| 25.11.1895 |
Ludvík Svoboda |
|
|
Ludvík Svoboda se narodil v Hroznatíně na Českomoravské vysočině Ludvík Svoboda se narodil jako třetí nejstarší ze šesti sourozenců Svobodových. Dva starší sourozenci byli vlastní, tři mladší děti porodila jejich matka v druhém manželství. Svobodovi byli selská rodina, což rozhodlo i o jeho studiích: absolvoval zemědělskou školu a měl převzít rodinný statek. |
| 11.9.1911 |
Josef Buršík |
|
|
Josef Buršík se narodil u Domažlic Ještě za dob monarchie se v Postřekově u Domažlic narodil Josef Buršík. V Domažlicích vychodil měšťanku a v Plzni studoval střední stavební školu. |
| 29.9.1911 |
Bedřich Reicin |
|
|
Bedřich Reicin se narodil v Přerově Bedřich Reicin se narodil v rodině židovského učitele v Přerově. To se mu stalo ve druhé světové válce osudným. Původním jménem Friedrich Reinzinger v Přerově vystudoval reálné gymnázium a docházel na obchodní akademii. Po smrti otce studií zanechal a vydal se do Prahy. |
| 1.8.1912 |
Otakar Jaroš |
|
|
Otakar Jaroš se narodil v Lounech Otakar Jaroš se narodil prvního srpna 1912 v Lounech do rodiny topiče na lokomotivách. Většinu dětství strávil v Mělníku, kde se také neúspěšně pokoušel vystudovat gymnázium. Po tomto studijním nezdaru se uchýlil do Prahy, kde absolvoval Vyšší elektrotechnickou školu. |
| 23.6.1913 |
Otakar Rytíř |
|
|
Otakar Rytíř se narodil ve Vysokém Mýtě Otakar Rytíř se pod jménem Otakar Richter narodil 23. června 1913 ve Vysokém Mýtě. Vystudoval reálné gymnázium a úspěšně složil přijímací zkoušky na právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Tam však pobyl pouze tři semestry. |
| 22.4.1914 |
Bohumír Lomský |
|
|
Bohumír Lomský se narodil v Českých Budějovicích Narodil se 22. dubna 1914 v Českých Budějovicích, kde také vychodil základní školu a vystudoval reálné gymnázium. Poté vstoupil do armády a roku 1936 úspěšně absolvoval důstojnickou školu v Hranicích. |
| 16.6.1914 |
Antonín Sochor |
|
|
Antonín Sochor se narodil v Německu Sochor se narodil v Gastropu u Dortmundu, kam se vydali rodiče za prací. Otce následně naverbovali do rakouské armády a matka se během války přestěhovala zpátky k rodičům do Duchcova. |
| 11.6.1915 |
Ludvík Svoboda |
|
|
Ludvík Svoboda rukuje na východní frontuHned v prvním roce světové války narukoval dvacetiletý Svoboda do rakouské armády a odjel na východní frontu. Tam se nechal jako mnoho ostatních Čechoslováků zajmout a vstoupil do tvořících se legií. Zúčastnil se bitev u Zborova, Bachmače i bojů o Transsibiřskou magistrálu. |
| 3.12.1915 |
Richard Tesařík |
|
|
Richard Tesařík se narodil v Praze Richard Tesařík se narodil 3. prosince 1915 do pražské kupecké rodiny. Dětství trávil v Příbrami, kam se celá rodina odstěhovala. Po otci zdědil pozitivní poměr ke sportu, jemuž věnoval velkou část dětství i dospívání. Jeho oblíbenou klukovinou prý bývalo vyšplhání do korun bříz, které rozhoupal a přeskakoval z jedné na druhou. Po matce (subreta v Vinohradském divadle) zdědil cit pro estetiku a umění. |
| 8.7.1917 |
Vladimír Janko |
|
|
Vladimír Janko se narodil u Brna Vladimír Janko přišel na svět do rodiny zámečníka v Nosislavi u Brna. Později se rodina odstěhovala přímo do moravské metropole, kde mladý Janko vychodil základní školu i reálné gymnázium. |
| 1.9.1920 |
Ludvík Svoboda |
|
|
Svoboda se vrací do ČeskoslovenskaTéměř dva roky po skončení války se Ludvík Svoboda vrací do vlasti. Po strastiplné cestě přes Sibiř, Tichý oceán, Panamský průplav a Itálii se ujímá rodinného statku. Ovšem ne na dlouho. Rok na to je mobilizován do bojů na obranu nových československých hranic proti Maďarům. |
| 1.10.1921 |
Ludvík Svoboda |
|
|
Svoboda vojákem z povoláníBěhem bojů o jižní hranice Slovenska potkal kamarády z legií a ti ho přemluvili, aby se přidal do československí armády. Už tehdy zkušeného Svobodu čeká úspěšná vojenská kariéra, které dává nečekaný směr německá okupace ČSR. |
