Nová americká studie zveřejněná v prestižním časopise Nature zasadila těžkou ránu zastáncům teorie, podle které je výrazné omezení přísunu kalorií cestou k dlouhověkosti. Vědci baltimorského Národního institutu pro stárnutí (NIA) čtvrtstoletí sledovali dvě skupiny makaků, z nichž jedna byla na normální stravě, druhá pak dostávala o 30 procent kalorií méně. Zvířata z obou skupin se ale dožila stejného věku.

Myšlenka, že dobrovolné hladovění zpomaluje proces stárnutí, se objevila ve 30. letech minulého století na Cornellově univerzitě. Výzkumy u laboratorních krys a myší tehdy zjistily, že omezení kalorií v jejich stravě hlodavcům prodlužuje život o 30 až 40 procent. V roce 2009 pak gerontolog Richard Windruch z Wisconsinské univerzity dospěl k podobnému závěru u makaků, kteří jsou lidem geneticky bližší než krysy či myši.

Někteří lidé pak začali omezovat počet kalorií ve své stravě až o 30 procent pod doporučovaných 2200 kalorií, které by dospělý štíhlý muž měl denně sníst (doporučená denní dávka kalorií se liší dle pohlaví, váhy, výšky a fyzické aktivity). Nová studie baltimorského Národního institutu pro stárnutí (NIA) tak zřejmě jejich dobrovolné hladovění poněkud staví na hlavu.

Autoři nové studie zároveň zpochybnili i předchozí wisconsinskou studii. Kdyby podle nich do výzkumu zahrnula i opice, které podle jejích autorů neuhynuly na následky stárnutí, výsledky obou výzkumů by byly totožné. Rozdíly mezi závěry studií mohly být také způsobené rozdílným nutričním složením stravy, která byla skupinám makaků během experimentu podávána.

 

Nemoci přijdou, ale později

Baltimorský institut v souvislosti s omezeným přísunem kalorií zjistil jen jeden hmatatelný přínos - u makaků na dietě se různé choroby související se stářím objevovaly později. Jinak byly přínosy omezené stravy smíšené, jak tým vědců vypozoroval z měřených hodnot glukózy, cholesterolu a triglyceridů.

Zatímco u samců znamenala nižší úrovně cholesterolu, u samic ne. Dieta také v průměru snížila riziko rakoviny, zároveň ale mírně zvýšila výskyt kardiovaskulárních problémů.

"Mít hlad je prospěšné"

Někteří vědci ale ještě nad teorií delšího života při omezení spotřeby kalorií nelámou hůl. Podle nich jsou i přes pochyby o metodologii wisconsinské studie závěry obou výzkumů rovnocenné. Zastánci dobrovolného hladovění se pak novými závěry nenechávají zviklat. Domnívají se, že omezení kalorií minimálně prospívá zdraví či duševní svěžesti.

"Mívám hlad," říká neurolog Mark Mattson z baltimorského institutu, který se na studii svých kolegů nepodílel a který ve všední dny vynechává snídani a oběd a o víkendech jen snídani. "Myslím si ale, že mít hlad je prospěšné," dodal.