Několik víkendů za sebou to v Českých Budějovicích vře protiromskými demonstracemi, které se opakovaně zvrhávají v pouliční boje. Rasistická hesla znějí nejen na demonstracích a stránkách protestů, ale v xenofobní žumpu už se proměnila i facebooková skupina České Budějovice.

Skutečný problém tak nejsou radikálové, házející kamení a lahve a vyřvávající rasistická hesla, ale široká veřejnost, která se protestů účastní a extremisty otevřeně podporuje. A ač to tak může vypadat, není to banda bláznů po lobotomii, ale skupina zoufalých občanů sídliště Máj, kteří naivně věří, že se tak vyřeší jejich problémy s „nepřizpůsobivými občany“.

O to hůř, že se vše odehrává v jindy klidných Českých Budějovicích. „Budějčáci“ proto hromadně píší překvapené pamflety, kterak se v jejich krásném a mírumilovném městě na jihu Čech dosud nic podobného nestalo a jak se stydí za své spoluobčany. Lidé z Máje jim v reakci na to zase vzkazují, ať si soužití s Romy na Máji vyzkoušejí na vlastní kůži.

Jak se stát rasistou snadno a rychle

Já si život na Máji vyzkoušela, strávila jsem tam skoro celý život. A to přímo na místě s exkluzivním výhledem do vyhlášené ulice Václava Volfa, kde romská menšina tvoří většinu. Uznávám, že nestat se při tom rasistou bylo vcelku náročné.

Následující řádky mají přiblížit důvody vzrůstající nenávisti místních občanů vůči Romům. Nic z níže jmenovaných věcí však nemůže ospravedlnit výbuch agrese na nedávných demonstracích.

Podnětem k prvnímu protestu se stala rvačka dětí, do které se postupně zapojili dospělí bílé i tmavé pleti. Ačkoliv informace o potyčce jsou sporné a nejspíš sloužila pouze jako záminka k demonstraci, napadení Romy patří k jednomu z největších problémů v soužití na sídlišti Máj. Romové tu zmlátili i pár mých kamarádů. Bohužel se ale množí řada falešných zpráv o útocích, které mají kritiku Romů podpořit.

Napadení navíc mají na svědomí také „bílí“, jen se o tom tolik nemluví. Svědčí o tom i zlomený nos, monokl a pohmožděné zápěstí, které si z jednoho takového zkopání „bílou“ mládeží odnesl můj táta.

Další častá stížnost na Romy souvisí s rušením nočního klidu. Ovšem podobně jako v předchozím případě ho nenarušují zdaleka jen Romové. „Bílí“ teenageři se jim množstvím produkovaného hluku úspěšně vyrovnají.

Když starší spolužák onanuje mezi malými dětmi

Zbylé delikty však podle mých zkušeností téměř výlučně páchají Romové. Jedním z nich jsou krádeže. Věci z obchodů „čórují“ mnohdy už malé romské děti. Protože jde ale o drobné krádeže, navíc často páchané nezletilými, policie je bezmocná, stejně tak jako místní prodavačky.

Sestřička v jedné ze zdejších ordinací zase při příchodu Romů zavírá dveře čekárny, které jindy zůstávají otevřené. Jednou jí čekárnu vykradli, od té doby si dává pozor. Vadí jí také, že Romové přicházejí neobjednaní a s celou rodinou včetně hlučných dětí.

Učitelky ze zdejší základní školy si zase stěžují, že ve třídě plné Romů nestihnou odvykládat všechno učivo. Přitom pracovníci místních pedagogicko-psychologických poraden mají podle nařízení do základních škol posílat i takzvané „hraniční děti“, i když vědí, že budou mít s učivem velký problém.

Romské děti často propadají, a tak vyučující zažívají i nepříjemné situace – jako jedna známá, které mezi malými dětmi onanoval pod lavicí jejich o několik let starší spolužák.

Pronajímat byty Romům zakázáno

Majitele bytů v ulici Václava Volfa a v jejím okolí zase trápí, že hodnota jejich bytů neustále klesá. V inzerátech obvykle stojí: Koupím byt na Máji, ne Volfovka. Často také vlastníci bytů mají interní dohodu o tom, že kvůli špatným zkušenostem v domě romské rodiny nechtějí a byty se jim nesmí pronajmout.

Když se místní každý den vracejí z práce domů kolem Romů vysedávajících celý den na lavičkách nebo ve zdejší herně a musí se prodrat jejich debatním kroužkem vprostřed chodníku, zažívají frustraci, která se neustále stupňuje.

A tak stačí i drobnosti servírované v pravidelných dávkách, aby se v lidech nahromadil vztek. Ten vztek, který vyplul na povrch při nedávných demonstracích. Podobná nenávist ovšem nemá nic společného s racionální snahou o řešení situace. Ukazuje jen, jak snadno může neřešený problém radikalizovat veřejnost.

Nadávky ani tanečky nás nespasí

Východisko nepřinesou ani násilí a nadávky hajlujících extremistů a zmanipulované veřejnosti, ani emotivní proslovy aktivistů, kteří s Romy tančí a zpívají. Řešení je podle mě rozmístění nových sociálních bytů do jiných částí města, zmenšení počtu romských žáků v jedné třídě, podpora středního vzdělávání Romů, snaha motivovat je k práci a pomoci jim zaměstnání si najít a udržet.

První kroky ke zlepšení situace už učinilo i město, které se donedávna tvářilo, že problémy na Máji jsou zanedbatelné. Zahájilo dialog s místními obyvateli a zvýšilo počet policejních hlídek v problémové lokalitě. Na Máji jsou ovšem policisté vidět hlavně přes den, zatímco v noci, kdy by jich bylo opravdu potřeba, stále jen projíždějí auty.

Policie by se navíc měla snažit nejen krádežím a napadením předcházet, ale také je postihovat. Dosud totiž byla praxe taková, že viník jakékoliv barvy pleti obvykle vyvázl bez trestu.

Romisté odhadují, že výsledky integračních programů mohou být vidět třeba až za 30 let. Do té doby ale vyrostou nové generace xenofobních osob i těch, které ostatní označují za "nepřízpůsobivé" a spirála konfliktů se bude roztáčet dál. Primátor Thoma prohlásil, že Máj není žádný Chanov. Pokud ovšem město nezastaví trend, kdy běžné rodiny ze sídliště odcházejí a stěhují se sem jen sociálně nejslabší všech barev pleti, za 30 let se jím klidně může stát.