K ustavení Ústavodárného shromáždění s dvouletým mandátem došlo na jaře 2008 po ukončení více než desetileté občanské války s maoisty. Jeho působení však poznamenaly rozpory mezi největšími stranami - Jednotnou komunistickou stranou Nepálu - maoisty (UCPN-M), Nepálským kongresem (NC) a Komunistickou stranou Nepálu - sjednocenou marxisticko-leninskou (CPN-UML) a související časté proměny vládní sestavy. Mandát Ústavodárného shromáždění byl proto celkem čtyřikrát prodloužen. Nakonec zasáhl Nejvyšší soud, který před posledním prodloužením mandátu v listopadu 2011 deklaroval, že nepovolí jeho rozšíření za 27. květen 2012.

Spory o integraci povstalců a federalizaci

Krach ústavodárného procesu má dva hlavní důvody. Tím prvním jsou vleklé spory mezi největšími stranami. Maoistický premiér je již čtvrtým šéfem exekutivy od ustavení republiky v roce 2008, přičemž volba jeho předchůdce si vyžádala sedmnáct kol a sedm měsíců. Podobně krátce však působily v úřady i vlády v předchozím období - např. mezi roky 1999–2002 byly jmenovány tři vlády a v letech 1994–1999 dokonce devět.

Druhou zásadní komplikací je mírový proces a příprava nové ústavy. Nejcitlivějšími body jsou pro politické strany integrace maoistických bojovníků do bezpečnostních složek státu a federalizaci země. Multietnická povaha nepálského státu (podle sčítání z roku 2001 žije v Nepálu cekem sto socio-kulturních skupin) se zdá být dobrým důvodem pro jeho federalizaci, nicméně NC o ní odmítl jednat, dokud nebude vyřešena otázka integrace povstalců. K tomu došlo až 1. listopadu 2011, čímž se období pro diskuzi o federalizaci se zúžilo jen na několik jarních měsíců roku 2012.

Ústavodárné shromáždění následně rozdělovaly spory o počet provincií i o to, zda by jejich hranice a názvy měly respektovat etnické složení obyvatelstva. NC a CPN-UML prosazovaly multietnické provincie, zatímco  UCPN-M a madhéšské strany provincie odpovídající jednotlivým etnickým identitám. I přes výslednou dohodu na 11 provinciích vznikl následně spor mezi NC a CPN-UML a madhéšskými stranami o počtu provincií v terajích (níže položených oblastech země). Spolu s požadavkem NC, aby po dosažení shody na počtu provincií rezignoval premiér Bhattáráj, což maoisté odmítli, vedl tento spor k ukončení jednání a krachu ústavodárného procesu.

Hlavní problém? Strany a jejich frakce

Práce na současné ústavě ukázaly, že si rozhodující roli si udržují lídři tří největších stran na úkor většiny dalších subjektů, včetně orgánů parlamentu určených pro tuto činnost. Nedostatek dohody mezi nimi může ústavodárný proces na dlouhou dobu zmrazit, bez ohledu na složení nově zvoleného parlamentu. Bez významu rozhodně není rozpor mezi NC, který dlouhodobě prosazuje parlamentní formu vlády, a UCPN-M, jež prosazuje prezidentský systém.

Napětí posiluje také frakcionalizace nepálských stran. Lídr maoistů Pušpa Kamál Dahal musel v průběhu ústavodárného procesu činit ústupky nejen vůči partnerům z NC a CPN-UML, ale i vůči tvrdému jádru UCPN-M. Jeho zástupci, místopředseda strany Mohan Baidya a generální tajemník Rám Bahadur Thápa, odmítali způsob integrace maoistických bojovníků, snahu o další prodloužení mandátu parlamentu, a dokonce i možnost dosažení shody o podobě ústavy na půdě parlamentu. Ústupky vůči této skupině současně oslabovaly Dahalovu pozici v očích zástupců NC a CPN-UML, kteří zpochybňovali jeho oddanost mírovému procesu. Události posledních dní pak vyhrotily situaci do té míry, že Baidya a Thápa oznámili úmysl založit vlastní stranu, jejíž působení by mohlo dále destabilizovat fungování parlamentu.

Horké léto v Himálaji

Otázkou zůstává i to, jak na premiérem oznámené volby zareaguje prezident Rám Baran Jádav (NC). Prezident je oprávněn v této situaci vydávat na žádost vlády dekrety, protože prozatímní ústava nepředpokládá možnost konání dvojích voleb do Ústavodárného shromáždění. Očekávat lze i stížnosti k Nejvyššímu soudu a debaty o setrvání premiéra ve funkci. K rezignaci už premiéra vyzvaly politické strany i studentské organizace. Demonstrující studenti na několika místech zablokovali dopravu a prohlásili, že jejich akce neustanou, dokud Bhattáráj neodstoupí.

Nepál tak čekají napjaté měsíce. Hlavním problémem je, že ani výsledek nových voleb nemusí vést k úspěšnému zakončení mírového procesu započatého v roce 2006 a země se tak stále pohybuje nebezpečně blízko obnovení občanského konfliktu. 

 

Pavel Maškarinec

Autor je spolupracovníkem AMO

Související