| 1.5.1926 |
Antonín Sochor |
|
|
Skauting probouzí v Sochorovi zájem o dobrodružství Ve dvanácti letech se Antonín Sochor dostal k skautingu, který v jinak velmi hubeném dítěti probudil zájem o dobrodružství. |
| 1.1.1927 |
Otakar Jaroš |
|
|
Otakar Jaroš, skaut a sportovecOtakar Jaroš v mládí hojně sportoval. Chodil do skautského oddílu a vesloval. „Byl fyzicky mimořádně zdatný. Nikdo z nás nezapomněl na jeho souboje v hodu granátem se svobodíkem Frantou Přívratským, ruským Čechem, silákem nad siláky,“ vzpomínal později člen jeho jednotky Rudolf Bejkovský. |
| 1.1.1928 |
Bedřich Reicin |
|
|
Bedřich Reicin vstupuje do KSČŠestadvactiletý Bedřich Reicin vstupuje do prvorepublikové KSČ, která o rok později projde procesem bolševizace. V důsledku toho z ní vystupují slavné osobnosti, např. Jaroslav Seifert. Zapálený mladík Reicin zůstává. |
| 1.9.1929 |
Antonín Sochor |
|
|
Antonín Sochor studuje na obchodní akademiiAntonín Sochor už od mala vykazoval nadprůměrnou inteligenci a hodně četl. Po přímluvě třídního učitele poslali nemajetní rodiče patnáctiletého Antonína na teplickou obchodní akademii, i když to pro ně znamenalo obrovskou finanční zátěž. |
| 1.4.1930 |
Bedřich Reicin |
|
|
Bedřich Reicin komunistickým novinářemReicin získává práci ve stranickém periodiku Mladá garda, kde pracuje téměř osm let. V roce 1938 se stává redaktorem hlavního stranického listu Rudého práva. |
| 1.1.1933 |
Otakar Jaroš |
|
|
Otakar Jaroš jde na vojnuV roce 1933 byl v rámci povinné služby povolán do kasáren v Trnavě, kde sloužil u telegrafního praporu. U armády se mu zalíbilo, a tak se rozhodl absolvovat nejdříve poddůstojnickou školu v Turnově a poté důstojnickou školu v Hranicích. |
| 1.11.1933 |
Josef Buršík |
|
|
Josef Buršík jde na vojnuNarukoval k 18. pěšímu pluku v Plzni, kde prošel školou pro zdravotní poddůstojníky. Čtvrtého dubna 1936 odešel do zálohy a věnoval se stavařině. |
| 1.10.1935 |
Otakar Rytíř |
|
|
Otakar Rytíř zahajuje vojenskou kariéruNa podzim 1935 narukoval do armády, v níž se mu tak zalíbilo, že se rozhodl stát se důstojníkem. Mezi lety 1936 a 1937 studoval vojenskou akademii v Hranicích. Poté byl převelen k dělostřelecké jednotce v Ružomberoku, kde ho zastihla mobilizace. |
| 1.1.1936 |
Vladimír Janko |
|
|
Vladimír Janko profesionálním vojákemPovinnou vojenskou službu nastupuje v brněnské posádce 43. pěšího pluku. V armádě vidí svoji budoucnost, hlásí se na Vojenskou akademii v Hranicích. V hodnosti poručíka ji opouští krátce před mobilizac, která ho zavedla na sever Čech. Po kapitulaci Československa odchází do Polska posílit zahraniční vojsko. |
| 1.10.1936 |
Antonín Sochor |
|
|
Antonín Sochor jde na vojnuNastoupil na základní vojenskou službu v Trenčíně. V průběhu dvou let byl povyšován až v červnu 1938 získal hodnost četaře. |
| 1.10.1938 |
Otakar Jaroš |
|
|
Budoucí válečný hrdina poštovním úředníkemSlibně se rozvíjející kariéru mladého spojaře Otakara Jaroše přerušil Mnichov. Po okupaci německými vojsky pracoval jako poštovní úředník v Náchodě. Dlouho to však nevydržel. |
| 1.10.1938 |
Antonín Sochor |
|
|
Nucené nasazení Antonína SochoraPo Mnichovu se Sochor vrací z Trenčína k rodině na sever Čech. Je zatčen gestapem a jede na nucené práce do továrny poblíž Lipska. |
| 15.3.1939 |
Ludvík Svoboda |
|
|
Ludvík Svoboda v odbojiPo okupaci českých zemí se Ludvík Svoboda na východní Moravě zapojil do činnosti odbojové skupiny Obrana národa. O tři měsíce později odešel do Polska, kde se stal velitelem vojenské skupiny v Bronowicích u Krakova. Jako jediného nejvyššího představitele československého odboje uznával předválečného prezidenta Edvarda Beneše. Po ustanovení České a slovenské legie byl dekretem polského prezidenta ze 3. září 1939 jmenován velitelem výcvikového tábora v Leśné. |
