Za posledních šest měsíců jsem naštval hodně politiků, když jsem zarputile tvrdil, že všechny jejich makroekonomiky jsou špatné. Vytáčí mě ale, když mé myšlenky vyvrací a prohlašují, že jejich kroky byly naopak úspěšné a dávají si navzájem za pravdu. S tím ať na mě nechodí - abych parafrázoval Johna McEnroea: To přece nemůžou myslet vážně!

Nezaměstnanost mladých lidí z jihoevropských zemí je vyšší než v pásmu Gaza

Politika protahování a předstírání už dosáhla nových extrémů, protože výnosy dluhopisů u zemí ze skupiny tzv. Club Med klesají a politici mají co dělat, aby si stihli pogratulovat za své úspěchy. Mezitím se ale v několika evropských zemích vyšplhala nezaměstnanost mezi mladými lidmi na vyšší hodnoty, než je v pásmu Gaza (tedy 45 procent). Tam je sice stav ekonomiky podobný, ale mají výrazně horší politické a finanční podmínky.

 

 

Nesprávná cenotvorba

Trh není schopen určit „reálné ceny“. Všichni jsme byli vedeni k tomu, abychom pomocí výnosových křivek určovali cenové riziko. Jenže zavedené makropolitiky nakonec výnosovou křivku pokřivily.

Při stanovování cash flow, oceňování aktiv a v podstatě u jakékoliv investice je třeba brát v potaz nejen cenu aktiv, ale také cenu času a peněz. Ty byly v posledních dekádách nastaveny víceméně spravedlivě a transparentně. I když centrální banky mohly cenu peněz krátkodobě ovlivňovat. Právě díky ceně peněz si mohou firmy a investoři spočítat, jaké náklady na financování jsou reálné a jak by mohly vypadat případné zisky.

Destruktivní makropolitika


Jenže výnosové křivky jsou teď kvůli řešení krize kompletně manipulované makropolitikou. Ta se domnívá, že jedině nízká volatilita je správná. Já už se na trzích pohybuju skoro 30 let a mám za to, že nízké volatility neznamenají nízké riziko, ale naopak! Podle mě je na místě mluvit o “klidu před bouří”. Potenciál volatility není totiž v současnosti určen správně a spíše to vypadá tak, že pořád jen přikládáme pod kotel, než vybouchne. Když uměle odstraníme a regulujeme výkyvy cen aktiv, jak se děje v Evropě a co se ve Spojených státech snaží provádět Fed, ještě to neznamená, že máme udržitelné řešení. Děje se přesný opak - jen je podporována nulová odpovědnost a celá situace je známkou toho, že “byznys model” tvůrců současné makropolitiky selhává.

A proto dále tvrdím, že potřebujeme skutečnou krizi, která zhatí víru v dnešní makropolitiku a umožní nám svrhnout současné makroortodoxní názory. Stejně jako domorodci z Velikonočních ostrovů strhli své obrovské sochy, když se dostali do potíží a sochy nedokázaly vyslyšet jejich prosby. Jen tak se vzpamatujeme a najdeme mandát pro skutečnou změnu.

Související