Po mnoha letech jsem přiletěl do Quita. Letiště bylo doposud na původním místě prakticky uprostřed města. Nalétává se z jihu od Cotopaxi a přelétává se nad celým městem. Je to impozantní údolí ve výšce  našeho původního Stalinského štítu. Quito se nevěřitelně rozrostlo. Kufr se mi zase ztratil někde při přestupu z Caracasu na Aero Galápagos v Bogotě. Celodenní "trek" městem mne fascinoval. Quito nejen vyrostlo do velikosti, ale i do krásy. Avenida Río Amazonas se pyšní  moderními budovami ze skla, hliníku  a oceli, kdy odvážné křivky a tvary hovoří o schopnostech místních architektů a stavařů. Park Carolina  jsou vnitřní plíce města. Lákají nejen  svou zelení, palmami a květenou,  ale i atrakcemi pro děti, sportovními areály, dráhami pro bikery a skateboardy. Postavila se i lanovka na sopku Pichincha  nad městem až do výšky 4.040 mnm. Staré historické centrum donedávna omšelé s padajícími fasádami prokouklo do zrestaurované nádhery mnoha barev a vycíděných zábradlí koloniálních balkónů. Z paláců vyrostly superluxusní hotely s cenou 500 dolaru za noc, zatímco o pár bloků dál jsou hostely za pětku.  Za poslední léta vyrostly i desítky  velkých a luxusních obchodních center, o kterých by se nám možná ani nesnilo. Nejsem vůbec příznivec těchto kolosů, ale například Jardin, který byl postaven v roce 1998 na Avenidě Río Amazonas má  tak nádherně řešený a vzdušný interiér, že naše Paladium by se mělo hluboce stydět za svoji přeplácanost hodnou lidového tržiště.

            Náměstí Nezávislosti je prostě šperk, pro mně nejnádhernější náměstí světa. Uprostřed Sloup  Provolání Nezávislosti v roce 1809, v čele palác barona Carondeleta, kde jsem před lety předával  presidentovi Bucaramovi své pověřovací listiny, vlevo katedrála, naproti radnice a všude spousty květů, palem  a stromů. Co krok, to koloniální kostel, opět po totální rekonstrukci: San Francisco, San Agustín, La Merced a především  kostel Tovaryšstva Ježíšova.  Jeho interiér plný dřevořezeb,  kroucených sloupů a oltářů je bohatě zdoben silnými vrstvami zlata. Ze sousední jezuitské univerzity je nyní  Státní knihovna, tedy podobný osud jako u nás v Praze. Quito je bezesporu kulturní památka světové úrovně.

          Na náměstí právě vpadli manifestanti ekvádorské komunistické strany maoistů. Sice se  neúčastnili presidentské kampaně, ale rádi se stále ukazují. Volby proběhly 17. února. Bylo  sedm kandidátů. Norman Wray vedl stranu Ruptura 21 a  byl představitel umírněné levice. Jeho příznivci mávali po ulicích fialovými vlajkami.  Giullermo Lasso vedl stranu Creo a byl svázán se sociálními demokraty. Reprezentoval podnikatele, bankéře a ekvádorskou tradiční pravici. Jeho prapory byly temně modré. Pravicově laděný Mauricio Rodas z Guayaquilu byl  vůdce strany Movimiento Suma charakterizované světlemodrou barvou. Lucio Gutiérrez, již jednou zvolený prezidentem po odvolaném Bucaramovi z konce 90 let 20. století, byl po čase nesplněných slibů vyhnán lidovými demonstracemi. Vrátil se jako plukovník armády a byl údajně za připravovaným vojenským pučem proti  současnému presidentovi Correovi v roce 2010. Jeho strana Sociedad patriótica opět slibovala spousty věcí včetně zvýšení bonusu pro chudé, které zavedl Correa. Alvaro Noboa je věčný kandidát od roku 1998, ale nikdy mandát nezískal. Představoval ty nejbohatší vrstvy země. Sám kontroluje obchod s banány i jejich vývoz, ale přesto státu dluží za daně přes 40 milionů dolarů a je soudně stíhán. Jeho barvou je žlutá. Lidé ho nazývají payaso, šašek.  Nelson Zavala je mladík, evangelický páter, o kterém nikdo nic nevěděl, pouze to, že vystupoval proti homosexuálům. Alberto Acosta odešel z Correova týmu a presentoval se výrazně levičáckou politikou. Přijal mezi sebe Movimiento Popular Democrático ekvádorských maoistů a levičácké  indiánské asociace. Rafael Correa, nynější president představoval populismus své strany Alianza País. Postavil se na stranu chudých, které chce povznést.