| 15.3.1939 |
Richard Tesařík |
|
|
Richard Tesařík se pere s německým důstojníkemPovinnou vojenskou službu nastoupil v roce 1938 v Berouně. Počátkem roku 1939 se jako dobrovolník zapojil do bojů s Maďarskem na východě Slovenska. Po okupaci zamířil také on do Polska – jeho rozhodnutí uspíšila rvačka, v níž německému důstojníkovi uštědřil ránu do zubů. V Polsku se přihlásil k legiím 24. srpna 1939. |
| 1.7.1939 |
Otakar Jaroš |
|
|
Otakar Jaroš odchází do PolskaV létě 1939 utekl do Polska, kde se přidal ke vznikající československé jednotce. Netrvalo dlouho a Sovětský svaz společně s hitlerovským Německem Polsko obsadily. Českoslovenští vojáci včetně mladého Jaroše odešli do SSSR, kde byla jednotka internována. |
| 1.7.1939 |
Antonín Sochor |
|
|
K legiím se v polsku přidává také Antonín SochorPod záminkou, že chce narukovat do Wehrmachtu, se Sochor vrací do Duchcova, aby si vyřídil úřední dokumenty. I když ho sleduje Gestapo, pod rouškou noci utíká do Prahy, odkud se dál přesouvá do Polska. Šíří se zvěsti, že se tam formuje legionářská jednotka, podobně jako během první světové války v Rusku. Zvěsti se potvrdí, ale po napadení Polska Němci a Rusy se česká jednotka odebírá směrem na východ do SSSR, kde je internována. |
| 1.8.1939 |
Bohumír Lomský |
|
|
Bohumír Lomský jde do PolskaOkupace ho připravila o místo v armádě, začal studovat Vysokou chemickou školu v Praze. Tam však nevydržel dlouho a odešel za svými druhy do Polska. Přiřazen byl k letectvu v Deblinu. Po obsazení Polska se svojí letkou odlétá na Volyň, kde jsou internováni Rudou armádou. |
| 24.8.1939 |
Otakar Rytíř |
|
|
Otakar Rytíř jde do PolskaPo vyhlášení Slovenského štátu musel odejít do Protektorátu Čechy a Morava, odkud utekl za polské hranice. Čtyřiadvacátého srpna 1939 se hlásil k jendotce v Bronowicích u Krakova. |
| 25.8.1939 |
Josef Buršík |
|
|
Josef Buršík jde do PolskaStejně jako většina čs. vojáků z východní fronty začal svůj příběh útěkem do Polska. Odtud následovala cesta na východ a internace Sovětským svazem. V únoru 1942 se hlásí do nově vzniklé jednotky v Buzuluku a stává se četařem v jednotce Otakara Jaroše. |
| 1.1.1940 |
Bedřich Reicin |
|
|
Bedřich Reicin agentem NKVDOkupace stojí Reicina dvojí konfrontaci s gestapem. V obou případech za komunistickou propagaci, v obou případech je ale zakrátko propuštěn. Jeho židovský původ stojí za rozhodnutím nacistických úřadů, které mu nařídí odcestovat. Dostává se do SSSR, kde navazuje spolupráci s NKVD (sovětská tajná služba působící mezi lety 1934-1946). |
| 1.5.1940 |
Otakar Jaroš |
|
|
Otakar Jaroš radistou v MoskvěVzhledem k jeho pozici v armádě a získanému vzdělání (elektrotechnická škola) se Jaroš stává radistou v Moskvě. Dokonce se stává členem parašutistické jednotky určené k výsadku na Slovensku. Po napadení SSSR Německem (1941) z výsadku sešlo. |
| 1.2.1942 |
Ludvík Svoboda |
|
|
Zahájení činnosti výcvikového tábora v BuzulukuNa přelomu let 1941 a 1942 sev Buzuluku začala pod vedením generála Svobody oficiálně formovat vojenská jednotka. Vojáci mu přezdívali "náš starej". "Prakticky byl otcem jednotky, i se tak choval. Zajímal se o zdraví, zajímal se, jak to jde s holkama," popisuje svojí zkušenost se Svobodou jeden z pamětníků bitvy u Sokolova Alexander Beer. |
| 1.2.1942 |
Otakar Jaroš |
|
|
Otakar Jaroš v BuzulukuPočátkem roku 1942 se vydal k nově vznikající československé jednotce v ruském Buzuluku. Velel vlastní rotě a měl na starosti její výcvik. Vynikal pověstí přísného a disciplinovaného důstojníka, jenž si umí získat přirozený respekt. |
| 1.2.1942 |
Antonín Sochor |
|
|
