Nečasova vláda prozatím odkládá zavedení školného i jiných forem finanční spoluúčasti studentů vysokých škol. Ministr školství Petr Fiala (nestraník) ale v rozhovoru pro IHNED.cz říká, že v květnu zahájí jednání o tom, jestli a jak zavést například takzvané zápisné.

HN: Ve středu vyjednávači ODS, TOP 09 a LIDEM oznámili, že v nové koaliční smlouvě se nebude zmiňovat "zavedení finanční spoluúčasti studentů", ale namísto toho jen "příprava podmínek" pro ni. Podaří se podle vás této vládě zavést zápisné?

Od počátku jsem říkal, že debatu o formě finanční spolupráce studentů bych rád vedl až poté, co dokončíme přípravu novely o vysokých školách, která provede potřebné změny v oblasti terciárního vzdělávání, a na tomto mém plánu se nic nemění. Předpokládám, že když se v květnu podaří předložit do vlády hotovou koncepci změn v oblasti terciárního vzdělávání, poté můžeme začít diskutovat o tom, jak by měly být upraveny poplatky na vysokých školách, a toho součástí je také takzvané zápisné.

Školné ale není největším problémem českých vysokých škol. Musíme udělat určité kroky vytvářející lepší podmínky pro rozvoj vysokého školství a veřejnou debatu by neměly zastínit už tolikrát opakované diskuse o školném. Zároveň říkám, že diskusi o finanční spoluúčasti studentů se nemůžeme vyhnout, protože ta prochází všemi zeměmi, v nichž došlo k tomu samému vývoji jako u nás, kdy se vysokoškolský systém změnil z elitního přes masový až univerzální.

HN: Je technicky možné, aby zápisné v říjnu platilo?

Dovedu si to představit velmi obtížně, a to ne proto, že by se to nedalo legislativně stihnout, ale spíš protože na takovou změnu musí být celý systém připraven. Musí na to být připraveni studenti i školy a to je jediný důvod, proč přemýšlet nad tím, jaké to datum má být. Otázku zápisného vůbec nevidím jako klíčovou otázku. Teď se zabýváme reformou terciárního vzdělávání, a nikoliv tématem školného.

  HN: Stihnete tedy nějakou formu školného alespoň připravit?

Příprava školného byla už i tématem předcházejících vlád. To téma se tady opakuje, zatím se nedospělo k nějakému rozhodnutí. Myslím, že ten problém, který se ve školném skrývá, není problém jedné vlády a její většiny. Je to otázka určitého celospolečenského pohledu na to, co je to vysokoškolské vzdělávání, nakolik je to veřejný či soukromý statek, nakolik se na tom má kdo podílet. Já připravím návrh, jak by finanční spoluúčast mohla vypadat, pak uvidíme dál.

Aby zápisné mohlo fungovat, musí se těšit širší společenské podpoře a akceptaci a musí být dobře připraveno. Pro mě vždy bylo důležité, aby finanční spoluúčast studentů byla nastavena tak, aby to nikomu nebránilo ve studiu na vysoké škole z ekonomických nebo sociálních důvodů, aby ty peníze nezmizely v administrativě nebo státní pokladně, ale aby zůstaly na té škole a sloužily přímo školám. A aby to nevedlo ke zbytečnému zadlužování mladých lidí.

S tímto přístupem lze postavit rozumný návrh zápisného, ale jak vidíme z politického vývoje, strany vládní koalice si uvědomují, že prosadit koncept školného nebo zápisného, tak jak byl původně v koaliční smlouvě, není jednoduché.

 HN: Pokud ale finanční spoluúčast nestihne prosadit tato vláda, nemáte obavu, že se tím zablokuje její prosazení na příštích několik let a vámi připravený návrh spadne pod stůl? Sociální demokracie například školné i zápisné odmítá.

Myslím, že ač řada věcí, které se odehrávají ve školství, může být dočasně politizována, jsou záležitosti, které jdou nad program jednotlivých stran, a otázka toho, jak zajistit masivní vysokoškolské vzdělání tak, aby bylo kvalitní, a jak ho financovat, je otázka, které se nevyhne žádná vláda.

