Hned mne napadlo, že mu je umyji a nakrémuji. Jako kluk jsem to dělal strašně nerad, doma jsme měli služby a každou druhou sobotu na mne přišla řada. Naše dvě sestry byly osvobozeny, bylo to na nás, na klucích. Dnes mne to baví, kdyby bylo třeba, klidně se tím půjdu živit. Je to slušné řemeslo, ne každý to umí.

Tady jsem si ale nebyl jistý, zda se mohu nabídnout. Nakonec jsme to za čtyřicet pět minut nestihli, což je mi trochu líto. Daleko více bylo třeba poslouchat a snad se mu ulevilo. Staví, zařizuje, lítá. Ještě večer byl na stavbě a zapadl do bahna. Ráno nic nestíhal. Přinesl si nůši bolestí a starostí, o kterých se tu nedá psát. Brečel jsem s ním, modlil se a vzkládal ruce bez obřadnosti, protože jej nešlo nevzít za ramena.

Je Zelený čtvrtek, připomíná se Ježíšova večeře s učedníky a mytí nohou. Ježíš svým učedníkům nedělal to, co si mohli a měli udělat sami. Nemyl jim hlavu, to odmítl, ale myl jim nohy. Dělal to, co měli dělat jiní, ale asi v tu chvíli nebylo nikoho, kdo by tu roli v uzavřené společnosti vzal na sebe. Služebníci s nimi nebyli. Dělal to, co měli dělat jedni druhým jaksi samozřejmě. To, co si až dodnes máme dělat navzájem.

Se vzpřímeným sebevědomím Syna, kterému Otec dal všechnu vládu do rukou, se poklonil, stal se služebníkem a myl nohy bez zájmu médií. Čím výše postavený pán, tím spíše se může sehnout. Máme moc ředitelů zeměkoule, potřebovali bychom více služebníků. Povýšení štolbové a čeledíni se nikdy ohýbat nebudou, oni chtějí vládnout.