Sochor velitelem smopalníkůPod vedením Ludvíka Svobody se coby důstojník podílí na vzniku a výcviku 1. čs. praporu během 2. sv. války. Jednotka získala výcvikové prostory v městě Buzuluk, které se nachází nedaleko kazašských hranic. Sochor dostává na povel jednotku průzkumníků-samopalníků, která v boji plní ty nejtěžší úkoly. Podle dobových svědectví šlo o oddíl těch největších "pořízků", za což si vysloužili přezdívku Rafani. |
| 1.2.1942 |
Bohumír Lomský |
|
|
Bohumír Lomský v BuzulukuSpolečně s dalšími internovanými kolegy ze Svobodovy jednotky se podílí na počátcích buzuluckého výcvikového tábora. |
| 1.2.1942 |
Richard Tesařík |
|
|
Richard Tesařík v BuzulukuPočátkem roku 1942 se přidává k buzulucké jednotce. Předtím si podobně jako většina polských legionářů prošel internačními tábory Suzdal a Oranky. Měl na starosti výcvik nových vojáků a údajně platil za vzorného a schopného velitele. |
| 1.2.1942 |
Vladimír Janko |
|
|
Vladimír Janko velitelem 3. rotyNapadení Polska zaválo Janka do SSSR, kde byl internován a následně se coby důstojník angažoval při výcviku 1. čs. praporu. Dostal na povel 3. rotu. |
| 1.2.1942 |
Otakar Rytíř |
|
|
Otakar Rytíř náčelníkem polního praporuSe Svobodovou jednotkou prošel internací v SSSR a stál u vzniku buzuluckého výcvikového tábora. V jeho důstojnickém posudku stojí: "Velmi inteligentní, rozvážný, pevného charakteru, výtečných morálních kvalit, velmi snaživý, starostlivý." V Buzuluku se rychle prodral hierarchií jednotky vzhůru, v prosinci 1942 je jmenován o funkce náčelníka 1. čs. polního praporu. |
| 8.2.1942 |
Bedřich Reicin |
|
|
Bedřich Reicin v BuzulukuDo té doby civilista Bedřich Reicin projde v Buzuluku důstojnickou školou s výbornými výsledky. Působí jako tajný informátor NKVD a spoluorganizuje tajnou komunistickou agitační činnost. |
| 17.9.1942 |
Antonín Sochor |
|
|
Antonín Sochor se ženíŠtěpánka Cejzlarová, urostlá pohledná bruneta, přijela do Buzuluku ze sovětského pracovního tábora. Dala košem známému sukničkáři Richardu Tesaříkovi a sblížila se s Antonínem Sochorem. V lednu 1943 před odjezdem na frontu se Sochorovi svěřila, že čeká dítě. Narychlo si ji vzal. |
| 27.1.1943 |
Otakar Jaroš |
|
|
Otakar Jaroš a jeho spolubojovníci odjíždějí na frontuMladý důstojník Jaroš se s prvním československým plukem vydává bojovat s Němci. Situace na východní frontě se po vítězství u Stalingradu obrací. Čechoslováci se jedou vlakem z chladné stepi směrem na západ k ukrajinským hranicím. |
| 2.3.1943 |
Otakar Rytíř |
|
|
Směr SokolovoDruhého března si nechává generál Kozlov, velitel charkovského obranného prostoru, zavolat do svého štábu vedení 1. čs. polního pluku. Trojice Svoboda, Lomský a Richter si vyslechne stav věcí. Sovětská armáda, která hnala Wehrmacht od Stalingradu až za Charkov už je vyčerpaná a čerství Čechoslováci by měli zacelit zhruba 10km pás u řeky Mža poblíž Sokolova. |
| 2.3.1943 |
Otakar Jaroš |
|
|
Otakar Jaroš se hlásí do boje2. března 1943 odchází na vlastní žádost bránit se svojí četou Sokolovo. Před odchodem pronesl ke svým vojákům lakonicky: „Několik desítek kilometrů od nás je nepřítel. Vojska SS. Naším úkolem je nepustit je k Charkovu. Každému dám dva protitankové granáty a vy mi za to slíbíte, že budete bojovat do poslední kapky krve.“ |
| 8.3.1943 |
Josef Buršík |
|
|
Josef Buršík ustupuje se skupinou přeživších zpět za řeku MžaJako jeden z mála přežil krvavou řež u Sokolova. Stal se tak patrně posledním, kdo viděl kpt. Jaroše živého. S posledními 11 přeživšími se proplížil zpět za řeku Mža. Po této bitvě se stal tankistou a v bitvě o Kyjev získal podobně jako Jaroš ocenění Hrdina SSSR. S československými jednotkami prošel celou anabázi východní fronty až do Prahy. |
| 8.3.1943 |
Otakar Jaroš |
|
|
Otakar Jaroš umírá poblíž velitelského stanovištěPočet nepřátel roste a kapitán Jaroš vydává svým mužům rozkaz stáhnout se kolem velitelského stanoviště u místního kostela. Ještě těsně před smrtí ujišťuje telefonicky plukovníka Svobodu, že z této pozice neustoupí. V pozdních odpoledních hodinách umírá poblíž kostelní věže po zásahu dvěma střelami z kulometu. |