HN: Vysoké školy se proti reformním snahám ministerstva doposud spíš ohrazovaly, jak se aktuálně staví k vašemu návrhu novely vysokoškolského zákona?

V úterý jsme měli velkou pracovní konferenci, kde jsme se setkali se všemi reprezentacemi vysokých škol. Jednání bylo velmi pracovní a věcné a v klíčových věcech jsme dosáhli shody. Novelu o vysokých školách bychom tedy mohli připravit za souhlasu nebo alespoň ne s odporem akademické obce.

HN: Minulý týden jste představil deset kroků ke zkvalitnění českého školství. Kolik z nich skutečně stihnete učinit do konce mandátu této vlády?

Všechno to jsou kroky, které chci se svým týmem připravit do konce řádného volebního období. Ale nechtěl bych na to svoji práci zužovat. Podle mě jsou to obecně věci, které české školství potřebuje, a nakonec je bude muset stejně někdo realizovat.

Zaznamenal jsem na to mimořádně pozitivní ohlas, což ukazuje, že to jsou skutečně věci, které vzdělávací systém vyžaduje. Nad tím je ještě příprava strategie 2020. Jde o koncepci rozvoje vzdělávací soustavy v příštích letech. To je důležitá věc, která nám hodně chyběla, a chtěli bychom ji připravit tak, aby byla na konci tohoto roku k dispozici.

HN: Před koncem vašeho funkčního období chcete také prosadit reformu financování regionálního školství. Jejím cílem je sjednotit výši příspěvků, které dostávají jednotlivé školy na žáka, a odstranit tak existující rozdíly mezi kraji. Jak výrazné jsou ty rozdíly dnes?

Vycházíme z toho, že kdyby systém pokračoval v aktuálním nastavení, dospějeme k velmi nerovným podmínkám na takových úrovních vzdělávací soustavy, kde jsou nerovné podmínky neobhajitelné. Navíc reforma financování regionálního školství se týká pouze prostředků, které do něj dává stát. Ne prostředků, které do školství vkládají kraje.

Když dnes budete studovat na střední škole elektrotechniku, tak ta střední škola v Ústeckém kraji na jednoho studenta dostává 37 tisíc korun, ale třeba v Karlovarském kraji 42 tisíc korun. Když si to spočítáte na celou školu, rozdíl je pak velký. Nebo na žáka čtyřletého gymnázia v Praze nebo v Libereckém kraji jde v průměru 34 tisíc korun, ale ve Zlínském je to 38 tisíc korun.

HN: Zpráva České školní inspekce uvádí, že mezi kraji jsou také velké rozdíly v úrovni znalostí žáků. Může to mít s nerovným financováním souvislost?

Korelace mezi financováním a výsledky samozřejmě není vůbec stoprocentní. Ale dlouhodobě nemůžeme mít systém, který produkuje takové rozdíly v ekonomických podmínkách. A nemůžeme po něm chtít, aby ve výsledku dosahoval stejné kvality.  Bude-li tento systém fungovat dál stejně, k rozdílům v kvalitě dříve či později dojde a to je nebezpečné.

HN: Svým návrhem na změnu systému tak trochu omezujete dosavadní pravomoc krajů. Mají zájem na změně spolupracovat?

Nemohu říct, že by si krajské reprezentace neuvědomovaly, že nějaká změna nutná je. I kraje vidí, že stávající systém není dobrý, proto jsem přesvědčený, že dojdeme ke společnému výsledku. Do vyjednávání jdeme s představou o stanovení celostátního jednotného příspěvku na žáka definovaného pro každý obor s tím, že bychom do toho systému ještě vnesli určitou podporu pro školy v malých obcích.

Kromě toho bychom v rámci systému také upravili financování žáků, kteří mají specifické potřeby, s tím, že bychom krajům ponechali možnost disponovat s částí finančních prostředků – například na nepedagogické pracovníky.

Související