Při zjišťování diagnózy je vždy důležité vzít v potaz širší souvislosti a snažit se identifikovat jádro problému. Léčení jednotlivých symptomů nemusí vést k vyléčení hlavní příčiny té které nemoci.

V četných diskusích zaměřených na současnou krizi se různě skloňují pojmy, které souvisí s přístupem politiků, finančníků, bank, trhů, stejně jako odborů a širších vrstev obyvatelstva. Poslední dobou se k tomu všemu přidává i skloňování samotného pojmu kapitalismus. Tenhle výčet symptomů naznačuje, že onemocnění systému je asi vážné, komplexní.

Netradiční, ale zajímavý pohled na světovou ekonomiku poskytuje dlouhodobá srovnávaci perspektiva světového HDP, tak jak ji ve svém grafu nastínil profesor Angus Maddison z Univerzity v Groningenu. 

Graf: Podíl světového HDP (1 - 2008 n.l., v paritě kupní síly), údaje sestavil prof. A. Maddison

Zmíněný graf ukazuje odhad procentuální hodnoty ekonomické produkce, která byla vytvořena v různých obdobích na dnešním území jednotlivých zemí.

Z grafu je možné odvodit několik závěrů:

-       Do konce 18. století n.l. byly Indie a Čína největší hospodářské velmoci světa, které spolu vytvářely přibližně 50% světového HDP. Bylo to díky jejich technické vyspělosti, systematické a efektivní administrativě, a v neposlední řadě i díky vysokému počtu obyvatelstva, které v té době dohromady tvořilo přibližně 50% světové populace. Ve srovnání s nimi byly evropské mocnosti relativně slabé.

-       Výraznou změnu přinesla průmyslová revoluce, která začala na konci 18.století ve Velké Británii, záhy rozvinuta v západních zemích kontinentální Evropy a ve Spojených státech. Technologický pokrok, produkt průmyslové revoluce, přinesl těmto zemím nevídanou konkurenční výhodu, díky které evropské mocnosti s relativně malým počtem obyvatelstva, ovládly velkou část světových trhů. Výrazné zaostávání za dynamickým vývojem Západního světa pak vedlo k úpadku jak Indie, tak i Číny.    

-       Technologický náskok Západních mocností se v kapitalistickém ekonomickém systému rychle násobil. Několik nejvyspělejších západních zemí (USA, Velká Británie, Německo, Francie a Itálie), jejichž obyvatelstvo tvoří přibližně 8% světové populace, tak vytvářelo v 20.století více než 40% světového HDP.  

-       Na konci 20. století dochází k další významné změně. Začíná globalizace, která přináší industrializaci Indie a Číny. Společnosti Západního světa začínají přesouvat svou výrobu do chudých zemí Asie. Vede je k tomu levná pracovní síla, kterou tam nacházejí. Snižováním výrobních nákladů zvyšují svou konkurenceschopnost. Přesouvání výroby ale taky znamená přesouvání nejvyspělejších technologií – konkurenční výhody Západních zemí.

-       Globalizace vyvolává významné strukturální změny ve společnosti po celém světě. V Západních zemích se to začíná nejvíc projevovat úpadkem výroby a zvyšováním vlivu finančních trhů. Důležitost výzkumu a vývoje se zvyšuje, dynamika rozvoje technologických inovací je ale v každé oblasti jiná. Na Východě se zrychluje, na Západě spomaluje. Konkurenceschopnost Indie a Číny na světových trzích významně stoupá.

-       Dosahování dynamického ekonomického růstu v Západním světě, je na začátku 21. století stále složitější. Rostou spekulace, populismus a strategie s orientací na krátkodobé cíle. Dlouhodobý dopad těchto strategií na další vývoj zemí Západního světa je ignorován. Světové bohatsví se přesouvá do rukou několika málo jedinců, výrazně roste sociální nerovnost.

-       Udržení dosažené životní úrovně obyvatelstva a sociálního smíru je v Západním světě možné jen cestou neustále narůstajícího zadlužování státnich rozpočtů.  

-       Do roku 2008, začátku globální krize, klesl podíl nejvyspělejších západních zemí (USA, Velké Británie, Německa, Francie a Itálie) ze 40% v roce 1970 na přibližně 30% světového HDP.  Naopak podíl Indie a Číny se významně zvýšil. Z méně než 10% v roce 1970 na zhruba 25% v roce 2008.   

Od roku 2008 se situace v zemích Západního světa moc nezlepšila. V Evropě určitě ne. Západní svět ztratil svou unikátní konkurenční výhodu. Vyspělost technologií na Západě a Východě se vyrovnává, přesouvání výroby ze Západu na Východ pokračuje, významně stoupají projevy nespokojenosti evropského obyvatelstva. Zadluženost vyspělých Západních zemí nabírá hrozivých rozměrů, ubývá finančních prostředků na investice, na výzkum a vývoj, a na vzdělávání.

Za těchto okolností není jednoduché přijít s novou konkurenční výhodou, která by Západnímu světu přinesla zpět zašlou slávu 19. a 20. století, tak unikátní v historii lidstva. Je tak pravděpodné, že se světová ekonomika vrací do normálu, ve kterém byla po dlouhá staletí.

Na zváženou je smysluplnost současné diskuze o krizi samotného kapitalismu. Krize kapitalismu ve vyspělém Západním světě je však určitě téma legitimní.

Kapitalismus, jako ekonomický systém, není závislý na teritoriu. Je aplikovatelný ve všech oblastech světa, nejenom na Západě. To, že se tento systém neustále vyvíjí, pozitivním nebo negativním směrem, je naprosto přirozené. Stejně jako to, že tento systém má své specifika v každé zemi kde je aplikován, bez ohledu na to, jestli je to na Západě nebo na Východě.

Související