Před pár dny se objevila v New York Times poměrně netradiční náhled na Pussy Riot. Jeho autor Vadim Nikitin v něm argumentuje, že vlna sympatií vůči Pussy Riot není zas tak oprávněná, neboť bychom dle něj stěží byli rádi, kdyby své výstřední protesty za hranici morálky realizovali třeba v naší zemi. Tento článek vzbudil na českém Facebooku poměrně zajímavou diskuzi, ve které zazněl také názor, že na abnormální situaci v Rusku je legitimní, aby na ní bylo reagováno také abnormálně. Otázkou však je, jestli takovýto přístup je tím správným lékem.
Otázkou totiž zůstává, jakou situaci lze považovat za abnormální (je ´normální´ skutečně normální, nebo je to pouze pohled na normálnost většinového obyvatelstva?). Pokud má za cíl protestů Pussy Riot také korporátní státní systém, tak by i naše společnost mohla být považována za abnormální z jejich úhlu pohledu a obdobné protesty i u nás by byly na místě. Další, a ještě zajímavější otázkou je, jestli je efektivní na abnormální situaci reagovat abnormálně. Jakousi paralelou je snaha původního komunismu o nápravu (z jejich pohledu abnormálně nastaveného světa útlaku těch, kteří by měli být pány) světa pomocí revoluce, nebo-li abnormální reakcí na pro ně chápanou abnormálni situaci.
Pussy Riot reaguje na situaci v Rusku skutečně abnormálním způsobem a za hranicí (či alespoň na hraně) morálky. Není ale efetivnější na abnormální situaci reagovat v mezích morálních pravidel dané společnosti, jako tomu činil Mahátma Gándhí? Nevede hašení ohně ohněm, abnormálnosti abnormálností, nemoralitu nemorálností spíše k bezzubosti této protireakce a tím posílení toho, proti čemu chce Pussy Riot bojovat?
