Skoro nic. Až na to, že by došlo k dalšímu snížení kvality výuky. Víte proč?

1)      Uprázdněné místo by okamžitě zaplnily pobočky zahraničních univerzit. Již dnes v Praze působí minimálně dvě.  Studenti těchto škol dostávají zahraniční diplom, který je na základě mezinárodní dohody o vzájemném uznávání diplomů vyměňován za český. Třeba pro regionální řecké vysoké školy by to mohl být velmi vítaný zdroj příjmů.

2)      Zatímco dnes je možné alespoň jakž takž řídit kvalitu, po této změně by akreditační komise ztratila jakýkoliv vliv na místní vysoké školství.  Na státní školy má vliv už dnes jen velmi omezený – soudě z toho, jak snadno mohou vznikat obskurní záležitosti typu „Fakulta základů vzdělanosti“ a „Institut ekumenických studií“ (a být plně financovány z peněz daňových poplatníků).

3)      Z nestátního vysokého školství by se stal další podnikatelský obor, kde by vlivem státních zásahů musely místní subjekty skončit a vyklidit trh zahraničním konkurentům.

4)      Vznikl by nový úřad se stovkami zaměstnanců: Národní akreditační agentura.

5)      Jedna britská konzultační firma by si vydělala dalších minimálně 100 milionů korun návrhem interních pravidel pro práci  tohoto nový úřadu.

Není to skvělé? Není to přesně ta věc, kterou Česká republika potřebuje?

Nabízí se paralela se závěrem jednoho z dílů Růžového pantera, kdy komisař Dreyfus volá (poté, co mu maskovaný komisař Clouseau omylem vytrhl zdravý zub):  „Clouseau! To je Clouseau! Něco takového může udělat jenom Clouseau!“  Na kterém úřadu se může podobný nápad narodit a být schválen?

Před časem jsem napsal, že nejhorším průšvihem pro české školství by bylo, kdyby se ministr Dobeš přizpůsobil tomu, co po něm chtějí „zkušení experti“ z ministerstva. Obávám se, že přesně to se stalo.  Všimli jste si, že z novin zmizely články o „nesčetných skandálech ministra Dobeše“?

Související