| 8.3.1943 |
Antonín Sochor |
|
|
Antonín Sochor je raněnBudovat obranu do Sokolova se vydává také Sochor se svojí jednotkou. Dny předcházející samotné bitvě se nesou ve znamení náhodných střetů s nepřítelem. "Rafani" podávají zprávy o počtech a pozicích německé armády. V průběhu samotné bitvy se podílí na obraně Sokolova a zdecimované jednotce, ze které zbyla asi desítka mužů, se daří ustoupit za řeku. Sám Sochor je postřelen a následně odvezen do charkovské nemocnice. Když se po vyléčení vrátí na frontu, zůstává stále se svou jednotkou. Po bitvě u Kyjeva dostal Sochor nejvyšší vyznamenání Hrdina Sovětského svazu. |
| 9.3.1943 |
Bedřich Reicin |
|
|
Reicin je zasažen zbloudilou kulkouDo skutečných bojů údajně nikdy nezapojil, přesto ho během sokolovské bitvy trefila zbloudilá střela. Během války byl průběžně povyšován až do hodnosti kapitána. |
| 9.3.1943 |
Richard Tesařík |
|
|
Richard Tesařík se vynamenal strhující odvahouNa frontu vyrazil Tesařík jako velitel čety 2. roty. Ta při prvním nasazení na frontě u Sokolova bránila vesnici Arťjuchovka na druhé straně řeky Mža. Odtud také vedli českoslovenští vojáci protiútok v noci 9. března. Několik hodin se jim dařilo držet východní část Sokolova. V průběhu útoku se Tesařík vyznamenal strhující odvahou. V momentě, kdy byla jednotka pod palbou a ozářená světlicemi na zamrzlé řece, se zvednul jako první a uháněl směrem k nacistickým pozicím. Tento čin dodal zbytku odvahu a přes ztráty se probili k Sokolovu. |
| 9.3.1943 |
Vladimír Janko |
|
|
Vladimír Janko velí nočnímu útokuJankova třetí rota měla u Sokolova na starosti obranu v oblasti za řekou Mža v Mirgorodu. Do samotné bitvy 8. března nezasáhnul, ale velel nočnímu útoku 9. března. Po bitvě se podobně jako Tesařík dostal do tankistického učiliště v Tambově. Od srpna 1944 dokonce velel 1. čs. tankové brigádě. V této pozici absolvoval např. dukelskou bitvu nebo ostravskou operaci. |
| 1.8.1944 |
Bohumír Lomský |
|
|
Bohumír Lomský se na frontě ženíBěhem bojů na východní frontě se Lomský stačí oženit s Marií Findejsovou, která byla také členkou 1. čs. armádního sboru. |
| 22.9.1944 |
Richard Tesařík |
|
|
Richards Tesařík přichází o okoZásluhy v bitvě u Sokolova mu vynesly Tesaříkovi možnost velet tankové rotě složené ze sovětských strojů T70. V útrobách jednoho z nich se probil východní frontou až do Československa. Podobně jako Sochor a Buršík získal po bitvě u Kyjeva vyznamenání Hrdina Sovětského svazu. Přechod čs. hranice ho ale stál oko. Stalo se tak v tuhé bitvě o Hyrowou horu. "Za nacistickým granátníkem se objevil ohnivý plamen a tankem to strašně otřáslo. (...) Panzerfaust proti našim jednotkám použil protivník poprvé," vzpomíná Tesařík. Střela pronikla dovnitř tanku a explodovala. Fakt, že jedno okotisknul ke hledáčku mu zachránilo alespoň polovinu zraku. Tank začal sjíždět ze srázu dolů a Tesařík z hořícího pekla stačil vyskočit. |
| 1.10.1944 |
Richard Tesařík |
|
|
Richard Tesařík studuje v MoskvěVálka skončila a Tesařík se rozhodl zůstat v armádě. Čtyři roky studovalt tankovou akademii v Moskvě. Po návratu začal sám vyučovat budoucí důstojníky. V roce 1945 se mu ve Svitavách narodil první syn Richard, který později proslul jako protagonista skupiny Yo-yo band. Kapelu založili se bratrem Vladimírem, který byl o dva roky mladší. |
| 1.1.1945 |
Bedřich Reicin |
|
|
Reicin náčelníkem Obranného zpravodajstvíPočátkem roku 1945 byl Bedřich Reicin jmenován náčelníkem Obranného zpravodajství. Šlo o rozvědku působící při 1. čs. pluku. Svoji roli plnil dobře. Po válce organizoval dopadení mnoha nacistických pohlavárů včetně K.H. Franka. Jeho úzkým spolupracovníkem byl Karel Vaš. |
| 4.4.1945 |
Ludvík Svoboda |
|
|
