Zajímá vás, s kým podepsal váš starosta, váš primátor nebo váš ministr smlouvu? Podle zákona o svobodném přístupu k informacím (106/1999 Sb.) by to nemělo být tak těžké zjistit: Prostě se jich zeptáte. Smlouvy veřejné správy jsou základním dokumentem, který podléhá veřejné kontrole.

Otevřenost institucí jsme otestovali s aktivistou Matějem Hollanem z Rekonstrukce státu. Požádali jsme 160 náhodně vybraných povinných subjektů – tedy institucí, které podléhají informačnímu zákonu – o poskytnutí seznamu všech smluv, které uzavřely za první čtyři měsíce letošního roku a o plné znění prvních deseti z nich. Odpověď jsme požadovali v textové podobě (výslovně ne naskenované obrázky dokumentů) a do e-mailu (ne papírovou poštou).

Text žádosti o informace, který dostalo 160 úřadů

Polovina úřadů si smlouvy nechala pro sebe

V pořádku přišla asi čtvrtina odpovědí. Další čtvrtina úřadů poslala smlouvy naskenované, což neodpovídá našemu požadavku a hlavně komplikuje další zpracování – v dokumentech například nelze vyhledávat. Část skenů navíc ani nebyla čitelná. Další čtvrtina úřadů sice na žádost zareagovala, ale nakonec smlouvy z nejrůznějších důvodů nedodala. Poslední čtvrtina na e-mail s žádostí o informace nereagovala vůbec.

Důvody pro odmítnutí se liší podle typu instituce: akciové společnosti, zřizované státem, se obvykle „necítí být povinným subjektem“, byť judikáty Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu říkají opak. Argumentuje tak například ČEZ, Budvar nebo Pražská parkovací, vlastněná Prahou 3.

Podobně se chovají i další městské akciovky a příspěvkové organizace – Dopravní podnik města Prahy, Nemocnice Milosrdných bratří, pražská příspěvkovka Divadlo Spejbla a Hurvínka či liberecká městská akciovka Sportovní areál Ještěd. Ty na žádost v rozporu se zákonem neodpověděly vůbec.

Část úřadů podmínila zveřejnění svých smluv zaplacením poplatku za poskytnutí informace. Ten vyjadřuje náklady úřadu na vyhotovení daného dokumentu. Rekordní částku si nadiktoval Energetický regulační úřad: 275 000 korun.

„Požadavku pana Hollana odpovídají řádově desítky tisíc smluv, takže jsme odhadli náročnost na tisíc hodin, hodinová sazba je 275 korun,“ vysvětlil Jiří Chvojka, tiskový mluvčí ERU. „Měsíčně dostáváme tisíce podobných žádostí od majitelů solárních elektráren, takže se nějak bránit musíme.“

Další překážka, kterou úřady staví žádostem o informace, je fráze „obchodní tajemství“. Obvyklý postup je začernění klíčových informací ve zveřejňované smlouvě. Podle úředníků Prahy 18 ovšem podléhají obchodnímu tajemství kompletně všechny smlouvy, které uzavřela. Obchodním tajemstvím jsou prý chráněny také úplně všechny smlouvy České pošty.

Největší ekologickou zátěž zase představuje odpověď státního podniku Lesy ČR. Zhruba osm stovek stran smluv vytiskly a poslaly poštou.

Seznam všech odpovědí najdete v následující tabulce. Jsou seřazené podle názvu subjektu, kliknutím do záhlaví tabulky ji seřadíte podle jiných kritérií.

Smlouvy bez zveřejnění jsou na Slovensku neplatné. Tohle u nás nechceme, shodne se ODS s ČSSD

Obdobné problémy řešili i na Slovensku. Za vlády premiérky Ivety Radičové se podařilo prosadit zákon, který úřadům přikazuje zveřejňovat povinně všechny smlouvy. Smlouvy, které nejsou na webu, prostě neplatí.

„Zveřejňování napomohlo přístupu k cenným informacím nejen médiím a veřejnosti, ale i samotným politikům,“ objasňuje Matej Kurian ze slovenské Transparency International. „Ti po příchodu do úřadu nenašli 'šuplíkové smlouvy', o kterých nikdo netušil. Úředníci jsou opatrnější v 'odvážných projektech' – vědí, že smlouvy jsou na dva kliky od občana.“

Podobný návrh zákona teď prochází i českým parlamentem, v září jej nejspíš čeká druhé a třetí čtení ve sněmovně. V nedávných Otázkách Václava Moravce se nicméně pravice i levice (Jiří Pospíšil, ODS a Jeroným Tejc, ČSSD) shodly, že zákon ve „slovenské“ podobě je nesmysl. Nelíbí se jim hlavní princip zákona – paragraf, podle kterého jsou nezveřejněné smlouvy neplatné. A bez něj je zákon bezzubý. Předkladatelem zákona v původní („slovenské“) podobě je přitom právě Tejc.

Zveřejnění dat předem může úřadu ušetřit čas

Dolovat informace ze státní správy pomocí "stošestky" je ale spíš nouzová varianta. Skutečně systémové řešení, které řada zemí a měst využívá, se nazývá otevřená data. Spočívá v tom, že instituce nečeká, až se aktivista nebo novinář zeptá – místo toho všechny informace, které nejsou zrovna tajné, úředníci sami zveřejní.

V ideálním případě se tak veřejnost bez zbytečného zdržení dostane k intimním záležitostem ministerstev a radnic, jako jsou smlouvy k veřejným zakázkám nebo platy politiků a úředníků. Vedle nich ale úřady zveřejňují i praktická data, ze kterých mohou vznikat třeba šikovné mobilní aplikace – například jízdní řády nebo lokální statistiky kriminality.

Jak vypadají otevřená data v praxi, se lze podívat třeba na datovém portálu Spojených států nebo Vídně

V Česku se zatím úřady otevřeným datům brání. Nečasova vláda v rámci boje proti korupci podepsala pod mezinárodní dohodu Partnerství pro otevřené vládnutí, ve které slíbila otevřít desítku datových zdrojů jednotlivých ministerstev – například data o financování politických stran nebo informace o veřejných zakázkách. Podpisem smlouvy ovšem otevírání dat na vládní úrovni skončilo, na uskutečnění slibů už Nečasova vláda sílu nenašla.

Otevírání dat se tak přesouvá na lokální úroveň. Liberecký kraj letos začal zveřejňovat všechny své smlouvy s výdajem nad 30 tisíc korun v čerstvě otevřeném registru smluv.

"Od února do začátku července zveřejnil náš kraj celkem 235 smluv a 47 objednávek, to je dohromady 282 dokumentů," popisuje náměstek hejtmana Marek Pieter. "Zveřejnění jedné smlouvy nebo objednávky zabere maximálně 7-8 minut pracovního času úředníka. Celková zátěž zveřejňováním smluv je menší než jedna desetitisícina z celkového pracovního času všech úředníků zařazených do krajského úřadu."

Další, kdo se hlásí k otevřeným datům, je Opava. Na začátku července podepsala memorandum, podle kterého připraví vlastní portál.

"Na internetu budou v budoucnu dostupné informace, smlouvy, faktury a další dokumenty ve formátech, které občanům umožní nejen se v nich lépe orientovat a vyhledávat je, ale také zveřejněná data v tomto formátu dále používat či přímo analyzovat," říká první náměstkyně opavského primátora Pavla Brady. 

Nemusí ale trvat dlouho a otevřená data se můžou stát pro české instituce standardem. Evropská unie se totiž chystá projednat směrnici, která by státním úřadům i městům nařizovala data zveřejňovat.