Někteří odborníci říkají, že syndrom vyhoření je jen stejný obsah v jiném kabátě a že syndrom vyčerpání tu byl vždy, další se domnívají, že je to specifický produkt současné náročné doby. Zvýšený zájem o vyhoření opisuje dráhu létavice: popis nového jevu - zkoumání - narůstající počet výzkumných prací - móda - inflace a devalvace pojmu - zlidovění - přesun vědeckého zájmu jinam. U nás se vyhoření stalo módním tématem až po roce 1989 a tam, kde bychom předtím řekli, že je pracovník bez zájmu nebo neochotný, užijeme termínu "vyhořelý".

"Takových pacošů ještě pár a už mne taky odvezou, jen ať si počká! Už se na ty ksichty nemohu ani podívat! Prosím tě, kolik jich sem ještě dneska přijde? Ti lidé si myslí, že já nemám žádnou jinou práci, než se s nimi vybavovat!" Když tohle zaslechnete z úst člověka, kterého znáte jako nadšence, ať už je to knihovnice, pracovník v servisu, zdravotní sestra, lékař nebo vrcholový manažer, manažerka, je to šok. Když se potom na svého známého podíváte, uvidíte možná kruhy pod očima, napětí v těle a obličeji, možná i další signály, že něco není v pořádku. Tělesné vyčerpání doprovází i emocionální vyčerpání a lidé se cítí i vypadají jako "splasklé balónky". Co se stalo? Jak je možné, že ta usměvavá ženská, se kterou bylo radost cokoli řešit, je najednou podrážděná, nervózní a stěžuje si snad úplně na všechno?

CO SE TO DĚJE? JAK JE TO MOŽNÉ?

Nadšená zdravotní sestra, lékař, který chtěl zachraňovat životy, manažerka, která s nadšením budovala novou organizaci, obchodník, učitel - všichni ti nadšenci, kteří žili pro svou práci, hořeli a byli plni elánu - a najednou vyhoří. Jsou jako raketa, které vyhoří poslední zbytky paliva a ona se řítí k zemi. Syndrom vyhoření, pokývají lidé v jejich okolí, ale co se to s těmi lidmi vlastně děje? Odborníci nabízejí různá vysvětlení. Pojem "burn-out" (vyhoření, vyhasnutí) zavedl v roce 1974 americký psychoanalytik H. J. Freudenberger a v USA byl tento pojem používán původně ve spojení s narkomany v chronickém stadiu, později v souvislosti s pracujícími lidmi, kteří projevovali letargii, zoufalství a bezmocnost. Podle Freudenbergera je burn-out "konečným stadiem procesu, při němž lidé, kteří se hluboce emocionálně něčím zabývají, ztrácejí své původní nadšení (svůj entusiasmus) a svou motivaci (své vlastní hnací síly)" (Jaro Křivohlavý, Jak neztratit nadšení, GRADA 1998, s. 49). Bývá také definován a subjektivně prožíván jako stav fyzického, citového (emocionálního) a duševního (mentálního) vyčerpání, způsobeného dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou emocionálně mimořádně náročné.

STRES BÝVÁ HLAVNÍ PŘÍČINOU

Názory na syndrom vyhoření jsou ale různé. Někteří odborníci říkají, že syndrom vyhoření je jen stejný obsah v jiném kabátě a že syndrom vyčerpání tu byl vždy, další se domnívají, že je to specifický produkt současné náročné doby. Zvýšený zájem o vyhoření opisuje dráhu létavice: popis nového jevu - zkoumání - narůstající počet výzkumných prací - móda - inflace a devalvace pojmu - zlidovění - přesun vědeckého zájmu jinam. U nás se vyhoření stalo módním tématem až po roce 1989 a tam, kde bychom předtím řekli, že je pracovník bez zájmu nebo neochotný, užijeme termínu "vyhořelý". Přikláním se k názoru Christiana Stocka (CH. Stock: Syndrom vyhoření a jak jen zvládnout, Grada 2010), který označuje stres jako příčinu a syndrom vyhoření jako důsledek dlouhodobého působení stresu. Stres potom vzniká působením stresorů, tedy souhrnu vnějších a vnitřních vlivů, které na člověka působí v daném čase s danou intenzitou a četností. To, že dnešní doba nabízí stále více a více podnětů, které mohou být pro nás stresorem, asi není třeba pochybovat.

A CO JÁ? NEPATŘÍM K ADEPTŮM VYHOŘENÍ?

