Jeden zubní lékař v okrajové čtvrti v Haagu měl loni v srpnu pro své pacienty otevřeno i v noci. Muslimům není totiž v čase ramadánu návštěva zubaře přes den povolena, a tak tento podnikavec rozšířil své ordinační hodiny i na noc. Kšefty mu šly skvěle, pochvaloval si to později v deníku Telegraaf.

Ramadán, muslimský postní měsíc, začíná letos dvacátého července. Víra, pětkrát denně rituální modlitba, milosrdné dary a pouť do Mekky tvoří spolu s půstem pět pilířů tohoto náboženství. Šestý pilíř, jihád, svatá válka proti nevěřícím, je poněkud kontroverzní. Jen fanatičtí salafisté a wahabisté jej však chápou jako faktický násilnický boj. Pro normální muslimy je džihád boj vnitřní, se sebou samým, ale i ten může být pro mnohé v čase půstu bojem pořádně náročným.

Olympiáda zároveň s ramadánem

Nadcházející letní Olympijské hry v Londýně znamenají také pro asi 3000 muslimských vrcholových sportovců dilema, jak naložit se současně probíhajícím ramadánem. Dá se to vyřešit kompenzací, a nebo pozdějším individuálním držením půstu. Jeden veslař muslimského původu to pro sebe už vyřešil, jak oznámila britská média. V čase olympiády a ramadánu se budou na jeho náklady rozdávat jídla bezdomovcům, 60 porcí denně.

I ti muslimové v Nizozemsku, kteří jinak na sebe nejsou tak přísní ve vzývání svého náboženství, často drží ramadán. Samozřejmě se to může považovat za dodržování tradice, ale zrovna tak v tom hraje svou důležitou roli tlak okolí a etnická soudržnost. V marokánské a turecké tradiční kultuře hraje roli silný prvek podřízení se skupině a islamitickým zvykům. Individuální volby jedince se příliš neoceňují.

Každý muslim - kromě dětí, nemocných lidí a těhotných žen - si musí odříct v pár týdnech ramadánu od východu slunce do jeho západu jídla, pití, kouření a sexuálních požitků. Správný muslim taky nesmí klít a jinak zneucťovat mravy. Až absurdní je požadavek nepolykat svoje sliny. Půst má muslima přivést k očištění duše a těla, k pozastavení se ve shonu každodenního života, k introspekci a spiritualitě. Čtení z koránu, který je rozdělen na 30 dílů jako dnů v postním měsíci, patří k naplnění duševní očisty. Ramadán se zakončuje Cukrovým svátkem: třemi dny rodinných sešlostí se spoustou jídla, kdy děti dostávají dárky, každý je příjemně slavnostně naladěn a v nejlepších šatech.

Dlouhé dny, krátké noci

Letos, stejně jako v minulých letech, připadá ramadán na letní měsíc, což znamená dlouhé hodiny do západu slunce a jeho brzký východ. Noc je relativně krátká a vstává se tedy s kuropěním. Před východem slunce se podává něco jako velmi bohatá snídaně na vidličku. Pak celý den nic, ani sklenka vody, až po západu slunce bohatý stůl plný orientálních jídel, takzvany 'iftar'.

Tradiční pokrm

Na druhou stranu, že ramadán padne na letní měsíc, znamená pro zdejší zaměstnavatele a vedení škol určitou úlevu. V době dovolených a prázdnin se totiž větší nemocnost muslimů v období ramadánu trochu ztratí. Neboť vznešený cíl očisty ducha a těla půstem má také svá úskalí. Dlouhodobé hladovění znamená narušení normálního rytmu organismu. Lékaři varují před ztrátou koncentrace a dehydratací, obzvlášť v létě. Například pro diabetiky je půst vyloženě nezdravý a pacienti jsou varováni před střádáním léků a jejich jednorázovému užití. Z tohoto způsobu hladovky taky skoro nikdo nezhubne, neboť se jídlo po dlouhém hladovém dni vydatně dohání. Silná vůle se postícím se nedá upřít, ale se zdravou výživou to nemá společného zhola nic.

Zatímco v islamistických zemích se ve veřejném životě a v práci s ramadánem počítá, v Nizozemí se to - kromě snad pár škol ve velkých městech s převážnou většinou muslimských žáků, kteří dostanou na Cukrový svátek den volna, výměnou za den kratší prázdniny - považuje za víceméně soukromou záležitost. Na druhé straně někteří muslimové očekávají, že jim zaměstnavatel umožní v tomto období povinné modlení a dá k dispozici k tomu vhodný prostor, že ve firemní jídelně bude - tedy pro noční směny - k dostání 'halal' jídlo (připravené podle islamistických zásad), že kolegové nebudou před postícími se jíst a pít a jinak je 'dráždit'. V jednom městě v Belgii loni byly vydány instrukce policejním hlídkám: v čase postního měsíce v přistěhovaleckých čtvrtích neprovokovat, tedy nejíst a nepít na ulici, a pro jistotu taky neudělovat pokuty.

V minulosti byly pod hlavičkou ramadánu pořádány různé akce, festivaly a setkání v multikulturním duchu. Někdy v sálech kulturních středisek, s pár pozvanými 'celebritami', jindy na školách nebo na veřejných prostranstvích. Až sem vcelku nic proti tomu. Často se ale tyto akce organizovaly s podporou státu, a tedy za peníze daňových poplatníků. Někde desítky, jinde i stovky tisíc eur šly na takzvané podpoření koheze mezi jednotlivými skupinami obyvatel.

Že to mělo smysl nanejvýš tak pro fotografa z místního plátku, než že by to podpořilo boření hranic a předsudků, to politicky korektní organizátory moc nezajímalo. Teprve krize a rozhořčení jak ze strany obyčejných Holanďanů, tak muslimů udělaly těmto výdajům konec. Muslimové jsou totiž proti, jak se vyjádřili, 'zkarnevalňování' jejich svatého měsíce. Multikulti-společnost, aspoň lidem takto naordinovaná, má v Nizozemsku, zdá se, odzvoněno.

Související