            Correa však není v žádném případě Chávez. Chávez byl voják, revoluční levičák mající geopolitické cíle, a proto i jeho barvou byla rudá. Ta Correova je ale světlezelená, protože přijal do své ideologie i ekologii.  Je výrazně ovlivněn evropskou demokracií, která odstranila velkou chudobu, je ovlivněn svými studentskými zkušenostmi ze studia ekonomie v Bruselu, odkud má i manželku. Při své kampani v  Amazonii například tvrdě kritizoval  všechny levicové strany. Correa je podle jeho příznivců populista, ale s tím podstatným rozdílem od Cháveze, že své sliby zatím plní. V rámci jeho programu ochrany životního prostředí vyhlásil i zastaveni těžby nafty v ložiscích Yasuni, kde jsou obrovské zásoby. Dává přednost ochraně panenského pralesa před drancováním nerostného bohatství. S tím dokonce souhlasil i jeho největší protivník Lasso.

             Correa zavedl velké sociální programy, které fungují, oproti Chávezovi, který v lidem jen podněcoval jejich  naději. Oba dva však nové finanční zdroje získávali stejnou cestou. Chudé státy Latinské Ameriky nemohli investovat do své země a do svých obyvatel, protože velkopodnikatelé a  velké zahraniční firmy nikdy neplatili žádné daně či maximálně směšné 1% .  Oba dva ukončili tyto daňové prázdniny trvající desítky let. Začali tvrdě zdaňovat a získávat  velké státní zdroje. Correa zavedl firmám 15 % daň, což je podle opozice pro rozvojové země příliš mnoho. Společně s dalšími poplatky na sociální pojištění zaměstnanců dosahuje daňové zatížení 21%, podle některých ekonomů dokonce 27%.  Navíc  zahraniční firmy mohou vyvést ze země za poplatek jen 20% svých zisků a převážnou část tak znova investují v Ekvádoru. Řada firem odešla do sousedních zemí a tak zahraniční investice  poklesly z 567 milionů v roce 2011 na 335 milionů dolaru vloni. Hlavní důvod je daňová a právní nejistota. Profesor ekonomie Carlos Arias uvádí, že Ekvádor byl v roce 2009 až na 6. místě daňového zatížení a nyní dosáhl na 3. příčku v Latinské Americe.

           Correa nové prostředky využil třeba k zavedeni bonusu 50 dolarů pro velmi chudé obyvatele ze skupin lidí třetího věku, invalidů, matek samoživitelek s dětmi s cílem, aby chodili do školy.  Dále zavedl  výhodné kredity pro výstavbu vlastního bydleni, takže se navíc rozjela výstavba sociálních a menších bytů. Možná se jedná až o 80% obyvatel, kteří tím něco získali. A to je jeho volební aréna. Chávez něco podobného nikdy nezavedl, pouze částečně,  protože nové finanční zdroje používal hlavně pro své politické cíle v Latinské Americe či  pro vyzbrojování. Navíc Correa není fanatik jako byl Chávez. Jeho demonstrace neřičí až nábožným fanatismem a  vzýváním  comandanteho, které nyní logicky přerostlo ve zbožnění a kacířské uvedení do nebes. Correa začal investovat do oprav památek, výstavby infrastruktury silnic, škol a nemocnic, což je vidět na každém kroku. Desítky nových nemocnic mají supermoderní vybavení nejnovějšími přístroji, což jim může závidět celá Latinská Amerika.

            Mladý řidič taxíku se mi svěřil, že nesouhlasí s bonusy chudým. „Nic je pak nenutí, aby pracovali, i když 50 dolarů mnoho není, ale raději budou stále chudí a budou Correu proto znova volit. Nelze jim dávat almužnu. Mají pracovat.“  „Kolik vyděláváš jako taxikář?" zeptal jsem se ho. " Nejsem taxikář, dělám to ve svém volnu jako zábavu. Jsem vysokoškolák a získal jsem práci v telefonní firmě Movistar. Můj plat je 1.000 dolaru."  „To je na Ekvádor velmi slušná mzda.  Vždyť minimální plat, který má 80 % pracujících, je  320 dolaru,že?"" říkám. "Ano. A  ve svém volnu, jako taxikář, vydělám ještě  80-90 dolarů denně." „Koho budeš volit?"  „Kohokoliv jiného, ale ne Correu. Jenže on stejně vyhraje, odpověděl visionářsky.“ Lasso v televizním projevu byl pro snížení daní firem, aby mohli víc investovat a rozšiřovat pracovní trh. " Jen soukromé firmy dávají práci a ne stát," řekl doslova. Naopak velký podnikatel českého původu arch. Tommy Schwarzkopf je s vládou Correy spokojen. Řekl mi doslova: "To není  žádná levice, ani revoluce. Je to v pohodě, daně jsou zde jako jinde ve světě...."

