Jiní hráči, jiná pravidla
Konflikt v Sýrii se k libyjské občanské válce nedá přirovnat. Syrská populace je rozdělená především sektářsky, nikoliv kmenově, země zaujímá citlivější geopolitickou pozici, protože sousedy jsou Turecko, Libanon, Izrael a Irák, a počet obyvatel, rozloha a hustota zalidnění dosahují zcela jiných hodnot než u Libye.
Syrský režim v posledních týdnech utrpěl řadu diplomatických porážek v podobě sankcí LAS, rezoluce Valného shromáždění OSN odsuzující porušování lidských práv v Sýrii, zprávy OSN, podle níž se prorežimní bezpečnostní síly dopustily zločinů proti lidskosti, a uznání opoziční Syrské národní rady za legitimního reprezentanta syrské populace Libyí a Francií. Kromě toho zasáhly diktaturu Bašára al-Asada i další rány. Režim je oslabován pokračujícími dezercemi v řadách bezpečnostních sil, které se dotkly již i speciálních jednotek, a problémy se zásobováním populace základními komoditami dále oslabují jeho veřejnou podporu. Potupa, jakou syrský režim, zaštiťující se ideologií panarabismu, musel pocítit, když byl vyloučen z jednání LAS, mu na legitimitě nijak nepřidala.
Situace v Sýrii se komplikuje i v důsledku toho, jak se stát jako instituce počíná drolit a režim je nucen při potlačování opozice více spoléhat na brutální alawítské milice, které si často počínají bezuzdně. Zároveň se všichni aktéři konfliktu do země snaží dostat zbraně – od alawítských vesničanů obávajících se sektářského násilí po armádní dezertéry a uprchlíky snažící se svrhnout režim a ochránit civilní populaci. Do země navíc začínají přicházet cizí bojovníci z Iráku, Libye, Libanonu či Íránu, kteří ve službě státních i nestátních aktérů sledují vlastní agendu. Stranou dění nezůstává ani řada tajných služeb.
Nihilismus vládnoucího režimu aneb taktika spálené země
Obavy ze sektářského násilí a občanské války jsou reálné a syrský režim svým jednáním usilovně a zřejmě i vědomě pracuje na tom, aby se staly skutečností. Jeho oficiální pojetí konfliktu v Sýrii je následující: pokud nebude možné zachovat vládu Bašára al-Asada, tak dojde ke kolektivní destrukci státu a společnosti. Syrští občané by proto měli zůstat k režimu loajální a světové společenství by se mělo držet stranou, jinak se hrozba všeobecné destrukce stane realitou.
Podobně to vidí i spojenci režimu v zahraničí, zejména libanonský Hizbulláh, který vnímá demonstranty jako zahraniční agenty, kteří si svoji fyzickou likvidaci v podstatě zaslouží. Syrský režim se také v případě sankcí LAS ohání porušením arabské solidarity a obviňuje LAS, že slouží cizím zájmům. Přitom by se paradoxně dalo říci, že LAS schválením sankcí poprvé ve své historii naplnila heslo arabské solidarity konkrétním obsahem.
Velká hra nejen o Sýrii
Revoluce v Sýrii má obrovský význam pro celý region. Změna režimu v Damašku nevyhnutelně vyvolá zásadní změny a potenciálně i konflikt v Libanonu. Politický vývoj v Sýrii také definuje bezpečnost a mocenské postavení Izraele. Pro syrské Kurdy, křesťany a alawíty může mít konflikt v nejhorším případě i osudové následky. Stabilita Iráku a mocenská prestiž Turecka jsou rovněž v sázce. V neposlední řadě jde o Írán. Kromě možnosti, že změna režimu v Damašku připraví Írán o část vlivu v Libanonu, a tím i o Hizbulláh coby páku na Izrael, je zde ještě ideologická hrozba, kterou syrská revoluce pro Teherán představuje.
Zatímco íránská revoluce ukázala islamistům, že islámská vláda se může stát hmatatelnou skutečností, arabské jaro ukázalo íránskému režimu, že lidé mohou svrhnout i sebeodolnější diktaturu. Ještě děsivější je však pro íránské vládce představa, že v islámské zemi může uspět demokracie. Kdyby se to stalo v Egyptě či Sýrii pravdou, pak je íránský režim ohrožen, protože jeho šíitské teokracii vyroste ideologická alternativa. Revoluce v Sýrii je nejkomplexnějším a spolu s revolucí v Egyptě i nejdůležitějším procesem arabského jara, který určí rozložení sil v regionu možná na mnoho let dopředu. Kdo a jestli vůbec někdo zvítězí, není v tuto chvíli jasné. Je ale velmi pravděpodobné, že syrský režim bude patřit mezi poražené.
Jan Kužvart
Autor je analytikem AMO