Chcete vědět, zda patříte k ohroženým jedincům? Podívejte se, zda najdete v následujícím výčtu varovný signál, varovné světýlko, které volá, pozor! Něco vyžaduje vaši pozornost.

Signály vyhoření:

Psychické signály a emoce: sklíčenost, bezmoc, beznaděj, podrážděnost, výkyvy nálad, netrpělivost, strach, prázdnota, apatie, rezignace, snížená motivace v práci, pochybnosti o sobě, negativní pocity.

Tělesné projevy: pokles energie, únava, chronická únava, poruchy spánku, nízká odolnost vůči infekčním nemocem, poruchy zažívání, bolesti zad, poruchy paměti, snížená koncentrace, ztráta chuti k jídlu, stávají se nám častěji nehody.

Mění se postoj k sobě, k lidem, práci, životu. Pokud jste se v něčem z toho našli, neváhejte, je čas konat. Důležité je podívat se na to, co stres v pracovním procesu způsobuje. Stresory - faktory způsobující stres - můžeme rozdělit do 3 kategorií:

a) stresory v oblasti psychické,

b) stresory v oblasti fyzické,

c) stresory v oblasti sociální.

V oblasti psychiky jsou to například časový tlak, velké nebo naopak nedostatečné vytížení, mnoho změn v krátkém čase. V oblasti fyzické to mohou být nadměrný hluk, hlad, příliš mnoho podnětů a v oblasti sociální to mohou být konflikty s kolegy, problémy v rodině, ztráta nebo nemoc blízkého člověka, šikana na pracovišti.

To, jestli stresory (například kombinace hluk, časová tíseň a konflikty) povedou ke vzniku stresu závisí opět na třech faktorech:

1) jak my situaci hodnotíme (co je pro jednoho tragedie je pro jiného banalita);

2) jak jsme schopni situaci zvládnout;

3) jak dlouho a jak intenzivně na nás stresory působí.

Jinými slovy to, zda stresorům podlehneme, určují vnější vlivy (vysoká zátěž) a naše osobnost a její struktura a charakter. Stres může způsobit nejen přemíra, ale i nedostatek podnětů - odborníci mluví o "bore out" syndromu nudy. Abychom podávali dostatečný výkon, potřebujeme vyváženost podnětů - je-li jich málo, výkon klesá, je-li jich příliš, klesá také.

VLIV PROSTŘEDÍ, PRACOVNÍCH PODMÍNEK A LIDÍ

Paní M. pracuje ve firmě už 7 let a byla zpočátku nadšená firmou i svou prací. Zůstávala v práci přesčas, kdykoli to firma potřebovala, vybudovala silné oddělení prodeje a její přínos pro firmu byl jednoznačný. Když ale přede dvěma roky nedostala slíbenou pozici obchodní ředitelky a místo toho byl na pozici přijat nový člověk zvenku, byla velmi zklamaná. Nový obchodní ředitel musel po roce pro závažné chyby odejít a ona opět vyhověla naléhání vedení firmy a vedení obchodního úseku převzala. Před měsícem se dověděla, že její jmenování je opět odloženo a po firmě se šušká, že už je domluven jiný kandidát.

Skoro rok obchodní úsek znovu stavěla na nohy a trávila ve firmě i víkendy. Argumentace ze strany vedení, že jsou to "politické důvody", které mluví pro nového kandidáta, byla poslední kapkou. Paní M. je zklamaná nenaplněnými sliby, je vyčerpaná a připadá si jako hlupačka. Rozhodla se, že bude pracovat tak jako ostatní zaměstnanci - s postojem - v práci ani o minutu déle! Rezignovala, ale nebude z firmy odcházet, jen dala své firmě "vnitřní výpověď".

Paní M. není výjimkou, postup vedení firmy patří mezi časté příčiny vyhoření v organizacích. K dalším patří v současnosti zejména:

a) zvýšená pracovní zátěž - firmy snižují stavy pracovníků a práce přibývá, zvyšují se nároky na množství práce i čas strávený na pracovišti,

b) nejistota práce (spojená s charakterem smluv, zeštíhlováním firem, propouštěním),

c) trvalé rušivé vlivy,

d) nedostatek samostatnosti a neustálá kontrola,

e) bezohlednost kolegů, konfliktní vztahy na pracovišti,

f) nespravedlivé jednání, neférové praktiky,

g) nesoulad hodnot firmy a pracovníka,

h) neslučitelnost práce a soukromého života (firma neumožňuje zkrácené úvazky, pružnou pracovní dobu, zvyšuje tlak na délku pracovní doby).

