A teď přijde čas. Přikryje všechno, lidé totiž snesou hodně. Starověké arény měly podzemní chodbu, jíž se uklízely krvavé zbytky. Na ty už nikdo nebyl zvědav. Podobně i dnes. Nový skandál přikryje ten minulý. A protože prázdninové služby médií nabízí vyšetřování a soudy v přímém přenosu, pokouším se alespoň o komentář...

U jednoho soudu s přísnou klasifikací pokusu o vraždu mluvil obviněný RJ o své šťastné hvězdě, která přestala svítit v březnu minulého roku, kdy se to stalo. Srazil svým vozem řidičku vozu, který před tím naboural. To vše pod vlivem alkoholu. V čase vyšetřování odškodnil paní poškozenou výraznou částkou. Před senátem soudu se opakovaně omluvil paní poškozené a zauvažoval o dopadech na poškozenou i na sebe. Obviněný udělal všechno, co by se od něho dalo čekat při vědomí, že by jej mohl postihnout nepříjemný trest. Včetně toho, že přísahal, že nikomu ublížit nechtěl, že se to nějak stalo, že se stala chyba, že vlastně byl nemocen, že na něj všichni tlačili. To je celkem běžný způsob chápání, vlastně se tak vyjadřuje drtivá většina obviněných i později odsouzených, jak se píše v literatuře a jak to zpovědník zná. Kdesi se stala chyba... Případně za to může někdo z rodičů, stát, počasí, blbá nálada... Dokonce pan RJ přísahal, že paní poškozenou neviděl, a že jí tedy ani nemohl poskytnout pomoc. Předseda senátu profesionálně, ba s určitou dávkou porozumění, tato prohlášení obviněného RJ vyslechl.

Na druhou stranu je takový příběh skutečně mementem. Každý, kdo sedá do auta, byť by to byla nesouměrná plechovka, sedá do tanku. Máme pod rukama zbraň a každý z nás je schopen za volantem brutálně uškodit. A to během okamžiku, dokonce ve zkratu, který skutečně později těžko popisovat. Svědci nehody RJ se pak před senátem neshodli, každý totiž viděl poškozenou jinde, a díky tomu vytvořili zajímavou mlhu nevidění. Psycholog obviněného RJ označil za problémového pijáka a popsal situaci dramaticky: „Každý v zemi si na něm chce zchladit žáhu...“ a pokračoval: „Nevěřím, že v tom byl úmysl. Tu situaci vůbec nechápal...“ Od znalce jsme se dozvěděli, že není možné dokázat, že by pan RJ byl pod vlivem alkoholu. Chytré...

Všechny postoje účastníků procesu se daly předpokládat a jejich naplňování je svým způsobem obřadné a svým způsobem nechutné.

Zato odchod původně obviněných pánů IF, MS, a PT z vazby a pravděpodobné zproštění obvinění byly nečekané a plné žádostí o odvetu. Nebylo v tom ani trochu kajícnosti, byť obřadné. Odchod v pořadí monogramů byl čím dál tím více propracovanější. Posledního přivítala manželka a pak následovalo prohlášení pro média. U těch posledních dvou to byl klasický brífink. Všichni tři výrazně poděkovali vězeňské stráži, což měl být náznak poslušnosti právnímu systému, ale zároveň temně pohrozili státním zástupcům a policejním vyšetřovatelům. Ti si možná o svůj díl pozornosti říkali scénářem zatčení odpovídajícím vykradení státní banky i příliš pomalou dramaturgií vyšetřování, ale úplně mimo mísu určitě nebyli. Tedy co se týče právního citu. Stalo se tu něco, co nemůže být standardním způsobem vyjednávání. Nicméně, voliči, zvykni si a zapomeň! Co se týče zákona, právě nám nejvyšší soud vysvětlil, že byli zcela mimo mísu.

Na začátku měsíce zauvažoval přední činovník politické strany, kam patří všichni původně obvinění, o možnosti omluvy premiéra. Dostal od svých straníků, co se do něj vešlo. Nikdo se omlouvat nebude! A přesto právě určitá rozumná reflexe by pomohla celé politické scéně. Volání po trestu pro státního zástupce je nejen netaktické, ale je to i lidsky nemoudré a politicky neprozíravé. Rozkládá to poslední zbytky důvěry v politiku. Navíc – politické preference dotčené strany klesají, což si zřejmě uvědomujeme jen my venku.

Ukazuje se mi, jak velkými tématy tu zůstává vina, vyznání, omluva a přijetí následků. Bez toho se nikam nedostaneme, leda k chaosu a bezpráví.