Jižní Evropa. Země zmítané ekonomickou, dluhovou a neřku-li společenskou krizí. Nezaměstnanost mladých šplhá ve Španělsku a Řecku vysoko nad 50%. Ani absolventi univerzit o práci nezavadí. Firmy nové zaměstnance nenabírají a zejména stavebnictví, které nynější absolventy lákalo při nástupu do studia na velmi dobré uplatněné a vysoké platy, se dnes nachází v hlubokém útlumu. Při stávající legislativě, která činí propouštění zaměstnanců velmi nákladným a hospodářské nejistotě je přijímání nových zaměstnanců velmi riskantní.

Afrika. Černý kontinent, který dnes oplývá mnoha příležitostmi, jen je chytit za pačesy. Základem hospodářského růstu ve většině zemí je nerostné bohatství. Těžba surovin, zejména ropy, je sama o sobě na množství pracovních sil nenáročná. Nicméně vyžaduje nasazení vysoce kvalifikovaných expertů, inženýrů, konstruktérů, programátorů a jiných vysoce specializovaných odborníků, kterých bývá v zemi zpravidla nedostatek a nezbývá, než je dovést ze zahraničí. Podobně jako těžařské firmy potřebují stavební, telekomunkační, IT, marketingové, potravinářské a další firmy experty se zkušenostmi, jichž je zatím ve většině afrických zemí poskrovnu.

I přes značné kulturní a byrokratické překážky nabídka práce uspokojuje poptávku a na 100 tisíc Portugalců dnes pracuje v bývalé portugalské kolonii Angoly, která v naprostém kontrastu s vývojem v jejich vlasti prožívá strmý ekonomický růst. Dokonce portugalský ministerský předseda nabádá své spoluobčany, aby okusili štestí za mořem.

O talentované fotbalisty africké země zrovna nouzi nemají (foto z kvalifikačního zápasu na africký šampionát Ghana vs. Malawi)

Jak ale experty do Afriky dostat? Afrika se těší nevalné reputaci nejen v České Republice, ale prakticky na všech ostatních kontinentech. Práce v Africe láká spíše dobrodružnější povahy nebo ty, kteří si chtějí rychle vydělat. Tomu odpovídá i platové ohodnocení. Platy se zpravidla pohybují o něco výše než za odvedenou práci na podobné pozici obdrží kolegové v západní Evropě. Nicméně mzda není jediným lákadlem, které odborníky do Afriky táhne. Pro mladé zaměstnance může být pobyt v Africe skvělou školou. V pobočkách evropských firem rozesetých po africkém kontinentě se snadno dostanou do pozic s rozhodovacími pravomocemi a odpovědnostmi, na něž by si v centrálách v západní Evropě, USA, Číně či Indii museli několik let a pozic v hierarchii počkat. Práci s viditelným dopadem, možnost „dát věci do pohybu“. Zároveň je pracovní zkušenost z Afriky ceněným a stále poměrně unikítnám zářezem v životopise, tak jako před 10 lety pracovní zkušenost z Činy. A v neposlední řadě přináší pobyt v Africe obrovskou kulturní zkušenost, kdy si člověk nezřídka sáhne psychicky i fyzicky na samé dno.

Při těchto rytmech se baví nejenom místní v nočních klubech v centru Accry.

Seniornější zaměstanci s rodinami mají vyšší požadavky. Vyšší částka na výplatní pásce a zkušenost z exotické Afriky už je většinou neohromí natolik, aby opustili domov a rodinu. I „dosažení dna“ si rádi odpustí. Nabídky pro vedoucí pracovníky zahrnují vlastní residenci s personálem, kuchařem, uklízečkou, řidičem, vlastním automobilem, velkorysou zdravotní péči, či letenky domů několikrát do roka. Děti navštěvují soukromé mezinárodní školy, kde školné dosahuje často závratných částek. Ve výsledku rodina utratí ze samotného platu pouze minimum a zbytek ušetří například na koupi nemovitostí, investici do vlastního podnikání či na důchod.

Afrika není zdaleka jednolitý kontinent. Liší se nejen v charakteru krajiny, skladbě obyvatelstva, kulturních zvyklostech, náboženských rituálech, ale i podmínkami, ve kterých žijí zahraniční pracovníci. Některá města táhnou více, například Accra pro svoji bezpečnost a stabilitu, Dakar pro bohatý kulturní život či Dar es Salaam díky blízkému Zanzibaru a dalším turistickým lákadlům východní Afriky. Naopak, život v Kinshase či N’Djamana se vinou špatné bezpečnostní situace omezuje na kancelář a residenci, jakýkoli společenský život je velmi omezený a ceny večeře v restauraci alespoň zdaleka připomínající evropský standart jsou vyšší než místní průměrmý plat. Vždyť se dnes tato africká města umisťují v čele žebříčků nejdražších měst pro zahraniční pracovníky. Nabídky firem se musí těmto hladinám přizpůsobit. V důsledku pak vysoké mzdy dále zvedají ceny služeb, jejichž nabídka však zůstává omezená na několik málo kvalitních podniků.

Výsledkem je obrovská propast mezi zahraničními pracovníky a místními, kteří často žijí v oddělených světech. Přimý dopad těžby surovin na blahobyt většiny místních obyvatel bývá zpravidla minimální, v některých případech dokonce negativní (to když vede ke zvyšování korupce a z té plynoucí koncentraci moci v rukou podplacených vládců s tučnými bankovními konty v daňových rájích). Nicméně pokud to politická stabilita, míra korupce, úroveň vzdělání, celkové institucionální prostředí a infrastruktura umožňuje, nabalují se na těžbu surovin další hospodářské aktivity, ať už v sektoru služeb, navazujícího zpracovatelského průmyslu či stavebnictví. Pokud si cizinci za své peníze mohou dopřát kvalitní služby, rádi v zemi svého působiště část svého výdělku utratí.

Výchovné billboardy před státními úřady v Accře (sponzorované německou rozvojovou agenturou giz)

Podobně se by i firmy rády zaměstnaly místní pracovní sílu. Ačkoli je rozdíl ve zkušenostech a vzdělání stále obrovský, v něktěrých zemích se postupně snižuje. Pravděpodobně nejlepším úlovkem pro firmy působící v Africe jsou Afričané s diplomem a relevantními pracovními zkušenostmi ze zahraničí, kteří se domů chtějí vrátit a nutně nepožadují benefity v takovém rozsahu jako rodilí Evropané či Američané. Stále však platí, že i oni chtějí mít jistotu, že zpátky ve vlasti nevypukne občanská válka, nemusí se bát, že se ostraha jejich domu nechá uplatit a při návratu domů najdou vybílený byt, či že nebudou pravidelně nuceni platit výpalné zločineckým gangům.

Související