Na druhou stranu, porovnávat situaci v Libyi před rokem nebo dnes v Sýrii s rozdělením Československa je nesmyslné. V kontextu jižního Středomoří a Blízkého východu se přeci nebavíme o demokratických státech, které se vypořádávají s problémem nefunkční federace, ale o odporu proti brutálním diktaturám. Ten byl, mimochodem, nejprve nenásilný a ozbrojenou konfrontaci rozpoutalo až násilí vládní strany proti protestujícím civilistům. A jak by asi vypadal přechod k demokracii v Československu, kdyby komunistický režim reagoval v listopadu 1989 stejně násilně jako současný syrský režim?

Prezident se také v rozhovoru před projevem podivil nad tím, že povstalci v Sýrii disponují těžkými zbraněmi. Jistě, mnohem férovější by patrně bylo, kdyby proti vládním jednotkám bojovali holýma rukama. Prezident tím naznačil, že je znepokojen vnější podporou povstalců. Proč ne, Saúdská Arábie a Katar vojenskými dodávkami jistě nesledují idealistické cíle. Škoda jen, že mu stejně nevadí dodávky ruských zbraní syrskému režimu nebo podpora Damašku íránskými vojenskými ‚poradci‘. Jeho údiv je také poněkud nekolegiální vůči našim spojencům z NATO, kteří se na podpoře povstalců, byť ne vojensky, rovněž podílejí.

Hlavním problémem projevu je ale jeho celkové vyznění. Vyplývá z něj, že před hodnotami, jako je demokracie a individuální lidská práva, má mít přednost vůle místních, nepochybně tradice vyznávajících autokratických vládců a diktátorů. Prezident má samozřejmě pravdu v tom, že zásahy mezinárodního společenství jsou často kontraproduktivní, nevedou k očekávaným výsledkům nebo dokonce situaci na místě zhorší. Přesto se ale Česká republika se od svého vzniku z dobrých důvodů hlásí k myšlence univerzality lidských práv a sdílených hodnot. Jak opakovaně demonstrovala, tyto hodnoty považuje za natolik podstatné, že je ochotna podpořit je v krajním případě i vojensky.

Prezidentův projev stojí na přesně opačných principech. Dělá tím české zahraniční politice, která by měla být v prvé řadě jednotná a konsistentní, stejně medvědí službu jako nedávné výroky premiéra Nečase o dalajlamismu. Snad nejsmutnější na celé věci je, že u prezidenta to nikoho nepřekvapí. 

 

Tomáš Karásek

Autor je ředitelem Výzkumného centra AMO

Související