1. Co je to selektivní spravedlnost?

Podle mého soudu nejde o termín právní, ale spíše politický. Představme si, že policie chytne zloděje a on bude říkat, jak to že jste chytli zrovna mne, když sto dalších kolem mne stejně krade? Tak ale otázka nestojí. Otázka stojí tak, zda kradl ten konkrétní dopadený. Tečka. Navíc policie zjevně neumí být všude najednou a vymýtit tak korupci přes noc.

Otázka, která nemá smysl z právního pohledu, má ale smysl v politice. Lidé, občané a voliči to vidí, že sto dalších zlodějů si chodí bohorovně po svobodě.

Tomáš Němeček v Lidových novinách tvrdí, že jistě nelze mluvit o selektivní spravedlnosti, když nedávno soud odsoudil poslance z vládní strany Věci veřejné a některé komunální politiky ODS v Brně. Jenže komunální politici jsou jen komunální politici a strana VV byla ještě donedávna ve vládě, ale už delší dobu je to strana marginální, bezmocná a vlastně zdecimovaná. To, že se případ uplácení uvnitř strany VV dostal tak rychle k soudu (soudce byl skvělý), souviselo s neobyčejně přičinlivou prací policistů a státních zástupců (to možná netušili, že soudce rozhodne o dost jinak, než si představovali, a nabídne narativ do značné míry velmi odlišný od představ státního zástupce).

Potíž je tedy v tom, že ač byl Rath mocný politik a hejtman, pořád byl poslanec a jako takový to byl především politik opoziční. Pořád platí, že je před krajskými volbami, a pořád platí, že kvůli kauzám IZIP a privatizace středočeských nemocnic ležel Rath leckomu v žaludku.

Osobně nepochybuji, že kdyby policie nasadila stejně mohutné stočlenné týmy, sledovačky a prostorové odposlechy (mimochodem státní zástupci je zatím vždy odmítli), dopadne to podobně jako v případě Rath.

Co třeba kauzy IZIP, ProMoPro, kauza Drobil–Michálek, vila v Toskánsku, Viamont? A pražské kauzy – ředitel dopravního podniku Dvořák a vila jeho matky, Rittig a podíly z jednoho lístku, rekonstrukce vozů metra, tramvají, nové tramvaje, dvě stě změn v územním plánu hlavního města, Bém–Janoušek apod. Co třeba kauzy ČEZ – nákup elektráren Amun.Re, mezisklad paliva, obchody s Energetickým a průmyslovým holdingem – člověk by mohl vyjmenovávat do večera a bez přestání.

2. Budou se teď velké ryby bát?

To je právě otázka. Je to podobná úvaha jako ta na téma, na kolika místech na zeměkouli může najednou zasahovat americká armáda. Kolik podobně masivních operací jako v kauze Rath dokáže najednou dělat česká policie?

Možná si teď spousta velkých ryb spíše oddechne. Tolik zdrojů na další kauzy policie prostě nemá a mít nebude.

3. Byl Rath a spol. součástí nějaké širší zločinecké sítě?

Zdá se, že nebyl napojen na žádné švýcarské a lichtenštejnské firmy a rafinované pračky peněz v daňových rájích, jako to činí vyvinutější zločinecké struktury. Počínal si spíše jako solitér a zjevně rád riskoval a zahrával si.

4. Jak to bylo s policejním informátorem uvnitř zločinecké sítě?

Podle médií byl v jádru skupiny policejní agent. Až vyjde najevo, kdo to byl, stane se to klíčovým bodem celého vyšetřování a obhajoby?

5. Má Rath šanci se z tohoto vyvléci?

Nemá. Je to člověk zcela odepsaný a odvařený a nic dobrého ho už asi nečeká. Je to sice spravedlivé, ale možná by to mohlo ovlivnit jistou míru nevkusu vtipkování na jeho adresu.

6. Mají média budovat důvěru v policii a státní zástupce?

Nikoli. Ti si musejí důvěru vydobýt sami. Místo toho jsme mnohdy svědky jakési nadšenecké žurnalistiky, kdy někteří novináři policii málem děkují za obětavou práci. Já bych dal přednost tomu, počkat s tím alespoň do soudu.

7. Rath sám plamenně řečnil proti korupci. Je to symptomatické? Mají si voliči právě na takové lidi dát dvojnásobný pozor?

Podle mne nikoli – to by byl hloupý, prvoplánový a možná dokonce nebezpečný závěr. Proti korupcím a krádežím je třeba plamenně řečnit. Někdo, kdo to dělá, je sám zloděj a někdo ne. Souvislost zde žádnou nevidím.