Krátká rekapitulace minulých dvanácti měsíců pro všechny tři aktéry:

Projekt MIR-1200 je specifický pro Česko, nikde nestojí a stát do vyhlášení výsledků tendru nebude. Rusové uvádějí jako referenční blok stavěný reaktor VVER-1200/491 (AES-2006) v Sosnovém Boru (elektrárna Leningrad 2, vedle stávajících reaktorů RBMK elektrárny Leningrad 1), ten má být i vzorový blok pro nové turecké elektrárny. Právě na stavbě Leningradu 2 letos došlo k technologické chybě betonování kontejnmentu – což výstavbu zdrží a prodraží. Ekonomicky ŠkodaJS zažívá, hlavně z důvodu dobrých tržeb ze slovenských Mochovců, účetně velmi příznivé období, což její ruský vlastník jistě ocení. A český tým pro MIR-1200 letos dostal nové vedení právě ze slovenskými zkušenostmi.

 

 

Reaktory EPR staví Areva v Evropě ve Finsku a Francii. A také právě s betonem mělo dříve problém i finské Olkiluoto, notoricky kritizované zelenými, neboť si vybírá daň prodražení a zpoždění FOAK projektu (vizualizace na videu). Navíc se zaznamenaly dva smrtelné úrazy na stavbě ve francouzském Flamanville, která má též problémy a překračuje původní rozpočet. Pro Arevu to letos není vůbec jednoduché období – po odstavení části německých jaderných elektráren (velká část Arevy je německá), sloučení divize SGN (palivový cyklus) s kulturně jinou divizí NP (reaktory) a výměně generální ředitelky jsou na pořadu dne úsporná opatření. A přitom inženýři z Erlangenu to mají do Čech ze všech zahraničních účastníků nejblíže a tradice české spolupráce s Němci je výborná. Tým Arevy v Praze se rozšířil a má s prodejem reaktorů zkušenosti z tendru ve Spojených Arabských Emirátech.

Ve Westinghouse také došlo ke změnám, ředitel pro Evropu je nahrazen bývalým francouzským ředitelem a firma má nové zastoupení v Praze, s čínskými zkušenostmi. Po Fukušimě se ozývaly hlasy pro dodatečné analýzy a doma v USA dvě elektrárenské firmy, Southern a SCANA, netrpělivě čekaly na schválení nejnovější verze reaktoru AP1000, neboť americký regulátor NRC si vyžádal další data. V ČR je podpora projektu AP1000 od americké ambasády, s příchodem nového velvyslance, naprosto nepřehlédnutelná, česko-americká jaderná spolupráce je zmiňována dnes a denně.

Politický rozměr tendru je vůbec velmi patrný. ČEZ, ministerstva, Vláda ČR, ti všichni zažívají nekonečné exkurze lobbistů.  Politiku nechme stranou – jak vypadá cenové srovnání očekávaných reaktorů?

 

Startovní pole v poločase.

Kdo viděl jednotlivá řešení, jistě potvrdí. Pokud by dnes byla všechna tři řešení vyráběna v jedné a téže továrně, bylo by cenové srovnání následující: nejlevnější AP1000, dražší MIR1200 a nejdražší EPR. To jsou celkové náklady na výstavbu, ale protože EPR je skoro o polovinu výkonnější než zbylé dva typy, je třeba zahrnout i velikost výkonu. Při přepočítání na jeden instalovaný elektrický kilowatt výkonu by bylo pořadí jiné. Nejdražší MIR1200, a levnější EPR i AP1000. Důvody pro to jsou tři: EPR je “složitější” než AP1000 (například má vice parogenerátorů, 4 versus 2, a více drahých aktivních bezpečnostních systémů (4) oproti pasivnímu u AP1000), ale je výkonově větší. Navíc zkušenosti s provozem stávajících VVER reaktorů u projektu MIR1200 implikují menší faktor využití než u konkurence. A na závěr je MIR1200 “složitější” než EPR nebo AP1000, protože kombinuje pasivní a aktivní systémy dohromady (čímž ale získává kladné body za jadernou bezpečnost).

Samozřejmě tyto reaktory nebudou vyráběny ve stejné továrně, dělník v Rusku určitě bude levnější než odbory řízený dělník v německém Erlangenu. A tedy i výroba bude levnější. Na druhou stranu doprava z USA bude jistě dražší než z francouzského Chalonu. Nakonec tu je past jménem CLO.

Clo (pro reaktory 5,7 procent) bude muset platit Rusko i USA, v EU se neplatí... Úvaha, jestli například nechat vyrobit parogenerátory ve Vítkovicích, nebo platit clo, může ubrat, nebo přidat pár miliard korun.

Všichni účastníci tendru čarují s cifrou 70 procent objemu české práce. Papír snese vše, ale celní motivaci vyrábět v ČR rozhodně nemá Areva, zvláště když její německá část po dokončení finského EPR bude těžko hledat práci. Erlangen je 3 hodiny po dálnici z Prahy. Mimo Arevy ale clo láká vyrábět v ČR.  MIR1200 se ŠkodouJS vypadá z tohoto pohledu nejlákavěji, ovšem v realitě zatím nejsou vidět v Plzni aktivity, které by ukazovaly, že většina prací bude v Česku nejen fakturována, ale i provedena: například soudím, že kdyby opravdu Rusové chtěli vyrábět tlakovou nádobu reaktoru MIR1200 v Plzni, už dnes by byla ŠkodaJS zapojena do jiných ruských VVER projektů, protože vyrobit jen dvě tlakové nádoby v jednom podniku se nevyplatí. Rentabilní množství bude rozhodně nad deseti kusy. A Westinghouse například parogenerátory ani tlakovou nádobu v ČR vyrábět nedeklaroval. Uvidíme, o kolik to jejich nabídku prodraží.

Další parametr je samozřejmě kurz dolaru, rublu či eura. Toho není třeba se bát, proti jeho pohybu se lze zajistit na finančním trhu. Kvalitu si ale musíme ohlídat sami. S výslednou cenou se totiž dá “čarovat” i použitým materiálem. Například u zmiňovaných vertikálních parogenerátorů lze použít slitinu Alloy 600 namísto Alloy 690. To ale také v důsledku může znamenat, že tyto až 800 tun těžké komponenty se budou muset v průběhu provozu měnit, tedy „ušetřené“ peníze zaplatíme jako několik miliard navíc třeba dvacet let po uvedení elektrárny do provozu...

Je tedy jasné, že to ani v druhém poločase nebude rozhodování lehké a bude vyžadovat velmi odborný pohled z mnoha oblastí. A teď napíši něco, co mě trápí na celém tendru asi nejvíce. Ve vrcholovém vedení ČEZu aby odborníky na jaderné oblasti hledal lupou. A pokud se podíváme na dozorčí radu ČEZ, která by měla mít ve výběru reaktorů poslední slovo, tak tam je situace pro jaderného energetika úplně tristní. Obměna dozorčí rady tento rok tomu nepomohla, posuďte sami: krajská soudkyně a dva bývalí pracovníci Ministerstva obrany, i když jeden z nich narychlo nahrazen dalším právníkem z představenstva...