"Kauza Roman je ohromná a bude mít nedozírné důsledky. Je veřejným tajemstvím v této republice, že pan Roman a ČEZ tady financovali politické strany, jediná TOP 09 od něj nic nedostala," postěžoval si před rokem Karel Schwarzenberg. Žádná ze stran přitom dar od ČEZu v závěrečné zprávě, kde se musejí objevit všechny dary, neuvedla. Na otázku serveru Aktuálně, zda stranu gigant přece jen nefinancoval, nejpřesvědčivěji odpověděl šéfkomunista Vojtěch Filip: "Určitě ne. To je firma, kterou bych si pamatoval."
Financování politických stran je nezřídka propojené s korupcí, jak by mohli vyprávět třeba David Rath, Vlasta Parkanová, Vladimír Šiška, Marek Dalík, Martin Knetig a další zlojedi. Z malinko vzdálenější minulosti připomeneme aspoň dvě nejzářivější perly: neprávem zapomenutou kauzu brněnské ODS, kde strana z každé stavební zakázky měla dostat na úplatcích paušální 1,5 % z ceny zakázky; a dvojici smyšlených sponzorů ODS Bácse a Sinhu.
Zákony pro Švédsko × východní politická kultura
Ďábelské pokušení, kterému jsou politici vystaveni, má kořeny v zákonu o financování politických stran (formálně přesně je to zákon o sdružování v politických stranách a politických hnutích). Zatímco drtivá většina východoevropských zemí a kompletní Balkán si po pádu minulého režimu uvědomily svoje specifika a postupně zavedly veřejnou kontrolu stranických peněz, Češi se sebevědomě drží modelu neregulovaného Německa nebo Skandinávie. Autenticky pravicová svoboda koupit si stranu vede nad nudně levicovými námitkami, jako je nezralost politické kultury. A tak zatímco Polsko nebo Rumunsko stanoví přísná pravidla pro stranické dárce a limity volebních výdajů, u nás nic takového nenajdeme.
Téměř absolutní svobodu pak stranám zajišťuje úřad, který dodržování pravidel stranického financování hlídá - kontrolní výbor Poslanecké sněmovny v čele s komunistou Filipem. Jak taková kontrola vypadá, ilustruje srovnání přiznaných a skutečných příjmů stran z analýzy Ekologického právního servisu. Seřazená je od největších prohřešků po nejmenší, údaje jsou v milionech korun. Jak je vidět, tabulku s přehledem ovládli Komunisti, kterým v účetnictví "lítalo" rekordních 56 milionů. (Metodu kontrolního měření ani zdrojová data neznáme, takže pro jednou nám prostě musíte věřit, jako i my věříme svým zdrojům.)
Další tabulka ze stejné publikace uvádí, jak v praxi funguje zákonná povinnost auditora. Některé strany za posledních šest let vystřídaly dva auditory (KDU-ČSL, KSČM), většina se ale drží jediné jistoty (ODS, SZ, TOP09, VV). Zajímavé je i to, že ODS s ČSSD pravidelně kontroloval ten stejný auditor.
Tři oříšky
Teď se může situace kolem financování stran zásadně změnit: ve vzduchu visí hned tři návrhy zákona, spojené se stranickými penězi.
První - nejzásadnější a "nejprojednanější" - navrhuje Nečasova vláda, za kterou vyjednává vicepremiérka Karolina Peake (rodný list zákona, celé znění zákona). Nový zákon zavádí dvě novinky: transparentní volební účty, podobně jako tomu je u budoucí prezidentské volby, a především instituci, která bude mít kapacitu strany kontrolovat a pravomoc je postihovat. Co naopak zákon neřeší, jsou finanční limity. Podrobně zákon vysvětluje pětice protikorupčních neziskovek, pro agituje kverulant Matěj Hollan, proti je ekonom Respektu Jan Macháček.
Zároveň s vládním návrhem je na stole i opoziční Dienstbierova novela (vysvětlení zákona na webu ČSSD). Ta limity na kampaň řeší, ale nemá potřebnou parlamentní podporu: minulý týden parlament jeho návrh zamítl.
Třetí návrh, kompletní změna volebního zákona, je momentálně ve stadiu meziresortního připomínkování.
Stáhnout a vykostit
Klíčová je teď první varianta - vládní zákon, který prochází procesem schvalování v parlamentní komisi Karoliny Peake. Vyjednávání ovšem zatím směřuje nedobrým směrem. Strany se sice překvapivě shodují na nutnosti zavedení transparentních účtů, dominantní trojice - ODS, ČSSD a KSČM - nicméně odmítá vytvoření instituce, která by hospodaření stran hlídala. A bez ní je zákon pěkná skořápka s nulovým obsahem.
Která z variant je pro Česko správně a zda jsou limity podstatné, může napovědět následující mapa: jak hospodaření politických stran regulují ostatní evropské země? Mapa vychází z databáze politického financování evropské protikorupční organizace GRECO, která hodnotí 41 pravidel ohledně financování stran (např. strop na financování kampaně, transparentnost účtu, nezávislá kontrola). Čím více zákonných překážek země klade hospodaření stran, tím je na mapě zelenější, čím větší prostor pro podvody, tím červenější. Detaily o regulaci v jednotlivých zemích zjistíte po rozkliknutí linku v popisu země.
