenek. Nemluvě o tom, že odmítnutí prodeje verze F-16C/D by pravděpodobně vedlo k uzavření výrobní linky tohoto letounu. To by vedlo nejen k zániku pracovních míst, ale také by zásadně zkomplikovalo otázku americké reakce na budoucí tchajwanské žádosti o modernizaci své letecké výzbroje. Ministerstvo obrany Tchaj-wanu se již ostatně nechalo slyšet, že Tchaj-pej bude usilovat o nákup mnohem modernějších strojů F-35. Navíc zdaleka nejde jen o Tchaj-wan: Státy v jihovýchodní a východní Asii, zneklidněné zjevným nárůstem čínské moci, pozorně sledují, jak se Washington postaví k žádosti svého tradičního spojence. Ve hře je tak mnohem víc než jen spor o dvě písmenka v popisu dodávané výzbroje.
Michal Thim
Autor je analytikem AMO
