Předmětem ujednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem bude zejména dohoda o době, na kterou se změna pracovní smlouvy uzavírá, o změně místa výkonu práce, účelu vyslání, řešení pozice u zaměstnavatele po ukončení vyslání, měně vyplácené mzdy, úhradě nákladů zaměstnance spojených s vysláním a způsob jejich proplácení, případně i o právu, kterým se bude dohoda o dočasné změně pracovní smlouvy řídit.

Pokud byla uzavřena kolektivní smlouva, musí být na ni v této dohodě odkázáno, neboť ta se případně použije i na takto vyslaného zaměstnance. Měnu pro vyplácení mzdy nebo její části lze sjednat v případě, že ČNB kurz této měny vyhlašuje. Pro výplatu mzdy se použije kurz vyhlášený ČNB v den, ve kterém zaměstnavatel měnu nakupuje pro účely její výplaty zaměstnanci. Je třeba počítat i s možností, že v místě výkonu práce, tedy místě, kam byl zaměstnanec vyslán, se budou aplikovat ještě další pracovněprávní předpisy, které bude muset zaměstnavatel dodržovat (byť například prostřednictvím spolupracujícího zahraničního zaměstnavatele, ke kterému je zaměstnanec vyslán). Může jít například o právní předpisy v oblasti bezpečnosti práce nebo v oblasti dalších minimálních pracovněprávních standardů zaměstnanců typu maximální délky pracovní doby.

Projednávaná novela zákoníku práce by měla od 1. ledna 2012 výrazně zpružnit pracovní trh i v oblasti vysílání, a to zavedením možnosti dočasného přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli (dosud byla tato možnost vyhrazena výhradně agenturám práce). I přitom však bude platit, že s dočasným přidělením bude muset zaměstnanec vyslovit souhlas.

NÁROKY NA CESTOVNÍ NÁHRADY SE MĚNÍ

V případě, kdy je na dobu vyslání sjednáno místo výkonu práce v zahraničí, dochází k významné změně nároku vyslaného zaměstnance na cestovní náhrady. Platí, že zaměstnanec má nárok pouze na cestovní náhrady za dny cesty z České republiky do místa výkonu práce a zpět (v zásadě tytéž náhrady poskytne zaměstnavatel i členu rodiny zaměstnance, cestuje-li člen rodiny se zaměstnancem do zahraničí se souhlasem zaměstnavatele). To znamená, že zaměstnanec nemá nárok na cestovní náhrady po dobu výkonu práce v zahraničí typu zahraničního stravného, náhrady výdajů za ubytování aj.

Zaměstnavatel samozřejmě může tyto náhrady vyslanému zaměstnanci nad rámec zákoníku práce i nadále poskytovat, případně mu příslušně zvýšit po dobu vyslání mzdu, a obvykle se tak i děje. Zaměstnavatelem obvykle hrazenými jsou i náklady spojené s vyhledáním ubytování a stěhováním zaměstnance, náklady na případné vyšší stravné v zemi pobytu, na školní docházku dětí a jazykové kurzy rodinných příslušník aj. Daňové výhody spojené s takto poskytovanými "dobrovolnými" cestovními náhradami však nebude možné využít a bude s nimi třeba zacházet jako se mzdou.

Rovněž je třeba, aby zaměstnavatel zajistil před vysláním pro zaměstnance příslušné pracovní a popř. pobytové povolení, která jsou nečlenskými zeměmi obvykle vyžadována. Podmínky pro jejich udělení, dobu, na kterou se vydávají, a náležitosti vydání se samozřejmě mohou odlišovat u jednotlivých států. Souhrnné informace o těchto podmínkách lze nalézt například na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí (www.mzv.cz ).

