V centru Amsterodamu se dá vidět a zažít ledacos. V tomto kosmopolitním městě se člověk na ulici také za nikým neohlíží, protože se jen tak něčím prostě nenechá rozházet.

Když se nachomýtneš na místo, kde nad sebou na stromě najednou spatříš několik krásně zbarvených papoušků, na moment přece jen zapochybuješ. Zastavíš dokonce cyklistu s otázkou, jestli také vidí to, co ty právě vidíš. Dostaneš to potvrzeno a vzápětí slyšíš skřípavý zpěv exotických opeřenců, kteří, vyrušeni zatleskáním, roztáhnou pronikavě zeleně zbarvená křídla a v okamžiku jsou pryč.

Jenže pár dní, týdnů a měsíců později je jich na stromě několik desítek, dělají pořádný rámus, a taky na zemi pod stromem jsou stopy jejich existence víc než znatelné. Začalo to prý už před pár lety, kdy v sousedství velkého městského parku lidé tzv.vrátili svobodu svým opeřeným domácím miláčkům, nebo jich prostě už měli dost a vypustili je ven. Možná, že to bylo náhodně otevřené okno. A nebo pár uprchlíků z voliéry. V každém případě to způsobilo, že město má dnes kolonii zcela aklimatizovaných papoušků.

Městský biolog nad tím zpočátku kroutil hlavou, ale skutečnost je skutečnost. Dnes je v Amsterodamu kolem čtyř tisíců papoušků a ti se tu cítí jako doma. Dokonce prý uzavřeli pakt s datly, ti dělají díry do stromů, které papoušci obsadí a hnízdí tam.

Ale papoušci – přesněji je to Psittacula krameri neboli Alexandr malý - začínají být docela vážným problémem. Oni se totiž dokážou i sami postarat o pořádnou díru někde ve slabém místě fasády a udělat si tam hnízdo. Zrovna tak jednoduše ‘oholí’ vzrostlý kaštan od listů. Stěhují se z místa na místo a je jich čím dál víc.

Žij a nech žít

Zkrátka, tito exoti jsou pohromou, roztahují se, terrorizují okolí, jsou to přistěhovalci a nemají tu co dělat. Tak co s nimi? Někteří odborníci tvrdí, že se problém vyřeší sám, jen se musí skoncovat s krmením: tedy staré babky v parcích prý nesmí papoušky krmit. Jiní vidí tyto exotické ptáky jako obohacení fauny, v Holandsku sice bohaté, ale popravdě řečeno trochu nudné a vyvedené zpravidla ve všech odstínech hnědé, šedé, černé a bilé.

Biolog pak nazná, že sice v městské aglomeraci mezi Amsterodamem a Haagem je asi deset tisíc zelených opeřenců, ale ti, jak prý ukázal průzkum, ostatní ptáky neohrožují, a když, tak pouze brhlíka, jehož populace ovšem neklesá pod normál.

Že to vzdáleně připomíná Čapkovu Válku s mloky? A nebo dokonce multikulturní debatu? Normální obyvatel města zaujme zatím vyčkávací pozici. Žít a nechat žít. Pod jedinou podmínkou: …‘not in my back yard’!….