Díky vášnivému nasazení a nezdolnému přesvědčení se pustily Monika Burian a Serena Baccaglini, kurátorky úspěšných výstav italského velikána moderního malířství Modiglianiho a celosvětově slavného fotografa Michela Comte, do dalšího ambiciózního až donkichotského projektu. A tak je od 9. prosince do 9. dubna v Obecním domě k vidění velmi zajímavá výstava Tauromaquie, Tváří v tvář býku, která se může pyšnit díly od takových umělců, jakými byli Pablo Picasso, Francisco Goya, Salvador Dalì a také díly od českých malířů Filly, Myslbeka a Čapka.

Po tiskové konferenci jsem měl tu čest uskutečnit krátký rozhovor s herečkou Lucií Bosé, která byla dlouhá léta blízkou přítelkyní Pabla Picassa, jenž právě jí věnoval několik z vystavených děl. Paní Bosé, ačkoliv hrdá Italka, která ve své kariéře mohla spolupracovat s takovými bohy světové kinematografie, jako Luchino Visconti nebo Marcello Mastroianni, žije ve Španělsku. A tak jsem se jí zeptal, jak by asi dnes reagoval Pablo Picasso na současnou krizi a na výzvu hnutí Indignados. Zcela bez zaváhání mi řekla, že Pablo by hned vzal svou Guernicu, a vystavil by ji v La Puerta del Sol.


Jak známo Picasso byl fascinován tauromaquií, zápasy s býky, o čemž svědčí několik vystavených děl. V těchto zápasech shledával věčný boj mezi rozumem a racionalitou člověka a hrubou iracionální silou zvířete. Tento společenský rozměr je patrný i z dalších vystavených děl Francisca Goyi, který jako malíř byl vůbec jeden z prvních, jenž dával svému umění politický kontext boje za práva (rozum) proti represi (iracionalita).Když jsem opouštěl tuto fascinující výstavu, napadlo mě srovnání mezi touto zvířecí, nevědomou a ničivou sílou a nekontrolovatelným panikařením obrovských stád finančníků, včetně těch nevinných počítačových, které nezajímá nic jiného, než jejich osobní kapsy, aniž by si uvědomovali, že právě takovým chováním ničí celý systém, který nakonec může zničit i je.

Pochopitelně asi nelze od nich očekávat žádné jiné chování než slepé sledování zisku, proto je nemůžeme odsuzovat. Jedná se spíše o závažné selhání toreadora, čili politiků a regulátorů, kteří místo aby rozumem a racionalitou zkrotili tuto obrovskou sílu a usměrnili ji do konstruktivních proudů a podob, chovají se zmateně. Bojí se jí a vůbec jim nedochází, že to oni, jako jediní, mají nad tou zvířecí sílou větší moc.  Místo, aby ji zdatně a odvážně uplatnili, tak se chovají směšně, jako toreador, který místo aby se vrhl do boje s býkem, tak se před ním zbaběle schovává a utíká pryč.


Hanba takovému toreadorovi, hanba takovým politikům. Je čas je vyměnit a užít si opravdového a férového zápasu. Trapných toreadorů, kteří se nikdy tohoto boje nehodlali zúčastnit, kteří do arény vstoupili jen kvůli penězům a ne kvůli cti a výhře nad býkem, a kteří jen býkům přihrávali na úkor druhých, máme už dost.
Ve Španělsku se vede vášnivá debata, zda se mají koridy zakázat. Možná že, obrazně řečeno, nastal čas přenést tauromaquii do finančních arén, v naději, že nad zvířecí chamtivostí a bezohledností okamžitého zisku konečně zvítězí lidský rozum a racionalita trvalého a udržitelného růstu a spravedlnosti.