Podle výzkumu společnosti Google dnes konzumujeme 90 % informací na obrazovkách. Počítače, mobily, tablety, televize tvoří náš mediální svět, a co je ještě zajímavější: tvoří ho často simultánně. Skoro tři čtvrtiny lidí při sledování jedné obrazovky používají ještě jednu a naše existence se stává multimediální. Náš mediální život se odehrává ve smyčce mezi médii a hranice mezi nimi je stále méně jasná.

Kognitivní psycholog a zakladatel analytické společnosti Bluefin Labs Deb Roy popsal situaci, v níž se média dnes nacházejí, přiléhavým přirovnáním: sociální sítě jsou podle něj soundtrack k televiznímu vysílání. Nejvíce je tento fenomén vidět v dnešních Spojených státech a události v Bostonu toho byly nejlepším svědectvím. Povodně ale mění situaci i u nás. Hranice mezi sociálními a klasickými médii se stala velmi tenkou, a to nejen protože je u nás prostě víc lidí s chytrými telefony a účtem na Facebooku.

Termín občanská žurnalistika u nás doposud byl spíše pojmem abstraktním. Díky tomu má trochu špatnou pověst. Skutečnost je ale mnohem jednodušší. Podle Wikipedie je občanská žurnalistika "fenomén (...), ve kterém dochází k tomu, že (více či méně subjektivní) zprávy vznikají z projevů občanů, často náhodných lidí z ulice, popř. očitých svědků vyjadřujících se přes média k události, kterou viděli". Z tohoto pohledu jsou letošní povodně místem, kdy u nás tento typ žurnalistiky zakotvil. Byla radost sledovat, jak se na obrazovkách objevují desítky fotek z poškozených oblastí.

Důvodem k radosti nebylo těch pár minut slávy pro ty, kteří se dostali do hlavního vysílání, ale fakt, že lidé radikálně rozšířili geografický prostor, odkud mohli novináři přinést zprávy.

Jenže pozor: lidé-senzory jen přinášejí data a informace, sami nejsou poznáním o tom, co se děje. Tady přichází místo pro novináře. Ti musí provést diváka, posluchače či čtenáře od dat a informací k širšímu kontextu. Musí nejen umět rozlišit, zda se jedná o pravdu či ne, ale také poskládat a vysvětlit. K tomu nepotřebují být "jen" sociálně zdatní, ale musí mít i hlubší znalost z daných oblastí. Data a informace pomalu přestávají mít cenu zlata, to, co budou lidé oceňovat, budou kontexty a interpretace.

Všechno tohle zní nadějně a optimisticky, přesto je tu jedno ale. Sociální síť Facebook umožňuje zjistit, jak moc se sdílí nějaká webová adresa mezi uživateli a na stránkách. Díky tomu se můžete přesvědčit, jak moc je dané téma horké v sociálním prostoru. Ještě v sobotu v poledne to nebyly povodně, ale články o čerstvě narozených paterčatech. Příčinou ovšem nebyla radostná událost, ale jejich národnost. Bohužel sociální sítě člověka v davu k moudrosti nepřivedou, byť se celý dav může chovat moudře.

Související