Ludvík Svoboda ministrem obranyPoté co se československé jednotky probily přes východní Evropu až na Slovensko, byl generál Svoboda jmenován ministrem národní obrany v tzv. košické vládě. Ta byla složena ze zástupců čerstvě vytvořené Národní fronty a v jejím čele stál národní socialista Zdeněk Fierlinger. Pár měsíců na to získal Svoboda hodnost armádního generála. |
| 4.5.1945 |
Bohumír Lomský |
|
|
Bohumír Lomský studuje v MoskvěPo skončení války se podobně jako ostatní vysocí důstojníci dál angažoval v armádě. Od podzimu 1945 studoval na Nejvyšší vojenské akademii K. J. Vorošilova v Moskvě. Následně působil v politicko-vojenských funkcích, např. jako náměstek ministra národní obrany Alexeje Čepičky. |
| 4.5.1945 |
Josef Buršík |
|
|
Josef Buršík se kvůli tuberkulóze vrací z MoskvyPo návratu domů se od května do září podílí na zajišťování Těšínska. Následoval odchod na tankistickou akademii J.V. Stalina v Moskvě, odkud se ale kvůli tuberkulóze vrací do ČSR. Po léčení se vrací do armády a slouží u ostravské tankové brigády. |
| 4.5.1945 |
Vladimír Janko |
|
|
Vladimír Janko studuje v MoskvěVálečné zásluhy a četná vyznamenání Janka předurčily k setrvání v armádě. Na podzim roku 1945 získává funkci náčelníka štábu Tankového sboru v Moravské Třebové a mezi lety 1946 a 1947 studuje Vorošilovu akademii v Moskvě. |
| 1.5.1946 |
Otakar Rytíř |
|
|
Otakar Richter si mění jménoV únoru 1945 se stal velitelem dělostřelectva 1. čs. armádního sboru a po osvobození byl chvíli dokonce náčelníkem Velitelství dělostřelectva ministerstva národní obrany. V květnu 1946 si mění jméno z Richtera na Rytíře. Ve stejné době odjíždí studovat Nejvyšší vojenskou akademii T.J. Vorošilova v Moskvě. Po návratu do ČSR se ujímá opět funkce náčelníka dělostřelců. Navíc začíná coby profesor vyučovat na Vysoké škole válečné v Praze. |
| 25.2.1948 |
Bedřich Reicin |
|
|
Bedřich Reicin řídí poúnorové čistky v armáděPo válce se Reicin podílel na dopadení a mučení nacistů. Informace a protokoly získané pomocí výslechů dále využíval pro zájmy KSČ. Komunisté měli ještě před únorovým převratem silný zájem na ovládnutí bezpečnostních i armádních složek, k čemuž výraznou měrou přispíval právě Reicin. Po převratu se podílel na sledování, zatýkání a smrti mnoha režimu nepohodlných lidí. Nejznámější je pravděpodobně proces s Heliodorem Píkou. Nechával také sledovat kolegu z Buzuluku Antonína Sochora. |
| 11.10.1948 |
Ludvík Svoboda |
|
|
Svoboda vstupuje do KSČJe přesvědčen, že jako člen strany bude moci pro armádu více vykonat. |
| 1.1.1949 |
Richard Tesařík |
|
|
Návrat do komunistického ČeskoslovenskaPo čtyřech letech v Moskvě se vrátil do úplně jiné země a hlavně armády, než kterou opustil. Často naráží na byrokracii, kariérní důstojníky a naopak ti, kteří bojovali za svobodu, končí před soudem. Nastoupivší ministr obrany Alexej Čepička pomocí rozvědky shromažďuje negativní informace o Tesaříkovi. Důvodem je Tesaříkova nesmlouvavá kritika poměrů v armádě a pohrdání samotným "civilem" Čepičkou, kterého povýšili z civilisty na armádního generála. |
| 11.11.1949 |
Josef Buršík |
|
|
Josef Buršík je odsouzen na 14 letOd únorového převratu je mu v patách Obranné zpravodajství. Koncem roku 1949 je zatčen a obviněn z velezrady. Ve zinscenovaném procesu mu odvolací soud původní desetiletý trest prodlouží na čtrnáct let. Trest si odpykává na Mírově. |
| 25.4.1950 |
Ludvík Svoboda |
|
|
Svoboda odvolán z funkce ministra národní obranyReprese padesátých let se nevyhnuly ani jemu. Vzhledem k jeho apolitickému vnímání armády se pro post ministra národní obrany nehodil a byl na pokyn z Moskvy funkce zbaven. V roce 1952 byl zatčen s odůvodněním, že připravoval vojenský převrat. Toto obvinění bylo konstruováno v souvislosti s obviněním širšího kruhu velitelských kádrů armády. Díky přímluvám jeho válečných velitelů z Moskvy bylo obvinění staženo. |
