Už se ale objevil další kritik z řad křesťanských socialistů s názorem, že by bylo dobře, aby svoje osobní poměry Gauck co nejrychleji urovnal. Ptám se tedy, co se vlastně po Gauckovi chce? A co má být oním ideálním stavem? Má se rozvést a pak zase sezdat? A co bude dalšího, když by v tomto byl pan Gauck podle normy?! Bude zajímavé, jak se to bude vyvíjet. Zatím stojí za pozornost, jak se pan prezident s partnerkou pokouší uhájit své soukromí.
Každý rodinný příběh je složitý. Nikdy není vina jen na tom, kdo takzvaně “odešel” od rodiny. A nejlépe je k tomu mlčet. A o Gauckových nevíme naprosto nic. Ví to oni a nejbližší. A tak je to správně. Je fakt, že když se někdo vystaví na veřejnost v prezidentském úřadu, propírá se mu i spodní prádlo. A je to až nechutné. Sympatizuji s francouzskou první dámou, která bojuje o soukromí svých dětí boj, jejž nemá šanci vyhrát. Úsměv a protokolární tanečky anglické Kate jsou také obranou. A docela dobrou.
Je mi osobně sympatické, že Gauck nefarářoval, když nežil se svou paní. Říkám osobně, protože bych nemohl vést velkou rodinu sboru, když bych nevedl svou vlastní. A skládám poklonu své paní a svým čtyřem dětem, že se mnou vydrželi. Ale nikoho dalšího bych pro to nesoudil. Spíš doprovázím trosečníky. Gauck byl, jak víme, užitečný jinak a jinde. A dost.
Pikantní detail ze života praotců Izraele ale přidám. Abraham měl v pozdních letech se Sárou syna Izáka. Vytouženého syna, pokračovatele rodu. Hospodin si ale vyžádal po starém otci těžkou zkoušku. Chtěl Izákův život na oltáři a v poslední chvíli mládencův život změnil na svého beránka, aby si udržel svůj styl, ve kterém lidské oběti nechtěl a chtít nebude. Trochu hardcore evangelium o spáse člověka. Budiž. Sára však u toho nefigurovala. Dokonce se zdá, že žila odděleně. Zemřela v Kirjat-arbě a Abraham ji přišel až po smrti oplakávat a pohřbít z Beer-šeby, kde zas bydlel on. (Kdo nevěří, ať se podívá v Bibli do knihy Genesis, do kapitol 22-23)
