Ale realita je zcela všední. Jako v Getsemanské zahradě, kde se ve tmě málokdo vyznal kdo je kdo. Inovace, říká se tomu nevšednímu použití polibku, kterým mezi sebou mužské společenství tehdejší doby šetřit nemuselo. Bratrský pozdrav, bratrské sblížení je tu ale zradou. Historie, možná Jidáš sám a pokud je mi známo, tak mnozí z jeho současných obhájců promýšleli nějaký pozitivní motiv Jidášova jednání. Nejpřirozenější reakcí je však němý údiv a zoufalá otázka: “Proč!?”
Proto! Přemýšlím nad líbáním v pomalu se rozpadajících vztazích. Forma, zvyk, hra před dětmi či před příbuznými? Těžko vzkřísit ideály, když se spolu nenašly v nejdůvěrnějších chvílích, nikdo z nás už nepomůže; zvenčí to nejde. Ale copak jsme nevěděli jak rozmanití a nespojitelní jsme dřív, než jsme si řekli ano? Každé manželství je zázrakem a ladí jen ve chvílích, kdy si na nic nehrajeme a když na lásce pracujeme. Když se Pán Bůh smiluje! Pokud máš iluze o úžasném protějšku, líbáš jako Jidáš, protože si myslíš, že dříve nebo později dosáhneš svého.
Taky proto, že znám rozbředlé bratrské polibky sovětských politiků, komediální pusinky nynějších politiků, rajské sliby dotací za hubičku, nezaplacené kampaně vítězů, ve kterých se čeká na politické plnění sponzorům. Nepřipadlo vám, že se vůbec nic nezměnilo? Líbáš jako Jidáš, protože jsi přesvědčen, že jsi dosáhl svého a je jedno, co to stálo. Policejní vyšetřování, výroky žalobců a soudů, nic z toho nemůže usvědčit a změnit skutečnost zvenčí. Většinou ze soudní síně odchází viníci nebo vyvinění s jasnou tváří a drzým čelem, protože líbají jako Bůh, v případě, že se to nepovedlo, tak jako ďábel. Ale nikdy, opakuji nikdy jako Jidáš!
A proto naposled píšu otevřeně, že taky líbám jako Jidáš. To sice už ztratilo libozvučnost, ale odráží to skutečnost. Tyhle noci, proto se jim říká velké, jsou časem a prostorem pro sebezpytování. Já se nacházím, já ty Jidášovy inovace znám, já jsem vinen. Já jsem chtěl dosáhnout svého a neštítil jsem se zneužít projevy zájmu a lásky. Já jsem vinen v řádce dalších, ale jde tu především o mne. Já prosím o Boží smilování.
_
Líbáš jako Jidáš, to byl skvělý název dnešního velkopátečního večera, který uvedl programy připravené ve Sboru Církve bratrské v Ústí nad Labem s názvem: I když se nikdo nedívá... Autorsky se pod něj podepsal kolega Jan Hábl, komeniolog a učitel na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, a já jej použil s jeho svolením.
