Představme si na chvíli, že by euroskeptičtí fanatici (tak zvaní „náckové“ – slovy ministra Kalouska) převládli a že by Česká republika byla vyčleněna z hlavního proudu Evropské integrace. Přišli bychom tak o spoustu důležitých věcí, například:

  • osvobození od namáhavé práce,
  • ubytování v pětihvězdičkových hotelech,
  • relaxace a rekreace zdarma,
  • opulentní bankety,
  • hostesky a osobní asistentky,
  • obleky od Versaceho,
  • luxusní služební automobily,
  • lobbisté, jejich pozornosti a s tím související požitky,
  • letenky hrazené z prostředků EU,
  • pro ty nejzasloužilejší doživotní renta,
  • možnost přihrát si sem tam nějaký kšeftík, grant nebo dotaci za pár desítek milionů,
  • poklepávání na ramena a pocit, že tvoříme dějiny,
  • takovou startovní pozici pro své děti, že nikdy nebudou muset soutěžit s chátrou, která se živí obyčejnou prací.

Zkrátka, není toho málo, o co bychom přišli.

V rámci úplnosti je třeba přiznat, že v České republice žijí také nějací lidé, kteří by na těchto výhodách nepodíleli. Je jich asi tak 10 milionů.

Ale vážně. S eurohujerstvím (na západ od našich hranic se používá termín „eurofascism“) nijak nesouvisí možnost ovlivnit podobu Unie. To ukazuje zkušenost Řeků, Portugalců a dalších. Jejich papaláši obdrželi zmíněné požitky, ale měnovou politiku ovlivnit nemohli. A až začnou podléhat evropskému (rozuměj německému) ministerstvu financí a budou tedy integrováni úplně dokonale, myslíte, že Horst a Hans Juergen budou zůstávat v práci přes čas, aby vyřešili nezaměstnanost těch přičmoudlých potížistů, kteří jim nechtějí dát své ostrovy?