Svým prvním příspěvkem bych si měl svůj blog nějak nabootovat. To je odborný termín pro nabíhání počítače, ve kterém jen vypisuje na obrazovku hlášení, která jsou běžně vypnutá, a proto se zdá, že se nic neděje.

Nebo si sepsat něco jako vlastní ústavu. Pravidla, jak sem budu přispívat, chovat se k ostatním... Psaní ústav je umění vytažení sebe sama za svoje kšandy a postavení se na zem tak, aby se dále dobře stálo.

Proč píši blog?

Ješitnost. Bez komentáře.

Abych byl vidět. Ale to se nesmí říci, jelikož to odporuje místnímu kodexu blogera, mít z příspěvků jakýkoli i nepřímý prospěch. Splnit to lze jen psaním pod pseudonymem jako „sfged6en”,  s avatarem místo fota a anonymizovat všechny zmíněné subjekty i objekty. Jenže to by zase nebyl blog. Takže s mírou.

Dost možná, protože jsem extrovert a rád si povídám. Což v rámci byznysu s jeho důvěrností informací a efektivitou neztrácet čas, ani v rámci společenské diskrétnosti, dost dobře nejde a nebude to ani zde. Jsou ale záležitosti, o kterých by si povídat šlo, ale není moc s kým.

Protože si myslím, že již vím víc, než dokáži sám využít.

Protože některé věci bychom si měli ve společnosti vzájemně vyříkat.

A jak mám psát?

Prý stručně a chytlavě. Cítím zde problém. Jsem deformován k přesnosti a ta k detailům. Budu se však snažit.

Počítači stačí sebemenší chyba v návrhu, nefunguje, nebo i zamrzne. V právu sice také záleží na každém písmenku, ale počet zmrzlých běžně není tak velký a když již nastane, nazývá se právní událostí, s jejíž možností se předem počítalo. Nechci tím zlehčovat situaci bezdomovců, opilců a jiných zbloudilců, nebo jiné vady současnosti. Pokud se ale právo opravdu vymkne, jak tomu u nás před dvěma dekádami bylo po dlouhých 50 let, mrzačení a devastace zasáhne všechny a všechno. Nejdříve druhá světová a pak (první) studená válka se tomu říkalo.

Nadějí je, že nějaký takový lapsus v moderní době, kterou míním období tak od Josefa II. či francouzské revoluce, během něhož se převrátila mocenská pyramida vzhůru nohama, má za sebou téměř každý evropský národ. Nejedná se o naše prokletí. Je slušná šance, byť ne jistota, že pohromy stejného dosahu již nepřipustíme.

Nejen daně, ale i právo je cenou za žití v civilizované společnosti.

Když jsem se narodil, ústavou se svým okolím ani bootováním jsem se vědomě nezabýval. Běželo to podle nějakých not někoho jiného. Jako bloger budu také záviset i na někom jiném - na Vás - čtenářích.

 


P.S.: Pisatelem blogu se nestanete lusknutím prstů. Níže uvádím několik svých článků, které nezastaraly, čas je ověřil, nebo aspoň nevyvrátil.

 

Vojtěch Kment: Mnichov začal Maginotovou linií, Hospodářské noviny, září 2008.

Vojtěch Kment: Proč nezrušit Ministerstvo informatiky, Hospodářské noviny, červen 2006.

E.G.Lammer: Poslední dopis otce Doře (překlad článku ze zpravodaje rakouského spolku Alpenverein, přeložil Vojtěch Kment se souhlasem původního držitele autorských práv), Neviditelný Pes, leden 2001.

Související