              Correa hned po svém nástupu před pěti lety zahájil  celou řadu reforem, doslova revolučních změn. Proto jeho vláda se nazývá Občanská revoluce. Před každým krokem si však provedl referendum. Před reformou soudnictví, školství, zdravotnictví. Všude totiž bylo spousty korupce a neprofesionality. Asi jako u nás. Bohužel my doma jsme se k tak zásadním reformám nikdy neodhodlali ani nezmohli.  Nejednalo se však o reformu s ideologickým podtextem. Jednalo se především o zvýšení profesionality a účinnosti práce. Correa reformy realizoval přehodnocováním všech: univerzit, profesorů základních a středních škol, soudců, lékařů. Vznikly komise ze zahraničních, hlavně evropských expertů a poradců, kteří zahájili bodování kvalit, bezúhonnosti a etiky. Například akademická komise byla doplněna i ekvádorskými akademiky. Řada univerzit dávající lacino tituly  i za pár měsíců kvalifikací  neprošly. Získaly ohodnoceni D a jejich akreditace byly jednoduše zrušeny. To samé proběhlo u  studentů. Jen ti dobří byli převedeni do jiných univerzit, které  získaly ohodnocení A, B. Univerzity C měly rok na zlepšení, jinak taky byly zrušeny.  Vedení velké Universidad Central Correa zcela rozprášil.  Tato univerzita byla po mnoho let v područí extrémních maoistů. Takže  Correa si vytvořil nepřátele nejen u podnikatelů, kteří museli začít platit daně, ale na i extrémní levici spektra společnosti.  Učitelé měli v Ekvádoru prachbídnou pověst. Ten, kdo nebyl schopen vystudovat medicínu, právo nebo techniku, stal se učitelem, profesorem.  Převážná část kvalifikacemi neprošla.

             Podobný, i když mnohem tvrdší osud nastal mezi soudci.  Komise Judicatura  de Transición (Justiční transformace), v které  například pracoval i španělský soudce  Baltazar Garzón, vytvořila takové bodování, že většina soudců rovnou odešla, protože by neprošla. Údajně zůstal jen jeden původní soudce!!!.Okamžitě začal nábor nových soudců, ale i jiných pracovníků soudnického aparátu, protože všichni museli projít tímto ohodnocováním. V  současné době, je stav zcela plný a počet dokončených procesů je dvojnásobný než před pěti lety.   Transformační komise propustila na základě hodnocení 324 soudců, 232 jich suspendovalo a 58 muselo zaplatit velké pokuty. I stovky  justičních funkcionářů bylo propuštěno či suspendováno za své chyby v soudní praxi či kvůli prokázané korupci. Pochopitelně se to neobešlo bez protestů a dokonce sám tvůrce transformace Garzón vyjádřil v časopise Vistazo celou řadu kritických poznámek.  Tento proces, který začal 25.7.2011 a  skončil 11.1.2013, se jistě neobešel bez pochybení a třeba i záměrných zneužití. Z převážné části však došlo k očištění celkové atmosféry justice, která byla zatuchlá a tradičně zkorumpovaná od koloniálních dob. Tu naši zatuchlou justici jsme neprovětrali ani po 20 letech po revoluci. V Ekvádoru vznikla nová Justiční rada, která začala řídit celý nový justiční sektor. Jejím předsedou se stal osobni ex-sekretář presidenta,  Gustavo Jalkl, což vyvolalo odpor opozice.  Poslanec César Rodriguez při všeobecném odchodu všech pravicových poslanců  (asi 45%) z Kongresu prohlásil, že se  jedná o demonstraci koncentrování moci prvního mandatáře. To je sice možná pravda, ale nikdo není dokonalý a justice je ozdravěna.

             Nejiný osud proběhl ve zdravotnictví, kdy počet lékařů  v státním zdravotnictví na plný úvazek osmi hodin se výrazně zvýšil. Původně  lékaři pracovali pro stát jen třeba dvě hodiny denně a zbytek měli soukromé  ordinace. Correa jim zvýšil platy a zabezpečil  vynikající vybavení. Všechny tyto reformy probíhaly veřejně a masmédia vše kontrolovala. A tak i když byly protesty starých struktur, nikdy nedosáhly zastaveni reforem. Nejednalo se totiž o ideologické reformy, ale o profesionální a etické rekvalifikace, a proto byly Correou vždy obhájeny.

   

Související