Zápletka houstne

V momentě, kdy se uzavřely volební místnosti, si armáda tzv. ústavní deklarací přisvojila legislativní moc, veto nad novou ústavou a část prezidentských pravomocí. Po rozpuštění parlamentu činí podle komentátora Marka Lynche tento další tah z egyptských voleb dokonalý calvinball Calvina Hobbese - hru, ve které se neustále mění pravidla.

Islamisté se ovšem nedali. Jmenovali své zastupitele do všech volebních komisí a už několik hodin po začátku sčítání začali na internetu zveřejňovat výsledky jednotlivých regionů, potvrzené soudci. Ve 4 ráno se Mohamed Mursí prohásil vítězem. Čísla převzala média jako věrohodná s dodatkem, že pocházejí od Muslimských bratrů; později se ukázala jako přesná. Šafíkova kampaň téměř nereagovala.

Týden po volbách žil tedy Egypt s představou, že volby o téměř milión hlasů vyhrál islamista, ale šance, že je komise nějak zaonačí a post dostane generál, jsou stále poloviční. Mezitím státní média unisono varovala, že začne občanská válka a islamisté mají připraveny milióny ozbrojenců, Mubárak umíral a budil se z komatu, nad Káhirou létaly vrtulníky, Suezský kanál měl stav pohotovosti a do centra hlavního města se stahovaly ozbrojené divize z východu - dokonalá zápletka. A voliči se zatím pokoušeli v této šachové partii mezi islamisty a armádou myslet o tři tahy dopředu.

A vítězem je...?

Do poslední chvíle totiž podle týdeníku al-Ahrám i všeobecného přesvědčení vyjednávala armáda s islamisty o podmínkách předání moci bývalé opozici. Od národní revoluce v roce 1952 vládnou Egyptu důstojníci. Mursí bude první civilista u moci a navíc ještě bývalý politický vězeň, který byl po ukončení svého parlamentního mandátu v roce 2010 pravidelně zatýkán. Podobně jako v Tunisku usedne tedy do nejvyšší pozice člověk z druhé strany barikády. A jistě se nebude chtít nechat vmanévrovat do vykonavatele skryté armádní moci, tedy do plánu, který si armáda v posledních týdnech pojistila rozpuštěním parlamentu a zmíněnou ústavní deklarací.

Mursí ji ještě během sčítání hlasů silně kritizoval a dokonce se na obranu „revoluce“ poprvé dohodl s liberály a revolucionáři na spojenectví proti armádě. Rok a půl poté, co islamisté tiše podporovali armádu a mlčeli, když na Tahríru střílela policie a armáda do lidí, se islamisté vyděsili: poslední coup d’état je už stál parlament a mohl je stát i prezidenta. Ale armáda se svou reálnou mocí pravděpodobně zatlačila islamisty ke zdi a nabídla jim nejvyšší post, pokud budou ctít její pozice z ústavní deklarace.

Otázkou je, do jaké míry se Mursí, tento pozdní zastánce revoluce, upsal generálům a do jaké míry přijme tuto výzvu, zachová se státnicky a pokusí se ještě něco zachránit ze změn, které sotva začaly: jmenováním široké koaliční vlády, transformací ministerstev, vyjednáváním o složení ústavní komise či o záchraně části ústavně zvolených mandátů v parlamentu. Zatím nikdo neví. 

Jisté je jedno: nadcházející tranziční proces, ke kterému se armáda zavázala pod tlakem krvavých protestů na podzim, netkví jen ve zvolení prezidenta. Jde v důsledku skutečně o transfer moci ve státě, ve kterém ještě vůbec nedošlo k výměně elit, byrokracií, výplatních pásek, postupů a norem. Setrvačnost státních agentur, v centru se všemocnou armádou, je ale v Egyptě taková, že prodlužuje onen „přechod k demokracii“ do nekonečna. Islamista v prezidentském paláci je - rok a půl po revoluci – teprve nesmělý začátek reálné změny.

 

Zora Hesová

Autorka je analytičkou AMO

Související