V minulém týdnu zaznamenal tenisový svět dvě zajímavé skutečnosti. Plánovaný comeback Martiny Hingisové, zatím sice jen do čtyřhry, ale pokud to nebude jen ojedinělá záležitost, bude Martina rozhodně výrazným oživením pro milovníky tenisu. Myslím si, že hráčská role jí bude sedět zatím víc než trenérská.
Druhou skutečností, která plnila média, byl podle některých z nich výsledkový pokles Rogera Federera. Dokonce se spekuluje o konci jeho kariéry. Kromě toho, že mě soudy některých novinářů pěkně vytočily, zejména když si dám do rovnice tři prohrané zápasy proti tomu, čeho Roger v kariéře dosáhl, tak mě napadlo, co by případný konec jeho kariéry pro tenis znamenal.
Jeho role totiž už dávno není jen hráčská. Má obrovský vliv na veškeré věci odehrávající se v zákulisí. Díky němu se zvýšily prize money na grandslamach bez sebemenšího konfliktu mezi hráči a majiteli turnajů. Stejné situace vedou v ostatních sportech většinou ke stávkám a podobně. Roger je totiž naprosto ideální prototyp budoucího lídra. Je inteligentnější než jeho předchůdci, skvěle jazykově vybavený, nikdy neměl žádný skandál.
Je velmi skromný a má obrovské charisma. Myslím, že na světě není člověk, který by mu odmítl schůzku. Můj trenér tvrdí, že jen pro tenisový svět by ho bylo škoda a že by po nabytí nějakých zkušeností byl ideálním šéfem MOV. Osobnost, která by dokázala posunout světový sport dál. Tak se jen můžeme modlit, že až jednou řekne největší z největších dost, tak bude mít chuť a sílu zůstat ve světě sportu dál.
