Před Okresním soudem v Liberci stanuli dva vojáci z Veterinární základny Grabštejn na Liberecku. Podle obžaloby oba vojenští psovodi neuposlechli rozkaz při válečné misi v Afghánistánu. Za to jim hrozí až pět let vězení, uvedla páteční příloha liberecké MF Dnes. Případ se stal před rokem.

Oba vojáci loni na jaře působili v afghánské provincii Lógar jako členové provinčního rekonstrukčního týmu. A v květnu se účastnili operace Thunder Spring v distriktu Mohammad Agha. Působili v jednom týmu s chrudimskými výsadkáři. V případě potřeby prohledávali se speciálně vycvičenými psy domy, jestli v nich nejsou ukryté výbušniny nebo potřeby na jejich výrobu.

Jako armádní kynologové ale odmítli s těžkými i pěchotními zbraněmi patrolovat stejně jako k tomu vycvičení parašutisté. Oba psovodi se hájí tím, že jejich výcvik je zcela jiný, než jaký má bojová jednotka speciálů z Chrudimi. A své kolegy by tak jen ohrozili na životě.

"Neexistuje univerzální voják. Kdybych chtěl dělat parašutistu, přihlásil bych se k parašutistům. Já jsem ale psovod, mám jiné úkoly. Kdybych tomu parašutistovi řekl: 'Tady máš vodítko a běž prohlídnout to auto plné výbušnin,' taky tam nepůjde. Má práce je stejně nebezpečná jako jejich, jsem na ni ale vycvičený," uvedl před soudem psovod Martin Nývlt.

Měl krýt záda ostatním

Podle svých slov plnil své úkoly dobře a svědomitě. Několik dní nastupoval i do nočních hlídek ve věži amerického vozidla MRAP jako ostatní výsadkáři, i když jej nikdy před tím neviděl a neuměl ovládat kanon. Ohradil se, až když měl jít na hlídku podruhé během jediné noci.

Zásadní problém nastal až sedmý den operace při propátrávání jedné z afghánských vesnic. Sehraný tým chrudimských parašutistů prohledával pod žhnoucím sluncem ulice a domy. Rozestavěli se do taktické formace a nezvykle do ní zapojili i psovoda. Na rohu jedné z ulic jim měl i se psem a k výstřelu připraveným samopalem "krýt záda".

"Na takové pozici jsem se ještě nevyskytl. Nikdo s námi nenacvičoval taktiku boje se psem na vodítku, přesto jsem zaklekl se samopalem. Pes mi ale začal skákat na tělo, myslel si, že si budeme hrát. V tu chvíli jsme byli v ohrožení. Věděl jsem, že jsou na psy vypsány zvláštní odměny, těch psů se chtějí zbavit. Navíc se to neslučovalo s mojí náplní a výcvikem. Nechtěl jsem to dělat, ale zůstal jsem na místě. Nejedná se přece o nesplnění rozkazu," vypověděl nadrotmistr Nývlt.

"Dozvěděl jsem se, že voják nechce plnit činnost pozorování v sektoru. Když jsem asi za pět minut přišel, byl, myslím, v zákleku. Řekl mi ale, že pozorování není jeho funkční náplní a že má strach o svou bezpečnost. Narušovalo to morálku ostatních, poslal jsem ho k autu," vypověděl psovodův velitel z týmu Bravo. Incident pak prošetřovala vojenská policie.

Psovod Petr Bošuk působil ve stejný čas osm dní v týmu Alfa. Po problému s nadrotmistrem Nývltem jej převeleli do týmu Bravo. Večer se začal starat o psa.

"Asi v osm za mnou přišel voják s rozpisem služeb, že nastupuji hlídku do auta ke střežení perimetru. Řekl jsem, že k tomu nejsem vycvičený, neuměl jsem ovládat lafetovou zbraň, byl jsem tam na vyhledávání výbušnin. Neuměl jsem si představit, co bych dělal v případě napadení, připadalo mi to absolutně nesmyslné. Cítil jsem zodpovědnost i za ostatní lidi," vypověděl psovod Bošuk.

Podle něj výzva nezněla jako rozkaz. "Nebylo tam jméno, hodnost, daný úkol, podmínky plnění ani varianta pro případ útoku."

"Čekají nás ještě výslechy celé řady svědků," citoval deník soudce Lukáše Korpase.