Udělejme si malý kvíz, něco jako Chcete být milionářem. Víte, jaký je v Česku podíl dětí romského původu v bývalých zvláštních školách?

Proč bývalých?

Zvláštní školy byly v roce 2005 zrušeny a staly se z nich normální základní školy. To nevíte?

No to teda nevím. Všichni furt mluví o zvláštních školách.

To máte pravdu. Ona většina těch škol totiž stále je více zvláštní než normální. Jaký je tedy v těchto školách podíl romských dětí?

Tak třetina?

Správně. Mezi dětmi, které navštěvují bývalé zvláštní školy a které byly diagnostikovány s lehkým mentálním postižením, je Romů třetina. Tvrdí to zpráva České školní inspekce. Postupujete do dalšího kola. Další otázka: kolik je Romů v české populaci?

Tak tři procenta.

Opět správně! Nikdo přesně neví, ale odborníci to odhadují na jeden a půl až tři procenta. Tři procenta v populaci a třicet pět procent mezi dětmi s lehkým mentálním postižením. Nepřipadá vám to jako nepoměr?

No to jo. Ale přece ty děti diagnostikují odborníci. Vystudovaní psychologové. Když řekají, že jsou postižené, asi budou postižené.

To dává smysl, když jsou to odborníci. Gratuluji k přesným odpovědím a mám další otázku. Představte si, že máte více méně náhodný vzorek 61 romských dětí, které se se svými rodinami přestěhovaly do Anglie z Česka nebo Slovenska.

Kdy přestěhovaly?

Některé před dvanácti lety, některé ani ne před rokem. Kolik z nich je mentálně postižených?

Podle odborníků?

Ano, podle anglických odborníků.

No říkal jste, že v Česku má třetina romských dětí mentální postižení.

Ne, třetina dětí s mentálním postižením jsou Romové. Ale podle některých zdrojů, až tři čtvrtiny romských dětí v roce 1999 chodily do zvláštních škol.

Ale vždyť to jsem říkal!

Ne tak úplně. Ale pojďme dál. Řekněme, že podle českých odborníků má dost možná nadpoloviční většina romských dětí mentální postižení. Kolik z těch 61 dětí v Anglii je mentálně postižených?

Tak dvacet?

Žádné. Tedy, žádné z nich nemělo "zákonný posudek zvláštních vzdělávacích potřeb", jenž v Británii nechávají vypracovat pro děti, s kterými si běžná škola neví rady. Studie o dětech z mé otázky (o které si můžete přečíst i na blozích Economistu a Respektu) bohužel nezmiňuje, kolik z nich mělo základní "zvláštní vzdělávací potřeby", tedy slabší a častější ohodnocení než "zákonný posudek zvláštních vzdělávacích potřeb". Píše jen, že z celkového počtu romských dětí na navštívených školách, tedy nejen oněch 61 s kterými její autoři dělali rozhovor, jen 2-4% měly základní "zvláštní vzdělávací potřeby".

No, a není to tím, že se do Anglie stěhují lepší rodiny?

To nedokážu zodpovědět, ale jak jsem říkal, z těch 61 dětí předtím v Česku a na Slovensku 17 chodilo do zvláštních škol a většina ostatních do škol či tříd s naprostou převahou romských dětí.

Sedmnáct jich tady chodilo do zvláštních škol a v Anglii chodí do normálních škol? Není to tam pro ně moc těžké?

Těm, kteří chodili do zvláštních škol, to v Anglii přijde těžší a ve známkách si pohoršili. Většina ostatních tvrdí, že v Česku nebo na Slovensku byla škola náročnější. Celkově jsou romské děti v té studii známkama pod průměrem, ale jen lehce.

Jiní čerství přistěhovalci na tom budou podobně ne?

Hádám, že ano. A některé z navštívených škol odhadují, že tak deset až dvacet procent romských dětí by po střední mohlo pokračovat dál.

O tom si u nás můžeme jenom tak nechat zdát.

To máte pravdu. Bohužel.

A co jazyk. Vždyť se tam mluví anglicky!

Jazyk se děti učí ani neví jak. To jen my, co se do Anglie dostaneme až jako dospělí, se můžeme přetrhnout a stejně mluvíme jak ruští agenti v amerických špionážních filmech. Přes padesát dětí z té studie je v anličtině plynulých a všechny se domluví ve třech jazycích - česky nebo slovensky, anglicky a romsky. A některé i maďarsky.

To jim závidím.

Já taky. A to byste nevěřil, ono si to ty děti v Anglii vůbec pochvalují. Prý většině lidí nevadí, že jsou Romové. To už spíš někdy, že jsou s východní Evropy. A navíc prý jejich učitelé jeví pozitivní zájem o romskou kulturu. A školy s velkým počtem romů mají romské asistenty.

To je tam všechno ideální?

Ne. I v Anglii jsou někteří lidé nemají rádi přistěhovalce. Některé děti mají problém s docházkou. A sociální problémy v mnoha rodinách se také v Anglii nevyřešily jak mávnutím kouzelného proutku. Ale stále platí, že 59 z 61 dětí je v Anglii spokojenější. Zbylým dvěma se stýská po kamarádech.

A co ten kvíz?

Jasně, kvíz. Poslední otázku jste zodpověděl špatně.

Ale vždyť i v té studii, kterou citujete, přesně nepíší, kolik z oněch 61 dětí má základní "zvláštní vzdělávací potřeby"!

To máte pravdu. Tak dobře, položím vám jinou otázku. Je to otázka za milión. Jak je možné, že jsou romské děti v Česku tak často postižené a po přestěhování do Anglie přestanou být?

Možná, že se něco stane v tom tunelu.

V jakém tunelu?

V tom tunelu pod tím kanálem.

Aha, v eurotunelu pod La Manche. To se mi nezdá. Několikrát jsem do Anglie tunelem jel a ne, že bych si pak připadal chytřejší. Nanejvýš začnu řídit vlevo. Ještě nějaký nápad?

Nebo to ti odborníci u nás zvorali?

Kdo ví. Říkám, že je to otázka za milión. Ale je fakt, že Česká školní inspekce upozornila na riziko skryté v častém propojení bývalých zvláštních škol a speciálních pedagogických center, kde se rozhoduje, kdo bude označený za dítě s lehkým mentálním postižením. Prý "v řadě případů převažoval zájem školy naplnit kapacitu v rozporu s oprávněným zájmem integrace žáka do běžného proudu vzdělávání."

Vyhrál jsem teda milión?

Milión pro vás nemám. Ale pro sebe taky ne, tak si z toho nic nedělejte. Zato nás může těšit vědomí, že ve vhodném a tolerantním prostředí můžou téměř bez výjimek romské děti chodit do škol společně s ostatními a slušně prospívat. Teď už jen takové prostředí vytvořit. Jak na to?

Jo, tak to je taky otázka za milión.