Komiksový hrdina V dovedl páchat pozemsky spravedlivou odplatu s úsměvem. Guy Fawkes se na té mimořádně graficky kvalitní škrabošce neuvěřitelně vyrovnaně usmívá a může působit zdání, že hněv lidského mstitele může být spravedlivým. Stejnou maskou z ruky filmových kostýmářů se na jiném jevišti dějin kryje hnutí, které tvrdí, že je bezejmenné.

Maska v antickém světě dovolovala hrát mužům obě dvě pohlaví a šetřila tak rozpočet divadla při kočování. Grimasa masky zvýrazňovala charakter postavy a v pozdější době působila jako rezonanční zařízení, protože sádrová škraboška na plátěném podkladu působila jako zesilovač.

Mluvnicky poznáváme ve slově škraboška zámotek larvy. Příbuzným slovem je krabice, jakýsi obal toho, co bude překvapením vevnitř. Z masek této doby se vyklubávají pravé podoby a ukazuje se, že nikdo není anonymní. A hlavně, že anonymita neposlouží budoucnosti. A pokud v ní někdo spatřuje krok dopředu, pak se mýlí.

Známe anonymní masy lidí, kteří se stejně chovají, smějí a zdraví. Kupují stejné noviny a časopisy, čtou jejich velké nadpisy, vyznávají navlas stejně různá náboženství. Ale stejně tak vzdělaní mladí muži, kteří se skryjí za škrabošku, aby vypadali hrozivěji, jsou vlastně slabí a ustrašení jedinci, kteří se nedovedou rozhodnout jednat dobře, byť ke své škodě. Vyjadřovat se tak, jak je třeba kvůli spravedlnosti, byť mne může někdo rychle smést jako nestraníka či idealistu. Výstupem komedií, které se hrají na prknech české (i slovenské) politiky, je také pravda, že spása nepochází z vytvoření nové politické strany či zvolení nového prezidenta novým způsobem.

Můžeme si tvrdit dále svou. Cvičit gramasy nevinnosti před zrcadlem. Můžeme si věšet voskové či sádrové masky předků na fasády jako ochranu před zlými duchy, jako to dělali ve starém Římě. Můžeme si uchovávat svěžest podoby na masce, kterou se kryly mrtvolné zbytky faraónů či tlející těla komunistických pohlavárů. Ale nebude nám to k ničemu, démoni se nebojí ani toho, kdybychom v těch maskách hrozivě ryčeli a tančili po náměstích. Démonům doby se postavíme jen s odhalenou tváří. Spolu s Davidem, který v biblickém příběhu zahodil Saulovo hrozivé brnění a postavil se hrozbě tváří v tvář ve jménu Hospodinově. Jako obyčejný kluk z pastvin udolal strašidlo Pelištejských, Golijáše. Židovská tradice a po ní i křesťanská zavrhovaly používání masky v chrámě či v obyčejném životě. Žádné převleky, jen odpovědná osoba, která co řekne, to dokáže. A Ježíš to jistí opakováním pravdy Tóry i proroků, když říká, že nezůstane nic skryto, ale všechno bude zjeveno. Proto pozemský hněv nemůže být spravedlivý tak, aby spasil lidstvo.

Čeká se tedy na odkryté tváře obyčejných lidí. Nic více není třeba.