Tři dny, možná týden, možná také déle hodlají stávkovat za vyšší plat slovenští učitelé. Od včerejška tak mají rodiče většiny slovenských školáků problém, kam umístit své děti. A podle prvních ohlasů většina protest učitelů chápe, protože za nástupní plat učitelky mateřské školy ve výši 360 eur (9200 Kč) nebo pedagoga na základní či střední škole ve výši 508 eur (13 000 Kč) se dá vyžít opravdu těžko.

Vláda ústy ministra školství Dušana Čaploviče už od zářijové výstražné stávky tvrdí, že požadavky odborářů chápe, ale že na požadované desetiprocentní navýšení platů přistoupit nemůže a navrhuje plus pět procent a ani o cent navíc.

V organizaci stávky panoval trochu zmatek, není jasné, jak dlouho školy budou zavřené. Některé ředitele zastrašovali místní politici, protože samospráva může ředitele základních a středních škol odvolat. Někde se učitelé připojili jen symbolicky. Minulý týden se v médiích neřešila podstata problému, ale to, zda učitelé v rámci vánočních odměn dostanou za prostávkované dny peníze či nikoli. Většina nepedagogických pracovníků i proto nestávkuje, protože by se v platech kuchařek či školníků kolem tří se eur ihned před Vánocemi projevila kritická díra.

Školství je problém ve všech čtyřech zemích visegrádské čtyřky. V Česku po nedávných regionálních volbách na školství začnou mít vliv komunisté v regionálních vládách. Zřejmě je to náhoda, protože resortem školství neprotékají velké peníze a žádná z politických stran ho nepovažuje za důležitý, tak ho dali komunistům. Pro budoucnost České republiky to je špatná zpráva nikoli kvůli komunistům, ale nezájmu těch ostatních.

To v Maďarsku je to přesně opačně, téměř by se dalo napsat v druhém extrému. Jedna z věcí, kterou se vládní Fidesz rozhodl po svém vítězství v roce 2010 centralizovat a ovládnout, je právě školství. Oficiálně je to z úsporných důvodů, ale nyní to vypadá, že cílem probíhající reformy školství je zavázat si (staro)nově jmenované ředitele škol, omezit vznik a fungování nezávislých vzdělávacích institucí a zvýšit roli tradičních křesťanských církví na výchovu a vzdělání.

V Polsku zase učitelé vedou souboj o privilegia, která jim plynou z tzv. Učitelské charty, tedy zákona, který popisuje na co všechno mají polští učitelé nárok (v podstatě status veřejného činitele, dlouhé prázdniny, zaručené pracovní místo, omezení pracovních hodin).

Její ustanovení by se měla změnit, protože Polsko začíná mít kvůli demografické krizi méně žáků a studentů. Učitelů je pořád stejně a je velmi těžké je propouštět. V podstatě jde o další krok vlády Donalda Tuska ve snaze omezit pracovní privilegia některých vybraných skupin zaměstnanců a ulehčit do budoucna státnímu rozpočtu.

Polští učitelé to samozřejmě chápou jako útok na svoje postavení. Kolem tohoto tématu se vede velká diskuse, v níž padají krajní názory o příliš velkých privilegiích, či o tom, že „slavná charta" nic neznamená. Přinejmenším očima statistik OECD vypadá postavení polských učitelů dobře, i když nejlépe (v přepočtu údajů z roku 2010 na paritu kupní síly) vydělávají čeští učitelé.

Tak například po patnácti letech praxe bere český učitel na základní škole ročně 19 949 dolarů (393 000 Kč), zatímco jeho polský kolega 15 186 (299 000 Kč), maďarský 13 228 (260 600 Kč) a slovenský 12 688 dolarů (250 000 Kč). Aby ovšem dosáhl nejvyšší možné mzdy, potřebuje polský učitel pracovat v oboru jen deset let, český a slovenský 32 let a maďarský 40 let.

Slovenským protestům se tak nelze divit. A to se zatím učitelé ve čtyřech visegrádských zemích nedomluvili jako jejich lékařští kolegové, kteří si v posledních letech i díky koordinovanému úsilí vyšší platy vystávkovali.