Špína maloměsta či velkoměsta se tímhle nedá vylít z okna na kolemjdoucí. Už i proto, že pojem “špína” je značně nejasný. Z parlamentu nedokážeme vylít pravomocně odsouzeného vyvolence, půlmilionové intrikaření je odtrestněno... Ale já tu nemíním ukazovat na druhé.

Vtip z mého dětství vyprávěl, že Gagarin tvrdil, že tam nahoře žádného Boha neviděl a malá děvočka mu opáčila, že Boha uvidí jen ti, co mají čisté srdce. Vtip je naivní! Mimo jiné v tom, že by se čistota dala měřit věkem. Tedy, že ti malí vidí a my už ne. Kdepak! Všichni s milými tvářičkami, mediálně ideálními životopisy, všichni se širokým úsměvem z billboardů - všichni jsme v podstatě mizerové. Víra v dobrého člověka je každý den zklamána a přesto se drží jako nádražácký šmír na montérkách.

Přátelé, konečně by stálo za to přiznat, že jsme lumpové a za moc nestojíme. Někdo to má dokonce potvrzeno soudně či z přestupkového řízení. Nicméně, víme to všichni. Ideální není žádný z nás. Souhlasím, že je těžko si to připustit. A tak chodíme kolem a hledáme ideální lidi v každých volbách, abychom byli zase a zase zklamáni. A ten, kdo se přehoupne přes hranici zvolitelnosti, ten se drží nahoře a zatlouká, zatlouká a zatlouká. Umí to i pánbíčkáři, protože z jejich sněhobílých sukniček nebo bílých límečků na černých talárech či slušivých oblecích vypadá, že by měli být mravnější. A nejsou. Prohráli to ještě na černobílých obrazovkách, když brzo po sametovém listopadu začali hlásat všem cosi o mravnějších lidech, kteří věří v Boha.

Zárukou čistého srdce je schopnost pokání. Dělat pokání, to není ostuda, to je výhoda. Jen blbec se to pokání neučí. Ale každý, kdo chce, se jej naučí. Kurzy poskytují zdarma z nebes. Chvilku to šimrá strachem, že se natrvalo znemožníme, ale když řekneme pravdu a přijmeme její důsledky, bývá to strašně velká úleva. Čisté srdce, které Kristus blahoslaví, není vlastností, ale stavem, o který bojujeme.

Na nikoho neukážu prstem, jen naznačím, že ti, na které je trochu více vidět, by měli jít příkladem. A je to spíš prosba, než kázání mravů.

Psal jsem to jako šesté pokračování poznámek na téma Ježíšových blahoslavenství, tentokrát: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. (Matoušovo evangelium 5:8)