Už léta mi vrtá hlavou, proč president, poslanec, ale ani ministr, primátor, starosta i jiní vyšší úředníci státní správy a samosprávy si k sobě berou tak špatné poradce? Existuje nějaká databáze poradců, kam tento úředník poté, co je jmenován či zvolen, nahlédne, přečte si životopisy a vybere si?

Jsou poradci pojišťovací, daňoví, účetní, právní, finanční, bankovní, manželští a rodinní, výživoví i kosmetičtí...jen poradci pro veledůležité funkce ve státě se rodí kdesi v neprůhledném pozadí, snad mezi spolužáky, kamarády či příbuznými. Není žádný div, že je daný funkcionář překvapen a šokován, když po čase zjistí, jakého vykutáleného poradce si přivzal, jakého "blízkého člověka" jmenoval svým náměstkem, byť to byla zároveň vůle strany, ke které patří.

Je to už asi deset let, co slovinská vláda vydala paperback, v němž byly životopisy s fotografiemi nejen ministrů, ale i jejich náměstků, poradců, vedoucích odborů, ba i sekretářek. Žádné tajné cestičky, skrývající se za výlučným právem ministra jmenovat svého náměstka či povolat někoho jako svého poradce. Publikují se jejich profesní životopisy, odborná kvalifikace, jejich tváře. Každý občan může nahlédnout do tohoto seznamu a udělat si obrázek o zázemí, v němž ministr či jiný úředník zpracovává své úkoly a rozhoduje.

Něco podobného známe i z obyčejného života. Každý člověk usiluje o to, aby získal své spolehlivé zázemí, aby měl na dosah ruky dobrou radu, jistotu, že jeho rozhodnutí jej v budoucnosti neohrozí. Kolik však je mezi námi mužů či žen, kteří se ne a ne strefit do toho správného výběru. I třetí manžel je podobný tomu prvnímu, všichni tři mají dokonce stejné povolání a povahově jsou si blízcí. U mužů hrají preference věk a lepé tvary, a tak můžeme pozorovat pohyb partnerek v čase, všechny však jsou brunety... Člověk prostě dělá chyby a nezřídka se z nich nepoučí. Nepoučí se, žel, ani špatným vzorem ve svém bližším či vzdálenějším okolí.

S trochou nadsázky lze říci, že ministři nedokážou do svého týmu přizvat lidi skutečně spolehlivé. Někdy se říká, že ženy jsou po této stránce vybaveny lepší intuicí: rozeznají darebáka od poctivce, povrchního od zásadového, násilníka od gentlemana. Ale ani to není univerzální návod k použití. Možná, že je v populaci vice žen, které mají dobrý odhad pro výběr kádrů, jenže kde jsou tyto ženy v okamžiku, kdy jistý politik dostane nabídku stát se ministrem?

Třeba by mohla vzniknout sekce poradců pro výběr poradců. Obsadili by ji lidé, kteří se vyznačují mimosmyslovým vnímáním, citlivci, kteří rozeznají, bude-li kandidát podvádět, krást či podplácet, zkrátka ti, kteří se nedají ovlivnit výřečností kandidátů, či jejich okouzlujícím zjevem.

Třeba by skandálů, které otravují společenské klima v naší zemi, podstatně ubylo.