Přechod z pomalé antuky na rychlou trávu představuje velký skok. Hráči se musí bleskově přeorientovat. Nechat za sebou Roland Garros a soustředit se na Wimbledon. Na travnatém povrchu potřebujete úplně jiný pohyb po dvorci a musíte se snažit i o určité úpravy techniky úderů.
Samotná hra na trávě je zcela jiná. Hráči se snaží pohybovat krátkými krůčky a co nejvíce v kolenou. Zkracují nápřahy na údery a podle stylu hry se snaží upravit i svoji taktiku v zápase.
Míčky na trávě odskakují hodně nízko a mnohem rychleji než na kterémkoliv jiném povrchu. Navíc je tráva přírodní a kvůli tomu je pochopitelně pokaždé jiná. Platí to i v rámci jednoho turnaje. Jediný Wimbledon drží kvalitu téměř všech dvorců jednotnou. V současné době jsem na turnaji v nizozemském Hertogenboschi a každý dvorec je tady trochu jiný.
Povrch a hru hodně ovlivňuje počasí. Pokud je zrovna sluníčko a teplo, máme prostor pro delší výměny. Jakmile trošku zaprší, což je především v Anglii na denním pořádku, tak se tráva ještě více zrychluje a pohyb po ní je hodně složitý. Může se stát, že během zápasu se tak naprosto změní podmínky.
Přes všechny překážky mám osobně trávu moc ráda a po loňském finále ve Wimbledonu i na olympiádě si na ni věřím. Moc mě tedy těší, že nám v tenisu právě začalo zelené období.