JAK NEVYHOŘET? DOBÍJEJTE BATERKY

Udělejte cokoli, abyste tento rozjetý vlak zastavili. Intervence může vypadat tak, že si vyhradíte víc času na soukromý život, odjedete na dovolenou, najdete si nové přátele nebo se dokonce přestěhujete. Můžete se začít znovu vzdělávat, rozvíjet se, zastavit se a přehodnotit svůj vztah k práci a životu vůbec. Tlak na výkon ve firmách bude stoupat, nároky se budou zvyšovat - to nezměníte. Změnit můžete svůj postoj. Nemusíte být nadšení každý den, nemusíte každý den pracovat na sto dvacet procent, nemusíte vždy a všechno zvládat. Klíčovým slovem je vyváženost - rovnováha mezi nasazením a odpočinkem, klidem a aktivitou, prací a zájmy, koníčky, rodinou, přáteli. Je nejvyšší čas stanovit si priority, stanovit si hranice. Možná, že to, co po vás vedení chce, je úkol pro Supermana, možná že plány opravdu nejsou z reálného světa a jestliže tak často musíte pracovat přes čas, nemůže to být chybou vedení? Najděte si svou vrbu, někoho, komu se svěříte, mluvte s rodinou, přáteli, zajděte k psychologovi, najděte si kouče. Možná, že firemní prostředí a kultura opravdu nejsou pro vás, možná je čas přehodnotit styl života a práce. Vyhoření je nebezpečné tím, že je nenápadné

> je to jako s onou pověstnou žábou, které v jejím akváriu postupně zvyšujete teplotu, až se nakonec uvaří, aniž by se pokusila uniknout.

Udělejte si na sebe čas, čas jen pro vás. Pokud jste někdy cvičili, pak určitě víte, že svaly rostou ne když je zatěžujete, ale právě v čase , kdy zdánlivě nic neděláte, kdy odpočíváte a relaxujete. Snižte příliš vysoké nároky. Přijměte skutečnost, že člověk je nedokonalý a chybující. Nesnažte se být zodpovědní za všechny a za všechno a naučte se říkat NE. Nenechávejte se přetěžovat, myslete na sebe a odpočívejte. Pečujte o sebe, určitě za to stojíte a hlavně to za vás nikdo jiný neudělá.

Vyhoření není nemoc, kterou někde chytíme, většinou jsme jeho aktivními spolutvůrci. Přeji vám, abyste hořeli, ale nevyhořeli.

Fáze vyhoření - čím to začíná?

První fáze procesu vyhoření začíná velkým nadšením. Podle Edelwiche a Brodskyho najdeme v dynamice průběhu procesu vyhoření u většiny případů následující stádia:

Nadšení - začínáme a sršíme elánem, máme velká (a často nerealistická) očekávání, práce nás naplňuje, plně se do ní ponoříme, pracujeme více než osm hodin, soboty a neděle. Nemáme čas na zbytečnosti jako odpočinek a bereme na sebe více a více - dobrovolně se přepracováváme a vydáváme mnoho energie, aniž bychom ji doplňovali.

Stagnace - energie ubývá, počáteční nadšení uvadá a my pomalu zjišťujeme, že existují omezení a ne všechny ideály půjdou naplnit a ne vše půjde hladce. Tu a tam se nám začne dařit vrátit se k některým koníčkům a osobním zálibám.

Frustrace - únava, nedostatek energie a opakovaná setkání s nespolupracujícími klienty, technickými a byrokratickými překážkami, vyskytují se spory, konflikty, nedorozumění. Začínají jak emocionální, tak fyzické potíže - hubneme nebo naopak přibýváme na váze, zhoršuje se celkový zdravotní stav a trvalý stres se zapisuje do našich buněk.

Apatie  - pokud jsme v práci trvale pod tlakem a trvale frustrováni, pokud nemáme možnost situaci změnit a zároveň práci nutně potřebujeme, závisíme na ní jako na zdroji obživy, začíná se objevovat apatie. Projevuje se například tím, že člověk dělá pouze to, co má v náplni práce, nebo to, co je nezbytně nutné. Začne oddalovat schůzky, nepříjemná setkání, dává jen tolik energie, aby se jedoucí stroj udržel v chodu. Více jí už také obvykle nemá. Pocit, že něco být uděláno musí, nahradí pocit, že nemusí být nic.

Ivana Hospodářová

Psycholožka, konzultantka

foto: PROFIMEDIA