V logice věci - co tedy dokazuje to, že někdo svoje projevy nečte? Je to nějaká přidaná hodnota, budeme-li hovořit řečí ekonomů? Možná pro někoho ano, pak je to ale z historie přidaná hodnota, kterou vítaly a aplaudovaly davy jen diktátorům. Obsah, skladba a logika takových diktátorských projevů je jasná. Říct posluchačům to, co chtějí a co řečníka nic nestojí. Aplaus politiků a nedotknutelných v projevu Miloše Zemana potvrdil, že to tak bylo i v projevu zprostředkovaném médii. Ta byla ovšem ve veřejném přenosu veřejně nakopána do zadnice, zejména jejich komentátoři. Ovšem stalo se tak poté, co je sjednocující prezident opatrně rozdělil na velkou část a na malou nespecifikovanou část, o které neplatí, že by byla ostrovem negativní deviace. Co můžeme takovému skvělému řečníkovi věřit?

Ano, prezident neřekl vůbec nic nového. Nic, co by jej představilo jako vůdce a nic, co by mělo udělat průlom do nových časů. Nic, co by mohlo ukázat dopředu. A nic, co by sjednocovalo. Opakovaně totiž řekl, že se nebude bavit se všemi. Bavit se bude s těmi, které si sám vybere. A cokoliv ze staronových motivů, jako třeba zamýšlený zákon na prokázání původu příjmu, nemá prezident ve své moci. Může se později vymlouvat, že nebyl slyšen a nebyl přijat. Mimo jiné, naštvané a zatrpklé vymlouvání, že nemohl udělat víc, zaznělo i na konci funkčního období odcházejícího prezidenta. Je mi jej i trochu líto.

Žádná kajícnost, žádný pokus o humor, žádný projev skutečné lítosti. A to se nedá spravit ani modlitbou, kterou si umazal ústa i pan Zeman. Modlitba není básničkou či bonmotem, který se naučí každý. Ta vyžaduje soulad života se slovy, jinak se k ní nedá říct ani to Amen.

Když už ale na to téma nový prezident přišel, je dobře srovnat si noty. V jednom biblickém příběhu byl židovský apoštol svatý Petr pozván a přiveden do rodiny pohanského důstojníka imperiální armády. Ten jej na prahu svého domu pozdravil poklonou, respektive padl mu k nohám. Něco podobného, jako by chtěl římský voják líbat prsten či vyjádřit v prachu země poddanost. Petr ovšem důstojníka zvedl a řekl mu „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk!“ Přítomnost židovského apoštola v takové domácnosti byla značně nezvyklá, pro Petra i kompromitující. Mohl svoje rozpaky zažvanit nějakým bonmotem. Mohl se chovat přezíravě a povýšeně. Ani jedno neudělal. Bez domlouvání přišel, přiznal svoje rozpaky a ukázal svoje lidství. Přiznal svoji úzkost, že přišel se svými šesti kolegy do míst, kde být nemá. A hned se zeptal obyčejným dotazem po práci: “Ptám se tedy, z jakého důvodu jste mne pozvali...” Tak to zapsal historik Lukáš ve Skutcích apoštolských.

K čemu voliči pozvali Miloše Zemana? Co jsem chtěl slyšet od nového prezidenta? Že jsme jen lidé, že ani on prezidentskými kompetencemi nepřestal být komplikovaným člověkem. Chtěl jsem slyšet, že bude politikem průhledným a nebude nás obelhávat skrýváním svých kmotrovských kamarádů. Tedy, že bude skládat všechny účty. Chtěl jsem slyšet od Miloše Zemana pozvání, že jej mají lidé hlídat a kritizovat a že samozřejmě bude rád za podporu a pomoc. Chtěl jsem slyšet slib, že bude lidem sloužit a ne jim dopřávat “chléb a hry”. A že bude médiím a všem komentátorům důstojným soupeřem. Chtěl jsem si oddychnout po dusných a těžkých projevech předchůdce prezidenta, který nás stále strašil svými slovy, soběstřednosti a nepřirozenými přízvuky své řeči.

Jsem tedy v klidu. Svoje kázání si budu psát dál, a když bude důvod, budu je i číst. Dělá to tak mnoho důležitých lidí a není na tom nic špatného.