| 1.8.1950 |
Josef Buršík |
|
|
Josef Buršík odchází do AnglieVzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu se Buršík přesouvá do Vojenské nemocnice v Olomouci. Odtud s pomocí známých prchá s manželkou do SRN. V Německu absolvuje léčbu a v roce 1955 se stěhuje do Velké Británie. Při útěku museli nechat manželé Buršíkovi v ČSR dvě malé dcery. Režim je pouští přes hranice až po důrazném nátlaku britské vlády v roce 1963. |
| 15.8.1950 |
Antonín Sochor |
|
|
Antonín Sochor obětí podivné automobilové nehodyV mimoňském výcvikovém prostoru čs. armády se srážejí dvě nákladní auta. Nikomu se nic vážného nestalo, jen podplukovník Sochor podléhá těžkým zraněním. Zanechává po sobě ženu Štěpánku a syna Ludvíka. Dodnes kolují zvěsti, že nešlo o pouhou nehodu. Sochor po válce vycvičil mnoho izraelských vojáků a ostře se vyhrazoval proti politizaci armády a personálním čistkám po únoru 1948. |
| 1.10.1950 |
Vladimír Janko |
|
|
Vladimír Janko vstupuje do KSČV roce 1950 nastupuje do čela rezortu obrany Alexej Čepička, jenž nahrazuje "méně spolehlivého" Ludvíka Svobodu. Armáda se "očišťuje" od důstojníků, kteří nemají patřičný kádrový profil. Janko čistky ustojí (údajně také kvůli vyzrazení názorů Tesaříka) a nastupuje na ministerstvu národní obrany v pozici velitele tankového a mechanizovaného vojska. Vstupuje také do KSČ. |
| 1.10.1950 |
Otakar Rytíř |
|
|
Generál RytířOtakar Rytíř je povýšen do hodnosti generála. V posudku z doby krátce před povýšením stojí: "Má naprosto kladný vztah k lidově-demokratickému zřízení, k vymoženostem únorové revoluce a k přátelství a spojenectví se SSSR." Kladný vztah k nastoupivšímu režimu ho vynesl až do pozice náčelníka Generálního štábu. To se psal rok 1958. |
| 8.2.1951 |
Bedřich Reicin |
|
|
Bedřich Reicin jako obviněný v procesu se SlánskýmPo vzpouře Titova režimu v Jugoslávii chtěl Stalin zabránit podobným incidentům i v ostatních zemích východního bloku. V různých zemích probíhaly výstražné procesy, které měly rozsévat strach. Navíc ve stejné době došlo k ochlazení vztahů mezi SSSR a Izraelem,což přivedlo Stalina k antisemitské politice. Výsledkem toho byl mimo jiné proces se Slánským, kdy bylo odsouzeno 14 vrcholných představitelů KSČ, většinou židů, za protistátní činnost. Padlo 11 trestů smrti, mezi nimi i ten pro Bedřicha Reicina. |
| 3.12.1952 |
Bedřich Reicin |
|
|
Bedřich Reicin popraven na PankráciV brzkých ranních hodinách na dvoře Pankrácké věznice je vykonán trest smrti nad Beřichem Reicinem. |
| 12.12.1953 |
Richard Tesařík |
|
|
Richard Tesařík zatčenNa ulici je Tesařík spoután a odvezen do ruzyňské věznice. Jde o Čepičkovu osobní mstu. Záminku mu ale Tesařík poskytnul vlastní chybou. Patnáct měsíců před zatčením porazil autem chodce a zastavil až po několika kilometrech v domnění, že se nikomu nic nestalo. Dodatečně komunisté vykonstruují obvinění ze ztráty důvěrných informací. |
| 1.8.1954 |
Richard Tesařík |
|
|
Chruščovova přímluva za TesaříkaVyšetřování oproti zvyklostem probíhá za mřížemi. Tesaříkovi se zhoršuje zrak a propadá depresím. Pomýšlí na sebevraždu. Během roku 1954 ale dojde v přístupu k jeho osobě k obratu. Patrně na přímluvu Nikity Chruščova, který se vyptával na osudy slavných vojáků v průběhu návštěvy v ČSR. V rámci možností se mu dostává odškodnění a je přiřazen jako velitel tankové divize do Mladé. |
| 28.11.1954 |
Vladimír Janko |
|
|
Vladimír Janko poslancemVe volbách roku 1954 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ v Opavě. |
| 25.4.1956 |
Bohumír Lomský |
|
|
Bohumír Lomský ministrem obranyVzhledem ke své pozici v KSČ se stává ministrem národní obrany ve vládě Viliama Širokého. Ve funkci zůstává až do roku 1968. |
| 1.6.1958 |
Bohumír Lomský |
|
|
Bohumír Lomský na ÚV KSČXI. sjezd KSČ zvolil Lomského jako člena ÚV KSČ. V ústřením výboru strany setrval až do dubna 1968. Od roku 1960 také působil coby poslanec Národního shromáždění. |