SOCIÁLNÍ A ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ

Placení příspěvků na sociální a zdravotní pojištění a poskytování dávek pojištění, především nemocenského pojištění a zdravotního pojištění, nejsou u nečlenských států řešeny jednotně. V některých případech lze využít výhod dvoustranné mezinárodní smlouvy v oblasti sociálního pojištění uzavřené mezi Českou republikou a třetím státem. Uvedené smlouvy však bývají odlišné co do rozsahu pojištění, a je proto nutné se vždy s konkrétní smlouvou seznámit. Zaměstnavatel by se měl zaměřit zejména na ověření, jaké dávky jsou příslušnou smlouvou řešeny, a na jakou dobu příslušná smlouva umožňuje vynětí zaměstnance z pojištění ve druhém státě, tj. na jakou dobu umožňuje, aby byl vyslaný zaměstnanec pojištěn pouze v České republice. Tam, kde taková mezinárodní smlouva se státem vyslání uzavřena není, bude třeba zjistit, jaké povinnosti zaměstnavateli v oblasti sociálního a zdravotního pojištění vyplývají z lokálního práva státu vyslání. Není ani vyloučeno, že bude třeba hradit sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance jak v České republice, tak i ve státě vyslání.

PŘÍKLADY MEZINÁRODNÍCH SMLUV

Jako příklad některých smluv lze uvést mezinárodní smlouvu s Tureckem, jejíž rozsah pokrývá nemocenské, důchodové a zdravotní pojištění. Modelový český zaměstnanec vyslaný např. na jeden rok do Turecka by přispíval (pouze) do českého systému sociálního a zdravotního pojištění a dávky včetně zdravotní péče by byl oprávněn pobírat po dobu vyslání v Turecku. Tato smlouva navíc pokrývá i obdobná práva rodinných příslušníků vyslaných zaměstnanců.

Mezinárodní smlouvy podobného rozsahu má Česká republika sjednané např. s Izraelem, Černou Horou a Bosnou a Hercegovinou. Se zeměmi jako je USA, Kanada a Japonsko má Česká republika sjednané smlouvy týkající se pouze důchodového pojištění. V těchto zemích je tedy vhodné pro zaměstnance sjednat komerční zdravotní pojištění a rovněž zohlednit povinnosti vyplývající pro zaměstnavatele z lokálních předpisů pro nemocenské pojištění a případně i zdravotní pojištění. Smlouva s Ukrajinou pokrývá pouze peněžité dávky nemocenské a dávky důchodové. S Ruskem byla smlouva v oblasti sociálního pojištění vypovězena, v současné době je proto třeba vyjít rovněž z ruských předpisů, pokud jde o povinnosti zaměstnavatele v oblasti sociálního a zdravotního pojištění.

Vysláním obecně nezaniká povinnost hradit příspěvek na zdravotní pojištění v České republice. Z této povinnosti existují výjimky, které mohou být buď stanoveny přímo ve výše zmíněných mezinárodních smlouvách uzavřených s konkrétními zeměmi, nebo českým právem. Posléze uvedenou výjimku upravuje § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších změn, který stanoví možnost neplatit zdravotní pojištění po dobu vyslání, pokud jde o pobyt v zahraničí delší než šest měsíců a zaměstnanec doloží, že má na tuto dobu sjednáno pojištění. Doklad o sjednaném pojištění se předkládá až při návratu do České republiky a opětovném přihlášení u zdravotní pojišťovny (prostřednictvím formuláře "Prohlášení o dlouhodobém pobytu"). V případě jeho nedoložení je třeba zpětně pojišťovně pojistné doplatit.

DAŇOVÉ ASPEKTY VYSLÁNÍ DO ZAHRANIČÍ

I když daňové aspekty vyslání přesahují zaměření tohoto článku, je třeba zmínit dvě oblasti, které je při vyslání řešit (i) zdanění příjmů zaměstnance z práce v zahraničí může být prováděno u zahraničního správce daně; (ii) z výkonu práce zaměstnance v zahraničí může zaměstnavateli vzniknout v zahraničí stálá provozovna, což bude znamenat povinnost zaměstnavatele danit své příjmy, které souvisí s takovým výkonem práce zaměstnance, v zahraničí.

Radovan Bernard

advokát advokátní kancelář BERNARD LEGAL

Související