Rekonstrukce státu je ojedinělým projektem v jednom důležitém aspektu. Není ideologický. Je věcný a velice konkrétní v navrhovaných řešeních. Právě konkrétnost a jasnost našich návrhů nám dává možnost uvolnit se a nemít potřebu každého lustrovat či kádrovat.

Po zveřejnění seznamu prvních poslanců a senátorů, kteří svým podpisem potvrdili svůj závazek hlasovat pro tato konkrétní legislativní opatření, jsme zaznamenali často pohoršené reakce. A není se čemu divit. Zcela jim rozumíme a chápeme je. Nabídku k připojení dostali všichni poslanci a senátoři a hned mezi prvními se objevila velice kontroverzní jména politiků jejichž dosavadní reference málokoho naplní nadšením. Pokud ale chceme prosadit reálnou změnu, musíme pracovat se zákonodárci, které tu máme. My všichni, občané této země, jsme si zvolili za zákonodárce lidi, z nichž velká část je dnes takřka personami non grata. A my všichni bychom se měli chytnout za nos a přemýšlet nad tím, jak to udělat, aby se takové věci v příštích volbách již neopakovaly. Na druhé straně jde možná o první pozitivní čin, skrz který je může veřejnost vnímat - a čin velmi konkrétní.

Rekonstrukce státu nabízí reálnou šanci ke zlepšení. Na ní musíme spolupracovat s těmi, které jsme si v demokratických volbách zvolili a kteří o nás dnes a denně rozhodují - jsou jediní, kdo mohou tyto pozitivní změny uzákonit.

Nevíme o žádné jiné cestě, jak dosáhnout prosazení těchto změn. Alternativou je nečinně čekat na další volby a na další (nikdy nesplněné) předvolební sliby. Česká republika je ve stavu, kdy neplatí přísloví: kdo nic nedělá nic nepokazí. Naopak. Kdo však něco začne něco dělat, musí vyhrnout rukávy a určitě se u toho trochu ušpiní. 
 
Poprosil bych proto všechny, kteří pod dojmem účasti konkrétních politiků pochybují o smyslu iniciativy největších protikorupčních organizací v této zemi, aby se na chvíli zastavili a představili si, jak úžasné by bylo, kdyby se těchto 9 zákonů podařilo prosadit. Byl by to mezník - a my v něj věříme.