Transparentní účty měly dát volebnímu boji o prezidentskou pozici jasná pravidla. Měly umožnit kontrolu, zda kandidáti dodržují zákonné limity, kolik peněz smějí na kampaň utratit. Měly peníze na kampaň oddělit od účetnictví politických stran.

Nic z toho se nepovedlo. Detailní analýza příjmů a výdajů na volebním účtu budoucího prezidenta Miloše Zemana, se kterou nám pomohl Jan Matoušek, hlavní analytik firmy Data Mind, odhaluje díry, kterými tečou nedohledatelné peníze.

Transparentní účet Miloše Zemana, ze kterého jsme získali data, najdete na stránkách České spořitelny. Očištěná data, se kterými pracujeme, si můžete procházet v on-line tabulce, seřazené podle data transakce. Naše analýza sleduje pohyby na účtu od loňského 26. září, kdy přišel první příspěvek, do letošního 27. ledna. Za tu dobu přiteklo 464 darů v hodnotě 12,8 milionu korun, odešlo 71 položek za 11,1 milionu. Jak vypadaly pohyby na účtu, ukazuje následující časová osa (v pravé části si můžete všimnout miniatury Pražského hradu). Rámec kampaně stanoví volební zákon.

Nejdřív jsme se podívali na příspěvky podle velikosti. Zajímavá je pouze kategorie „směšných“, maximálně pětikorunových darů, kvůli kterým se na transparentní účet dostaly jedovaté vzkazy nebo laciná reklama na cokoliv. Pokud se podíváme na to, jaký podíl na vybraných 12,8 milionu tvořily jednotlivé kategorie, jsou dary pod 5 000 korun víceméně zbytečné. Devět desetin částky tvoří dary nad 50 000 korun. Jsou také mnohem zajímavější a budeme se jim o kousek dál věnovat podrobněji.

Díra první: neidentifikovatelní dárci

U každého příspěvku jsme se pokusili identifikovat, zda jde o individuálního dárce, nebo instituci. Výsledky, možná trochu překvapivé, najdete v následujícím grafu. Mezi institucemi vede Zemanova strana SPOZ s dvěma miliony, mezi soukromými dárci František Gajdoš s milionem korun. Vzhledem k tomu, že Zemanovi dárci v drtivé většině neuvedli adresu, nemůžeme nikoho identifikovat se stoprocentní jistotou – v tomhle případě ale pravděpodobně jde o havířovského exekutora, který se v době opoziční smlouvy pohyboval v dozorčí radě OKD a dalších firem, jak ukazuje vizuální obchodní rejstřík při dohledání jeho jména.

Největší dárce si ostatně můžete projít sami v následující tabulce. Zvýraznění jsou ti, kteří posílali dary opakovaně. Pokud o dárcích chcete vědět víc, zkuste opět vizuální obchodní rejstřík nebo článek, který jsme tématu věnovali v lednu.

Z tabulky je zároveň evidentní, kde je největší překážka transparentnosti: bez uvedení adresy je dohledání dárců obtížné, často nemožné. Příspěvek 670 000 korun z účtu „Občanské sdružení“ se hledá těžko. Jde přitom o praxi, kterou odmítá jak volební zákon, tak ostatní kandidáti; například Jiří Dienstbier anonymní dary vracel do posledního, jak je patrné z jeho volebního účtu.

Díra druhá: peníze přes pokladnu

Další mezerou ve volebním účtu jsou peníze, vložené přes pokladnu. Zemanův tým tímto způsobem inkasoval 1,1 milionu korun, včetně jednorázového vkladu 450 000 korun nebo sedmi dvacetitisícových vkladů od neznámého dárce v rozmezí několika hodin.

Tady je tabulka všech vkladů přes pokladnu.

Díra třetí: nekompletní výdaje

V dalším kroku jsme se podívali na výdaje. Pokusili jsme se identifikovat, na co šla částka 11,1 odeslaného milionu. Na první pohled je zřejmé, kolik peněz kandidát poslal na reklamní média a kolik na materiál; nenajdete tady ale platy volebního štábu. Je možné, že jsou ukryty pod některou z položek, stejně tak je ale může mít na starost Zemanova SPOZ nebo můžou jít úplně mimo účetnictví. Z účtu to nepoznáte.

Díra čtvrtá: slevy na reklamní prostor

Častým tématem, o kterém se v médiích spekulovalo, je cena Zemanovy kampaně. Když společnost Admosphere spočítala ceníkové ceny prezidentských kampaní, vycházela ta Zemanova jen za leden na 39 milionů. Volební zákon v §37 přitom stanoví: „Bylo-li plnění, které je součástí volební kampaně, poskytnuto bezplatně nebo za cenu nižší než obvyklou, započítá se do této částky jeho obvyklá cena.“ Takže všechny spekulace o podpoře různých mediálních magnátů pro různé kandidáty jsou nesmyslné. Jen za leden Miloš Zeman vyčerpal 39 milionů z padesátimilionového limitu, který mu pro volby stanoví zákon. Zdá se nepravděpodobné, že během celé kampaně by Zeman limit nepřekročil. Stejně nepravděpodobné je, že by kampaň platil pouze z transparentního účtu, jak mu stanoví zákon. Dary ve výši 12,8 milionu, které sbíral od září do konce ledna, by s největší pravděpodobností nestačily ani na lednovou část kampaně.

Díra pátá: vedení transparentního účtu

Tenhle průšvih je spíš teoretický, nicméně – při ohledávání transparentního účtu jsme si všimli několika chyb, které stroj neudělá. U výše darů jsou někde desetinné tečky, jinde desetinné čárky, někde mezery, HTML kód je na několika místech záplatovaný. Vysvětlení jsme dostali od České spořitelny: „Transparentní účet není standardní produkt, který bychom měli v nabídce. Zájemcům o transparentní účet jsme chtěli ze dne na den vyjít vstříc, proto jsme překlopili data na web manuálně,“ prozradil nám Marek Pšeničný z bankovního domu. Vysvětlení pochopitelné, byť ne dvakrát uklidňující.

Díra šestá a sedmá: předplacená kampaň a placení přes jiné účty

Při pátrání po tom, kolik peněz Zemanův tým do kampaně nasypal, hraje roli i bod začátku kampaně. Billboardy, které ohlašovaly kandidaturu Miloše Zemana na prezidentský post, se objevily dávno před jeho oficiálním oznámením kandidatury. Tuhle část kampaně volební zákon nijak neřeší. „U Zemana jde o to, že podstatná část kampaně musela být předplacena dříve (před listopadem, než byla povinnost volebních účtů) formou rámcových smluv nebo šla přes jiné entity (zemanovci a občanské sdružení Přátelé MZ – nezveřejňují nic),“ shrnul pochybnosti David Ondráčka, ředitel Transparency International, která publikuje vlastní povolební analýzy a monitoring. „Takže celková otevřenost kampaně je jen zdánlivá.“

Díra osmá: neexistují sankce

Největší mezerou v zákoně je to, že ve skutečnosti nic neřeší. „Úplně děravé je to, že kandidáty nikdo nemusí kontrolovat, plus je tu problém neexistujících sankcí,“ komentuje zákon Magdalena Klimešová z Ekologického právního servisu. „Stěžovat si mohou pouze kandidáti navzájem.“

Poslední volební povinnost prezidentských kandidátů je zveřejnit do 60 dnů od vyhlášení výsledků podrobné účetnictví. Zeman na dosavadní kritiku neprůhlednosti reaguje tím, že všechna tajemství prozradí v tomhle vyúčtování. Budeme se těšit.