Bylo mi líto zejména diváků, kterých je v Paříži vždy hodně. Areál nedisponuje žádným krytým dvorcem, takže se mnozí z nich nedočkali vystoupení svých oblíbených hráčů.
Navíc se v areálu nemají ani moc kde schovat. Všechny tribuny jsou odkryté, téměř žádné restaurace nebo prostory, kam by se šlo během deště ukrýt. Jediným útočištěm tak zůstává jakési podloubí pod centrálním dvorcem, a to mi přijde v dnešní době až nedůstojné.
Tento turnaj pokulhává za ostatními velkými turnaji i z pohledu hráčů. Zázemí pro hráče a jejich týmy je malé. Ve chvíli, kdy začne pršet si v tzv. Player's lounge, což je místo, kde hráči tráví většinu svého času mezi tréninky a zápasy, si připadáte jako na hlavním nádraží v absolutní špičce. Nemáte si kam sednout s jídlem, internet většinou kapacitně nestíhá, takže víc nefunguje, než funguje, o nějakém klidu nebo soukromí se vám může jen zdát.
Poměrně časté problémy s dopravou jsou způsobené tím, že většina řidičů nemluví anglicky. Pokud potřebujete během cesty na trénink nebo na zápas, třeba vyzvednout rakety u vyplétače mimo areál, tak se musíte modlit, aby byl v autě aspoň jeden hráč, který mluví francouzsky a pomohl s překladem.
Tradice turnaje je určitě obrovská, ale čas letí, a takto významný turnaj by si zasloužil v mnoha ohledech více.
