Nejprve si vyjasněme, co bankovní unie ve vztahu k aktuálnímu dění určitě není. Právě poskytnutá pomoc Španělsku zcela jistě není žádnou bankovní unií, je to normální půjčka ze záchranného valu, která je poskytnuta skrze španělskou vládu a která celkově zvyšuje celkový španělský státní dluh. Španělsko se navíc dostane pod kuratelu Mezinárodního měnového fondu a tzv. trojky, což nemusí být vzhledem k případu Řecka, které bylo také dozorováno tzv. trojkou, vnímáno zrovna pozitivně a trhům netrvalo v případě půjčky Španělsku dlouho, než jim to došlo.
V zásadě není tak důležité, jestli je tato půjčka poskytnuta na splátky úvěrů a na základní chod státu jako v Řecku, nebo zda je poskytnuta na posílení bank jako ve Španělsku. Bankovní unie to prostě není.
Je to potřeba zdůraznit proto, že ještě ani ne před týdnem se v médiích spekulovalo, že by postižené španělské banky byly snad nějak rychle rekapitalizovány ze společných evropských zdrojů, a to rovnou bez zprostředkovatelské úlohy španělských bank. Evropská autorita, která by úvěr poskytla, by se tak stala dočasným spolumajitelem nebo majitelem zachráněné banky. Pokud by se tak stalo a pokud by se tak stalo na hranici stávajících pravidel EU, byly by možná položeny základy oné bankovní unie. To, že existuje nějaká unie, znamená prostor společně sdílených pravidel a pak patrně posílenou centrální regulaci a její exekutivní výkon.
Podstatné je, že Evropa nebo eurozóna by musela přijmout systém společného pojištění vkladů, měla by disponovat společným fondem, který dokáže v případě potřeby rekapitalizovat banky (k tomu musí vzniknout nějaká společná daň) a také by musela posílit centrální autoritu, která bude mít možnost nějakou banku uzavřít, převzít nebo v ní zavést nucenou správu.
Šéf Evropské komise J. M. Barroso tvrdí, že Evropská komise už návrh bankovní unie dolaďuje. Taktéž pravil, že by se bankovní unie měla týkat všech 27 členských států EU. A stejně tak se ukázalo, že Británie rozhodně nechce mít s připravovanou bankovní unií moc společného. Možná by Spojené království souhlasilo se společnými pravidly, ale rozhodně ne s nějakými společnými fondy na rekapitalizaci bank na periferii eurozóny. Přístup České republiky musí být v tomto případě obdobný. Česká republika nemá žádný důvod vyhýbat se fiskálnímu kompaktu, protože vláda rozpočtové odpovědnosti by neměla mít nic proti vzájemné kontrole a rozpočtové odpovědnosti jako celoevropskému tématu.
Česká republika nemá ani žádný zásadní důvod odmítat politickou unii (i když zatím vůbec nevíme, o co jde), protože má jít patrně o to posílit demokratickou a politickou legitimitu a odpovědět tak na vyšší stupeň integrace a vzájemnou kontrolu v oblasti výkonné a ekonomické moci. Minimálně je dobré u těchto diskusí být.
S bankovní unií je to však jinak. Dokud nejsme v eurozóně, nemůžeme logicky předat bankovní dohled do eurozóny. To jistě neudělají ani Poláci. Jediné, co můžeme, je přislíbit či dokonce garantovat účast v bankovní unii poté, co v eurozóně budeme. Také jistě můžeme sdílet většinu pravidel. Takže snad bychom mohli podepsat s tím, že to pro nás zatím neplatí. Dosud je ale celá představa bankovní unie naprosto nejasná. Bavit se můžeme teprve nad hotovým návrhem.
