Pokud se začneme dostatečně a s předstihem chystat a spořit na stáří, celá finanční příprava nemusí vůbec bolet.
"Téměř každý je schopen udělat základní výpočet, kolik bude na stáří potřebovat, a zjistit tak, kolik a kam si bude muset začít měsíčně odkládat", tvrdí ředitel obchodu Pioneer Investments ČR Petr Šimčák.
Až poté podle něj nastupují finanční poradci, kteří klientům vysvětlí složitější sestavy a produkty. Spoléhat se na děti není podle Šimčáka příliš strategické.
Jak v současné situaci nejlépe spořit na stáří?
Hlavní je přijmout fakt, že nyní probíhá jistá demontáž pečovatelského státu. Ten první (státní) pilíř většině lidí stačit nebude. Netvrdím, že naprosto všem, ale všichni budeme muset nějakým způsobem převzít část odpovědnosti za zajištění na své stáří. Míra této odpovědnosti záleží samozřejmě na věku, příjmech a představách.
Pokud přijmeme jako realitu, že ve stáří nám pomohou hlavně naše vlastní peníze, nastupuje relativně snadná matematika. Pokud začneme dostatečně s předstihem (30 let a více), tak finanční příprava na penzi vůbec nemusí "bolet".
Můžeme začít plánovat nejen výši svého důchodu, ale i svůj faktický odchod do důchodu, který nemusí být nutně daný jen zákonným limitem. Důstojnou penzi lze zajistit i s průměrnými příjmy či podprůměrnými příjmy, odkládaná částka nemusí být zas tak vysoká. Kdo se utopí v debatách, pro koho je či není výhodný druhý či jakýkoliv jiný pilíř reformy a bude čekat na stát, bude se nakonec na stát muset spolehnout i ve stáří.
Nemusí to dopadnout katastrofou, ale zcela určitě to dopadne skromněji. Kdo začne řešit důchod 10 let před odchodem do penze, už v podstatě nic nevyřeší.
Jak se tedy zajistit? Třeba u hypotetického mladého člověka, který do důchodu půjde za 40 let. Jaké kroky by měl podniknout?
Možná to bude znít složitě, ale není. Stačí si odpovědět: Jaký chci mít důchod v porovnání se svou mzdou? Z toho lehce vypočítám, kolik musím mít peněz v době, kdy do důchodu půjdu, a následně z této sumy se dá rovněž snadno dopočítat, kolik si musím dnes měsíčně odkládat, abych tento cíl splnil.
Důchodový plán ve zjednodušené verzi je o několika výpočtech pomocí matematického aparátu základní školy. Podle mého názoru by to mělo být součástí vzdělávacího systému, aby si tento výpočet mohl a hlavně chtěl udělat každý doma. Důchodová reforma není jen složitá debata o pilířích a parametrech (daně, věk odchodu do důchodu), ale také o tom jak naučit lidi počítat a plánovat.
Teoreticky na jsme na tyto výpočty vzdělaní všichni již dnes, ale prakticky je to pro většinu lidí neřešitelná úloha. Předmět ve škole by se mohl jmenovat „Finanční gramotnost“ nebo „Finanční hygiena“.
Jakou roli by pak měli finanční poradci?
Ti by s klienty diskutovali složitější formy "důchodových kalkulaček". Zpočátku by si však měl udělat klient sám před sebou jasno, pak teprve přizvat poradce/odborníka, který mu pomůže vyřešit jednotlivé produkty, pojistky, hypotéky, investice...
Mnoho lidí by zřejmě bylo překvapených, kdyby si udělali alespoň základní představu o své finanční budoucnosti.
Překvapených z čeho?
Že tomu mohou porozumět. A hlavně jak dramatický je rozdíl mezi tím, jestli odkládáte tisíc korun měsíčně od svých 35 let nebo až od 45 let. Ten rozdíl je tak velký, že naprosto stejnou investiční strategii předurčuje v prvním případě k úspěchu, v druhém případě k závislosti na státu.
