“Věříte v ďábla?” ptají se mne někteří lidé. “Nevěřím! Ale počítám s ním.” odpovídám. Dělám to proto, že vírou rozumím vztah, a ten já se zlým nemám a mít nechci. Ale velice zřetelně počítám s existencí zla včetně toho, že se mu nikdy neposmívám, nedráždím jej, netančím mu po hlavě a přenechávám jej tomu, který nad ním má moc. A to je podle mého Bůh.
Mluvit o ostrovech negativní deviace je možná odvážné, ale nemoudré. Zvláště, když někdo na mafiánech závisí a pak, když na nacionální nepokoje nemůže mít naprosto žádný vliv. Dráždění draků má přímé následky v aktivizaci nacionálních a kdovíjakých bojůvek. Hlavně probouzí touhu po krátkém a rychlém řešení všeho, co je pochopitelně obtížné a zdlouhavé. Samozřejmě, že spolupůsobí veřejný hon na pachatele zla a nezákonností, byť je po necelém měsíci stále bez výsledku.
Se zlem počítáme všichni, s nezákonnostmi se nesmiřujeme, ale vymýtit prostě úplně nepůjdou. Prapodivné výklady politických zvyklostí, co už je a není korupce, se nevyčeří ani policejním vyšetřováním a ani soudním verdiktem. Jiné poměry nastanou jen důslednou praxí jednotlivců. Pokud se týká Českých Budějovic, někteří - jako budějovičtí saleziáni - nejenom s přítomným zlem počítají, ale s pochopením pečují o zlem napadené a zotročené. A na sídlišti mají výsledky. Zlo ale není vybarvené podle stran a podle pleti. Je dokonale obecné. A pochopení pro člověka musí být také dokonale obecné.
Když se pan prezident nechce vyjadřovat k budějickým nepokojům, je to možná moudré. Bylo by moudřejší mlčet úplně a nechat pracovat síly dobra, podporovat je - a počítat s tím, že tu vždycky budou pomocníčci zla. O zlu mafiánů a nacionalistů ale pravidelně hovoří bez obav ti, kteří k nim mají jinak blízko. Používat o lidech příměr deviantů hraničí s nadáváním. A to je naprosto zbytečný extrémismus.
