Neobvyklé a překvapivé pohledy na esesáky z koncentračního tábora Osvětim nabízí nová publikace osvětimského muzea, Życie prywatne esesmanów w Auschwitz (Soukromý život esesáků z Osvětimi), založená na vzpomínkách mladých Polek, které za války praly, vařily a uklízely v domech důstojníků a poddůstojníků SS.

Brožura je vlastně popisem rodinného života v domácnostech 22 esesáků, od "obyčejných strážných" po velitele tábora Rudolfa Hösse, jeho zástupce Karla Fritzsche, lékařů odpovědných za výběr vězňů do plynových komor Horsta Fishera a Wernera Rohdeho, jakož i Gerharda Palitzsche, který osobně popravil stovky vězňů.

"Chování rodiny Hösse bylo vůči nám loajální... Jejich děti, kromě nejstaršího Klause, pracujícím vězňům také nečinily žádné křivdy," popisuje své působení v domě velitele tábora Rudolfa Hösse hospodyně Janina Szczureková.

"Jednou za mnou přišel (Klaus) a požádal mě, abych jim ušila pásky s označením, jaké nosili vězni. Neuvědomila jsem si, jaké důsledky to může mít. Klaus měl na rukávě pásek s označením spolehlivý, ostatní děti na šatech měly barevné trojúhelníky... Děti šťastně pobíhaly po zahradě, pak potkaly svého otce, který označení roztrhal a odvedl je domů. Nepotrestal mě, ale zakázal mi dělat podobné věci," dodává.

Ideální manžel

Podle Danuty Rzempielové se Höss doma choval jako ideální manžel, který miloval své děti, často je pohladil a mluvil s nimi láskyplně.

"Každý večer ukládal děti do postele a každé ráno políbil svou manželku. Psal i básně o krásách Osvětimi," vypráví Szczureková.

Rzempielová v knize popisuje také poměry v domácnostech dalších esesáků. Pracovala u Obersturmführera Wolfganga Güssgena a jak vzpomíná, jeho manželka nepatřila zrovna k těm nejvěrnějším.

Nevěrná manželka Obersturmführera

"Ona nebyla věrnou ženou. Kdykoli Güssgen někam odešel, přicházeli k nim různí esesáci i spolehliví vězni, kteří se těšili přízni paní Güssgenové... Bez rozpaků si přímo přede mnou odváděla své hosty rovnou do ložnice. Vracející se Güssgen někdy některého z těch hostů našel. To mě pak poslal do prádelny nebo do sklepa a když jsem se mohla vrátit do bytu, už tam nebyli," vzpomíná.

"Až dosud jsme o esesácích moc nevěděli," tvrdí autor publikace, osvětimský historik Piotr Setkiewicz. Buď bývalí vězni vykreslovali někdejší pány nad svým životem v nejtemnějších barvách, anebo se esesáci v poválečných procesech snažili představit sami sebe v co nejpříznivější podobě.

K objektivnějšímu poznání však chyběly další zdroje a prameny a tuto mezeru podle autora mohou zaplnit výpovědi polských služebných, které na dění hleděly jakoby ze strany a nebyly až tak zahlceny emocemi.

Mladé Polky, povolané úřady do práce po završení 14 let, sledovaly osvětimské esesáky "bez stínu Osvětimi", tedy "po pracovní době", v soukromí, a v tomto směru se občas i barvité popisy jeví unikátními.

Soukromé fotky manželek i potomků

"Esesáci byli stejní jako průměr německé i jiné společnosti: byly tam případy šťastného rodinného života a byly i rodiny, kde docházelo k nevěrám, domácímu násilí, opilství. Vcelku se nijak nevymykali běžným vzorům chování," míní Setkiewicz.

V knize se objevily i soukromé fotografie esesáků, jejich manželek a potomků, plánky domů či podrobný popis vybavení domácnosti velitele tábora.

Související