| 28.7.1958 |
Vladimír Janko |
|
|
Vladimír Janko náměstkem ministra obranyJanko je jmenován náměstkem ministra obrany. O tři roky později je povýšen do hodnosti generálporučíka. V roce 1966 zastával funkci náčelníka hlavní správy pozemního vojska a zástupce ministra. |
| 27.3.1967 |
Richard Tesařík |
|
|
Richard Tesařík umíráAčkoli je u vojáků populární, zažívá stále silněkší pocit ponížení a potupy. Často se dostává do konfliktů s ostatními důstojníky. Nakonec se situace vyhrotí tak, že ho armáda propouští do civilu. Pracuje jako dispečer v Čs. automobilových závodech a zapisuje se jako dálkový student na Právnickou fakultu UK. Jeho zdravotní stav se však prudce zhoršuje a 27. března 1967 umírá u přátel na Střekově. |
| 1.11.1967 |
Vladimír Janko |
|
|
Spiknutí generála ŠejnyMocenský boj uvnitř KSČ se vyostřuje. Antonín Novotný v něm začíná prohrávat má ovšem má řadu dobrých známých mezi armádními špičkami. Ty v úzké skupině začínají údajně plánovat vojenský komplot, který by Novotného udržel u moci. Středobodem plánu se stává generál Jan Šejna. Po zvolení Dubčeka do čela Ústřeního výboru KSČ se situace postupně dostává na světlo. Šejna stačí uprchnout do USA a odpovědnost jde mimo jiné i za Vladimírem Jankem. |
| 14.3.1968 |
Vladimír Janko |
|
|
Vladimír Janko zavražděn?Během jízdy služebním vozem dne 14. března 1968 v Praze na Strahově generálplukovník Janko umírá na následky průstřelu hlavy z osobní zbraně ráže 9 mm. Vyšetřovatelé se domnívají, že šlo patrně o vraždu, oficiální verze zní, že si Janko sáhnul na život sám. |
| 30.3.1968 |
Ludvík Svoboda |
|
|
Ludvík Svoboda zvolen prezidentem ČSSR Pražské jaro vyneslo Svobodu na Pražský hrad. V roce 1973 ho komunističtí zákonodárci zvolili znovu. |
| 1.4.1968 |
Bohumír Lomský |
|
|
Ministr Bohumír Lomský odchází z politiky Vyklízí veškeré politické posty a uchyluje se do Vojenského historického ústavu. |
| 1.4.1968 |
Otakar Rytíř |
|
|
Otakar Rytíř mimo službuArmádní generál Rytíř je postaven mimo službu. Jako oddaný stoupenec Antonína Novotného neujde odplatě za údajně chystaný puč v okolí generála Šejny. Rytíř ale nařčení z účasti na puči vždy energicky odmítal. |
| 1.8.1968 |
Josef Buršík |
|
|
Josef Buršík protestuje proti okupaciPo okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 vrací Josef Buršík svá sovětská válečná vyznamenání. |
| 1.5.1970 |
Bohumír Lomský |
|
|
Bohumír Lomský vyloučen z armádyKvůli nesouhlasu se sovětskou okupací je Lomský vyloučen z VHÚ. Dál pracuje jako jako inženýr v podniku IMADOS Praha. |
| 28.5.1975 |
Ludvík Svoboda |
|
|
Ludvík Svoboda abdikujeKrátce po znovuzvolení prezidentem ČSSR ho začaly sužovat vleklé zdravotní problémy. Funkce býl zbaven až na základě ústavního zákona. Názory na toto opatření se různí. Jeden výklad tvrdí, že se Svoboda funkce nechtěl vzdát, druhý říká opak a kloní se k politické hře. |
| 6.5.1979 |
Otakar Rytíř |
|
|
Otakar Rytíř umíráHrdina od Sokolova umírá v Ostravě. |
| 20.9.1979 |
Ludvík Svoboda |
|
|
Ludvík Svoboda umíráZbytek života prožil se svou manželkou Irenou v Praze na Břevnově. |
| 18.6.1982 |
Bohumír Lomský |
|
|
Bohumír Lomský umíráKrátce po odchodu na penzi v roce 1982 Bohumír Lomský umírá. |
| 1.1.1990 |
Josef Buršík |
|
|
Josef Buršík se vrací do vlastiV roce 1990 poprvé přicestoval z Británie do vlasti, kde byl plně rehabilitován a povýšen na generálmajora. Jako satisfakci obdržel Řád M.R. Štefánika. Do převratu v roce 1989 se o Buršíkovi nepsalo v jediné učebnici a zmínky o jeho osobě byly pečlivě tajeny. |
| 30.6.2002 |
Josef Buršík |
|
|
Josef Buršík umírá v Northamptonu Josef Buršík umírá ve věku 90 let v britském Northamptonu. Do rakve je uložen v generálské uniformě. In memoriam získává v roce 2005 Řád Bílého lva. |