Klasickou výmluvou je "Teď není čas, teď jsem ještě mladý, teď mám důležitější finanční starosti"... pak je ale mnohdy pozdě. Bohužel sem patří i názor, že „investování není pro mě, ale pro nějakou skupinku spekulantů.“
Je to tedy o investicích do nějakých fondů...
Ano, můžeme to obecně nazvat investicemi do fondů. Ale opravdu nezáleží na tom, zda jde o fondy ve II. pilíři, III. pilíři, nebo jestli použijeme podílové fondy, či jiné instrumenty (ETF atd.)... Je to v podstatě jedno, pokud bude dodrženo pravidlo diverzifikace a disciplíny. Finanční kalkulačka mi řekne, nejen kolik musím dnes odkládat, ale i jaký potřebuji výnos.
To mě nasměruje ke vhodným instrumentům. Budu-li potřebovat více než 5% ročně, musím začít brzy a musím investovat do akciových fondů. Budu-li potřebovat mezi 1-3% ročně, mohu být mnohem konzervativnější, často mi může vyjít, že navzdory všem poučkám mohu i relativně významnou část svých peněz spořit na spořící účty, i když se o nich hovoří jako o nevhodných nástrojích pro dlouhodobé investování.
Často se mluví jako o výborné investici na stáří o vlastní střeše nad hlavou, dětech...
Vlastní bydlení je jednoznačná nutnost, volba číslo jedna. Je to investice ne na stáří, ale na život. Zajistit bydlení, vzdělání, zdraví, stáří. Čtyři primární potřeby, které za socialismu kryl více či méně stát, se více a více přenáší na občana. A to samozřejmě bolí a vyvolává společenské diskuse.
Nejdále v tom osamostatňování se jsme dostali v zajišťování bydlení. V zajištění na penzi jsme zatím celospolečensky zabředli do nesmyslné debaty. Děti bych nedával do kategorie "investice". Je-li ta myšlenka postavena na víře, že děti se o nás postarají v důchodu, je to myšlenka naivní, hloupá a sobecká.
Naše populace stárne, děti budou mít dostatek problémů samy se sebou. A nebude se jim líbit výše daní, které na ně dnešní dospělí budou chtít uvalit, aby si zajistili svou penzi.
Česká levice dlouhodobě kritizuje nastavení penzijní reformy, dokonce hlásá zrušení druhého pilíře... Co jiného může mít připraveno za alternativy, které pomohou českému důchodovému systému?
Politická debata na téma důchodové reformy je legitimní, v ČR je však její úroveň tristní. Diskutujme hlavně o prvním pilíři, upravujme (zvyšujme) věk odchodu do důchodu. Diskutujme o výši daní a přerozdělování. Levice bude mít tendenci k vyššímu přerozdělování, pravice k vyšší individuální odpovědnosti.
Diskutujme klidně příštích 100 let, stárnutí populace a s tím související změny v hospodářství to stejně vyřeší za nás. Mezitím ale začněme každý sám za sebe už teď, bez ohledu na naši politickou preferenci.
Je dostatečné nastavení II. pilíře formou 3+2? Tedy vyvést 3 % ze státního pilíře a 2 % doložit ze svého?
Pro některé věkové a příjmové skupiny to dostatečné je, ale není to penzijní reforma jako taková. Vstup by se dal doporučit všem, pokud by u něj nehrozilo tak vysoké politické riziko (zrušení fondů) a pokud by u něj byly jasné podmínky v době dosažení důchodového věku.
V současném systému nebudu mít na konci peníze, ale povinnost koupit si od pojišťovny anuitu za podmínek, které neznám a nemohu ovlivnit. To tento pilíř velmi degraduje a činí jej mnohem dražší, než se na první pohled může zdát.
Je nastavení II. pilíře odolné vůči ekonomickým nejistotám, změnám?
Dlouhodobé spoření samozřejmě počítá s ekonomickým cyklem, kolísání hodnoty je přirozenou součástí tržní ekonomiky. Čím víc to budeme řešit jako problém, tím víc se vzdalujeme od pochopení celé podstaty investování.
