Chápu kritiky, kteří ohodnotili letošní velikonoční křesťanskou slávu jako folklór, ve kterém se, jako křesťané, staráme jen sami o sebe. Kristus vstal, ale dále než ke kostelním dveřím nedošel. Potkávám lidi, kteří nemohou pochopit, proč se někdo nezačne k veřejným věcem vyjadřovat. Tvrdí, že žijeme v naději - na peníze. Jestli od církve něco čekali, tak teď už nečekají. Je bez vize, beze snů, bez nadšení a bez příkladu. Nemám na to mnoho odpovědí, přemýšlím o tom a všem kritikům opakuji, že děkuji za jejich otevřenost. A také se o ni pokouším. Zatím alespoň drobky.

 

Samozřejmě jsme věděli, že se koalice domluví, z toho smutek nemám. Taky si nemyslím, že je opozice připravena na vládnutí. A dokonce si nejsem jist, zda se skutečně pečlivě připravuje. Ale ve slušném světě by měla dostat šanci. Den po bratrské domluvě na všem a na věky je jasné, že se nejmenší strana koalice potřebuje zbavit svého předsedy a zvolit předsedkyni. Manželka bývalého ministra této strany říká, že manžel půjde z politiky, ale neomaleně tvrdí, že ministr obrany nominovaný další koaliční stranou má opustit vládu. Tak tedy nevím, co tu bylo navěky...
***
Bývalého prezidenta NKÚ si stále nemohu představit v roli zhýralého bařtipána, co zneužíval byty, odmítal řádné a zákonné poslanecké kontroly. Znám jej ještě z doby hejtmanského působení, vím o výsledcích jeho práce a stále mi tu něco nesedí. Co však považuji za potvrzení poslaneckého komplotu proti neposlušnému kontrolorovi, kterého se podařilo zesměšnit a mediálně znemožnit, je postavení pana Škárky do čela kontrolní komise na NKÚ. Že se své role nezříká, to chápu. Být Dohnalem, bydlel by v bytech do konce svého prezidentování. Ale je třeba nahlas říci, že pokud to tak i jen na minutu ještě je, že obviněný, souzený člověk je v čele takové skupiny, pak nevím, zda se Sněmovna má ještě brát vážně, či už jen vysmívat.
***
Vracím se k těm nábožníkům. Nechám si často mluvit do řemesla našimi staršími bratry Izraelity. Newsweek publikoval jejich 50 Top rabínů v Americe. Přečtěte si o nich něco tady. Poslouchám tedy ještě další jejich kolegy, nejen těch padesát, ale co se mi zdá je jisté: Jejich kongregace, spolky, synagógy rostou proto, že něco dělají, že je drží nezdolná aktivita. To ale nebude jenom tím vyznáním a nebude to tou Amerikou. Bude to tím, že jejich víra a ideály jsou pro život.

 

Ilustrace: Humoristické listy 1867, osoby a obsazení sice jiné, ale...