Proč o tom potřebuji psát? Protože mi připadne zajímavé, jak ke zjednodušení stále tíhneme a jak se tato klubová či jiná příslušnost zneužívá. Františkova bezprostřednost by měla zavést ke kořenům jezuitského řádu. Proč ne, jistě! Ale obecné prohlášení o jezuitském “pomáhání duším k poznání dobra” mi připadne bezobsažné a svým způsobem nebezpečné.
Nepřekvapuje mne, že se okamžitě oživuje otázka jezuitského působení v Čechách. Není jezuita František jako jezuita Antonín Koňas, zvaný Koniáš. Jednou cestou může být překrytí všeho, co bylo, a prohlášení všech nepříjemných ozvěn minulosti za klišé. Samozřejmě ani ve své době nebyl každý jezuita jako Antonín Koňas. A tím spíše dnes. Mezi jezuity či bývalými jezuity jsou dnes doslova klenoty katolické církve i u nás. Mohl bych jmenovat.
A protože to bude mít katolický bratr František nesmírně těžké, když bude chtít zůstat tím, kým byl před volbou a kým je v prvních dnech svého pontifikátu, právě od jezuitů čekám otevřený a nesnadný dialog na téma dobro a zlo, pravda a mýtus. Byť by si museli šlápnout do svého vlastního bahna. A my, evangeličtí a jiní křesťané, se budeme stejně snažit nelhat sami sobě a budeme se brodit vlastním bahnem.
Když ten dialog podstoupí papež a opakuji, že to pro něj nebude procházkou rájem, budeme i my s ním spojeni. A protože vzbuzuje dobré naděje, že bude přímočarým vyjednavačem, který začíná odzbrojujícím úsměvem a tak častým uchopením za obě ruce, má moje modlitby a mou podporu. Věřím, že naváže na Benedikta a Jana Pavla II. Ještě jednu věc řeknu osobně: Musím se přiznat, že jsem Benediktovi odpouštěl červené botičky a poctivé a necharizmatické čtení kázání. Jeho biblická kázání byla prostě skvělá.
Když bude katolická církev skutečně katolická, bude vědět proč je taková a bude si umět udělat pořádek sama před svým prahem, což je pro nás pro všechny stejně těžké, budeme i my, evangeličtí křesťané, provokováni být skutečně evangeličtí. A budeme všichni zajedno ve své různosti. Budeme umět vést důstojnou diskusi. Bude znát, co je dobré a co zlé. A to všichni - věřící i nevěřící - potřebujeme.
