Asi jsme se sem dostat museli. Šlechtic s německým jménem delším než kopí, češtinou s germanismy a kalky, rozsáhlými majetky a černým obočím je pro jistou část občanů a politiků příliš snadným soustem. Tažení zahájil prezident, když včera hanebně naznačil, že Karel Schwarzenberg jaksi není součástí našeho národa. Prezident republiky zvolil rétorický topos "malé zemičky", navozující "husitskou" atmosféru ohrožení.

Vlastně ne, v té čtyřhře první podával jeho syn, jenž si nepochopitelně utahoval ze Schwarzenbergovy češtiny (kté domof muj...).

Byl jsem v Divadle Archa na pražském Poříčí v momentě, kdy se začala zpívat česká hymna a okamžitě mi došlo, že z hlediska public relations je to katastrofa. Ne, že by Schwarzenberg neuměl slova hymny, tomu opravdu lze věřit jen ze zlovolného motivu, ale zkuste se vžít do postavení člověka, který stojí před oním mikrofonem, je v přímém televizním přenosu a neumí zpívat (intonovat). Buď budete mlčet, což není ideální a může se obrátit proti vám. Nebo budete zpívat a před mnohými Čechy-to-muzikanty se ztrapníte. Schwarzenberg zvolil třetí možnost - občasné zpívání a pobrukování. Jeho příznivci usoudili, že byl roztomilý. Jeho odpůrci usoudili, že neumí hymnu.

Klaus mladší pak na základě neseriozní knihy označil - lživě - Schwarzenbergova otce za div ne kolaboranta s nacisty. Karel VI. Schwarzenberg byl český vlastenec a statečný muž, který se za války účastnil protinacistického odboje.

Klausův otec pak muže, jehož komunisti v jedenácti letech vyhnali a on v německy mluvícím prostředí (odtud ty germanismy a kalky, že...) pomáhal vlasti a disidentům, muže, jenž se při první příležitosti vrátil domů a pomáhá dál, vyčlenil z národa. Prezident to udělal po svém, za pomoci hezky připravené větičky, jejíž slovíčka mluvila o zemičce a kostce cukru a jejíž étos Klause vyčleňuje ze společnosti slušných lidí.  

Byla to nehoráznost taktická. Včera v debatě o vyhnání sudetských Němců jsme mohli naplno docenit, proč. Nejdříve se Schwarzenberg dopustil nepravdivého, či minimálně neobratného tvrzení, že dekrety prezidenta Beneše pozbyly platnosti přijetím Listiny základních práv a svobod. Pak implikoval, že kdyby k vyhnání Němců tak, jak k němu po válce došlo, došlo dnes, byl by prezident Edvard Beneš souzen v Haagu.

Což je bezesporu pravda a nechápe-li to Miloš Zeman, neměl by být prezidentem členského státu Evropské unie.

Schwarzenberg nehoruje pro současné zažalování Beneše, dobře ví, v jakém historickém kontextu se vyhnání Němců - včetně českých zločinů a vražd na vinných i nevinných českých Němcích - odehrálo. Ví, že to byla reakce na válku, zločiny nacistů a vyhánění Čechů ze Sudet před ní. Ví, že to lze pochopit v dějinné souvislosti Osvětimi a Sobiboru, Terezína a plánu na likvidaci českého národa. Pochopit, ne omluvit.

Dopustili-li se naši předkové zločinů, stavme se k nim čelem - rozumějme jim, ale také je tvrdě odsuďme. Je to důležité pro nás samé, naše historické vědomí, naši identitu, o které Klaus tak rád mluví prostřednictvím kostek cukru. Naši identitu však historická lež rozpustí mnohem spolehlivěji než nějaký Brusel nebo landsmanšaft...

Zeman to vše jistě chápe. On a Klaus se nyní snaží o podpásovou, nacionalistickou kampaň útočící na tribalismus některých našich spoluobčanů. Neříkám, že svoje kroky koordinují, to oni nepotřebují. Nejsou v politice od včerejška a téma vyhnání Němců už mnohokrát úspěšně využili a zneužili, černé na žlutém, v různých mobilisačních kampaních. Chce se věřit, že jim to tentokrát nevyjde, že jsme vzdělanější a sebevědomější národ než za oposmlouvy a že vyrostla nová generace voličů, která chce pravdu.

Skoncujme, prosím, jednou provždy s tímto nacionalistickým svinstvem, které nemá s českou národní hrdostí společné zhola nic.

Související